3 Tdo 1601/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1601/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:12. 1. 2011 Spisová značka:3 Tdo 1601/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1601.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Práva obviněného Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1601/2010-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. ledna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným A. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2010, č. j. 10 To 308/2010-111, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 220/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 5. 2010, č. j. 2 T 220/2009-93, byl obviněný A. V. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 5. 10. 2008 v 11.30 hodin v S., okres P., v ulici P., slovně a fyzicky napadl nezl., neboť je romského etnika, tak, že jej se slovy „černá držko, co tady děláš, vyvraždím celou tvou rodinu“ kopem do těla srazil na zem a následně jej nejméně ještě 4x kopl na zemi do těla a způsobil mu zhmoždění levé kyčelní krajiny s podlitinou a lehké zhmoždění pravé kyčelní krajiny“. Za to byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců se zařazením do věznice s dozorem za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 3. 2009, sp. zn. 6 T 23/2008, jímž byl pro trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchané dne 18. 10. 2008 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu osmnácti měsíců a k trestu zákazu pobytu v okrese Most v trvání jednoho roku. O odvoláních obviněného a státního zástupce, který je podal v neprospěch obviněného pouze do výroku o trestu, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 7. 2010, č. j. 10 To 308/2010-111, jímž obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 7. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal následně obviněný A. V. dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně namítl, že v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Tuto skutečnost spatřuje především v tom, že přípravné řízení, ačkoli bylo vedeno jako zkrácené podle ustanovení §§ 179a až 179h tr. ř., trvalo od 6. 10. 2008 do 30. 10. 2009, kdy byl soudu doručen návrh na potrestání podezřelého, tedy více než jeden kalendářní rok. V tomto řízení mu byl záznam o sdělení podezření doručen teprve dne 19. 10. 2009, tedy opět více než rok po jeho zahájení a navíc až poté, kdy byly policejním orgánem provedeny veškeré důkazy, které byly následně použity soudem prvního stupně při rozhodování o vině. V důsledku tohoto postupu byl dovolatel podle svého přesvědčení zbaven svého práva na obhajobu podle § 179b odst. 2, resp. § 33 odst. 1, odst. 2 tr. ř. a neměl tak možnost využít v přípravném řízení všech svých procesních oprávnění. Porušení ústavně zaručeného práva na obhajobu spatřuje dovolatel dále ve skutečnosti, že soud prvního stupně odmítl jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědka Jiřího Nováka, který podával vysvětlení v přípravném řízení a který měl být bezprostředně přítomen inkriminovanému incidentu. Namísto toho naopak hlavní líčení odročil za účelem vyžádání odborného vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. V důsledku toho se další hlavní líčení konalo až 6. 5. 2010 a soud v něm nakonec vyhlásil usnesení, že výše uvedený důkaz prováděn nebude. Tímto postupem podle obviněného (dovolatele) došlo k porušení článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a v souvislosti s tím též článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V další části dovolání obviněný namítl, že v jeho trestní věci byla porušena rovněž procesní zásada „in dubio pro reo“. Na podporu tohoto tvrzení pak provedl vlastní rozbor ve věci provedených důkazů se závěrem, že klíčový svědek V. S. byl od místa incidentu vzdálen mnohem více než na jím tvrzených 20 metrů a průběh celého incidentu tak nemohl přesně sledovat a tedy ani přesvědčivě popsat. Nebylo tedy bez důvodných pochybností prokázáno, že to byl právě dovolatel, kdo zaútočil na poškozeného J. F. Naopak bylo prokázáno, že stíhaný skutek nespáchal, když poškozeného ve skutečnosti napadl jeho bratr V. V., kterého ostatně jako útočníka při v hlavním líčení nakonec označil sám poškozený. Pokud jde o trest, který mu byl uložen, považuje jej dovolatel za nepřiměřeně přísný, neodpovídající zásadám pro ukládání trestních sankcí, zejména s ohledem na ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), podle kterého tam, kde postačí uložení trestní sankce pro pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že skutek se stal téměř před dvěma roky, že je studentem posledního ročníku střední školy, již se účastnil přijímacích zkoušek na vysokou školu a o vysokoškolské studium má zájem. Proto by podle jeho názoru bylo přiléhavější uložit mu některý z alternativních trestů, například trest domácího vězení, který by pro něj neznamenal znemožnění studia, vyčlenění z rodiny a možnost přípravy na své budoucí povolání. S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jednak odložil (resp. přerušil) výkon napadeného rozhodnutí, a dále aby napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jemuž byl doručen dne 20. 10. 2010. Přípisem doručeným soudu prvního stupně dne 11. 11. 2010 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího zastupitelství sdělila, že vzhledem ke skutkové povaze uplatněné dovolací argumentace obviněného nejvyšší státní zástupkyně nevyužívá svého oprávnění ve smyslu výše citovaného ustanovení a k dovolání se vyjadřovat nebude. Obviněný A. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.). Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod