3 Tdo 169/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 169/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 3. 2025 Spisová značka:3 Tdo 169/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.169.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 169/2025-538USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných 1) Leonida Beletskyyho, trvale bytem Pelušková 1442, Praha, a 2) firmy LEKONT EU s.r.o., IČ: 284 42 008, se sídlem Pelušková 1442, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, č. j. 44 To 273/2024–506, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 65/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, č. j. 44 To 273/2024-506. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 T 65/2023–460 byli obvinění uznání vinnými přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzeni za to každý k peněžitému trestu 80denních sazeb po 1 000 Kč. V případě obviněného byl peněžitý trest rozložen do přiměřených měsíčních po sobě jdoucích splátek ve výši nejméně 8 000 Kč pod ztrátou jejich výhody v případě, že obviněný dílčí splátku nezaplatí včas. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obvinění přečinu dopustili zjednodušeně řečeno tím, že obviněná jako plátce daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) jednající obviněným coby svým jediným jednatelem, společníkem a osobou fakticky ji ovládající, uvedla do svého daňového přiznání k DPH za zdaňovací období druhého kvartálu roku 2018 nepravdivá tvrzení týkající se fiktivních přijatých zdanitelných plnění od firmy REALITY MORAVIA s.r.o. (dále jen REALITY MORAVIA nebo RM), která vůbec poskytnuta nebyla, na základě čehož uplatnila odpočet DPH ve výši 504 288 Kč a o tuto částku tak neoprávněně snížila svou daňovou povinnost. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní zástupce a jednak obvinění. Zatímco odvolání státního zástupce Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2024, č. j. 44 To 273/2024–506, zamítl podle § 256 tr. ř., k odvolání obviněného napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a trestní stíhání obou obviněných zastavil z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti odvolacímu usnesení podal dovolání nejvyšší státní zástupce. Učinil tak v neprospěch obou obviněných a opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Ocitoval ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. a vyzdvihl, že závěr o dosažení účelu trestního řízení musí být odůvodněn dvěma kumulativně naplněnými skupinami podmínek. Prvou je význam a míra porušení chráněného zájmu, způsob provedení činu, jeho následek nebo okolnosti, za nichž byl spáchán. Druhou pak chování obviněného po spáchání činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky. Naplnění obou uvedených skupin podmínek je třeba zkoumat ve vztahu k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti a k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti (§ 1 odst. 1 věta druhá tr. ř.) Dosažení účelu trestního řízení přichází poté v úvahu především u trestných činů menší závažnosti, k čemuž dovolatel upozornil na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 277/2007. 5. K prvé shora zmíněné skupině podmínek státní zástupce odkázal na ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku vymezujícího poruchu a závažnost trestného činu zejména významem chráněného zájmu, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za nichž byl čin spáchán osobou pachatele, mírou jeho zavinění a pohnutkou, záměrem nebo cílem. 6. K druhé skupině podmínek zdůraznil rozhodovací praxi, z níž plyne, že její splnění nebude zpravidla možno dovodit v případech, kdy obviněný popírá dosud učiněné závěry justičních orgánů. Obviněný totiž musí svým chováním prokázat, že již není potřeba dalšího řízení vůči němu. Takový závěr není zcela vyloučen ani za situace, kdy sice trestnou činnost v plném rozsahu nedoznává, avšak z jeho projevů po spáchání činu musí být zřejmé, že si je vědom podstatných okolností zakládajících trestní odpovědnost. Závěr o dosažení účelu trestního řízení nelze naplnit v případech, v nichž obviněný neakceptuje podstatné okolnosti trestné činnosti, neboť jedním z cílů trestního řízení je i předcházení trestné činnosti, což znamená, že obviněný si musí být vědom, že jeho jednání je trestné. Absentuje-li sebereflexe obviněného, nepostačuje pro aplikaci § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. to, že vede řádný život, je bezúhonný či dodatečně nahradí škodu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 739/2019). Státní zástupce poukázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 821/2024, v němž k podmínce chování obviněného po spáchání činu bylo zmíněno, že tato není vztahována jen k osobě obviněného jako takové, například k jeho dosavadní trestní bezúhonnosti, nýbrž k jeho postoji k jím páchané trestné činnosti, přičemž o naplnění této podmínky nepůjde, pokud obviněný sice připustil spáchání skutku, avšak ten nepovažuje za trestný čin. 7. Při popsaných východiscích dovolatel uzavřel, že nebyly dány zákonem požadované předpoklady pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Obviněným sice svědčí ku prospěchu dodatečné plné uhrazení zkrácené daně a dosavadní trestní bezúhonnost, tyto dvě skutečnosti však samy o sobě ještě nepostačují k aplikaci § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. 8. Z hlediska významu a míry porušení zákonem chráněného zájmu státní zástupce připomenul, že byl významně porušen zájem na ochraně majetkových práv České republiky, kdy příjmy z daní jsou nejdůležitějším zdrojem příjmů veřejných rozpočtů. Obvinění se stíhaného jednání dopouštěli s cílem dosáhnout neoprávněného majetkového prospěchu, a ačkoliv jejich trestná činnost trvala relativně krátce, došlo ke zkrácení daně ve výši více než pětinásobku většího rozsahu zakládajícího trestní odpovědnost tohoto typu delikvence. Nejedná se tedy o těsné překročení hranice trestnosti, nýbrž rozsah odpovídající zhruba polovině rozsahu značného ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty. Trestná činnost přitom byla páchána promyšleně a po předchozím uvážení, což naplňuje i přitěžující okolnost podle § 42 písm. a) tr. zákoníku. To, že obvinění v trestné činnosti dále nepokračovali, nelze mít za výrazně pozitivní okolnost. Naopak pokud by pokračovali, vystavili by se teoreticky další přitěžující okolnosti v podobě pokračování v trestné činnosti po delší dobu dle § 42 písm. m) tr. zákoníku. 9. U obviněných není dána ani podmínka spočívající v jejich chování po spáchání činu. Oba obvinění po celou dobu trestního řízení odmítali jakoukoliv vinu. Takový přístup nevykazuje žádné známky sebereflexe a stěží lze tak uvažovat o tom, že si uvědomili protiprávnost a škodlivost svého počínání tak, aby byl naplněn jen jeden z účelu trestního řízení v podobě zajištění prevence další trestné činnosti. Osamocený projev tkvící v dodatečném uhrazení daně se jeví být spíše účelovým jednáním poté, co trestná činnost byla odhalena, než autentickým projevem sebereflexe. 10. V tomto ohledu státní zástupce odvolacímu soudu vytkl faktické obcházení limitů institutu účinné lítosti dle § 33 tr. zákoníku. Odvolací soud správně shledal, že u obviněných nebyl dán aspekt dobrovolného napravení škodlivého následku, neboť k úhradě zkrácené daně došlo až poté, co věc začal řešit příslušný Finanční úřad. Pokud však odvolací soud opakovaně akcentoval dodatečnou úhradu zkrácené daně jako nejpodstatnější důvod pro postup podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., pak svůj předtím uvedený správný závěr fakticky popřel. U trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku zákonodárce nestanovil režim zvláštní účinné lítosti, jako je tomu u trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 24