3 Tdo 345/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 345/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 6. 2021 Spisová značka:3 Tdo 345/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.345.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Ukládání trestu Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 10. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2655/21 IV.ÚS 2663/21 III.ÚS 2719/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 345/2021-2444 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2021 o dovoláních, která podali obvinění V. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, P. I., nar. XY, trvale bytem XY, XY, D. A. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY, M. V., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. I., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 1 To 135/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 3/2020 takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných V. H., P. I., D. A. T. a M. V. odmítají. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2020 sp. zn. 46 T 3/2020 byl obviněný V. H. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, a obvinění P. I., D. A. T. a M. V. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obviněný V. H. podle § 173 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to dřevěné baseballové pálky. Obviněnému P. I. byl podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému D. A. T. byl podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci, a to vozidla BMW X5, RZ XY, a tmavého šátku s motivy konopí. Obviněnému M. V. byl podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu újmy. 2. O odvolání obviněných, státního zástupce a poškozeného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 12. 2020 sp. zn. 1 To 135/2020, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) trestního řádu z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného V. H. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku jako organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a obviněné P. I., D. A. T. a M. V. uznal vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to uložil V. H. podle § 173 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou a podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci, a to dřevěné baseballové pálky. Obviněnému P. I. podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému D. A. T. podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci, a to vozidla BMW X5, RZ XY, a tmavého šátku s motivy konopí. Obviněnému M. V. podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmnácti roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil všem obviněným povinnost společně a nerozdílně uhradit České průmyslové zdravotní pojišťovně na náhradě majetkové škody částku 2 164 862 Kč a poškozenému P. L. D. na náhradě nemajetkové újmy částku 459 144 Kč a na náhradě majetkové újmy částku 31 087 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozeného P. L. D. se zbytkem nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláními všichni obvinění a také nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. I. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. 4. Obviněný V. H. namítl, že soudy učinily ve vztahu k němu skutkové závěry, které nevyplývají z provedeného dokazování. Extrémní nesoulad spatřuje obviněný u závěrů, že s obviněným M. V. nejpozději dne 20. 2. 2019 prvotně domluvil plán přepadení poškozeného D. s cílem jej oloupit, kdy tento plán měl zahrnovat i vytipování místa přepadení, zmocnění se peněz poškozeného, opatření vozidla, zbraní a maskovacích prostředků, přičemž měl společně s obviněným M. V. zasvětit spoluobviněné I. a T. do již vymyšleného plánu, a dále že se o zbylé peníze podělil s obviněným M. V. v místě jeho bydliště. Nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje obviněný ve výroku o náhradě škody, kdy odvolací soud zavázal k povinnosti nahradit škodu a nemajetkovou újmu společně a nerozdílně všechny obviněné, přestože se na místě činu nenacházel a nejzávažnější zranění na hlavě poškozeného byla způsobena v příčinné souvislosti s excesivním jednáním obviněného M. V. Obviněný dále namítl, že jeho jednání nenese po objektivní ani subjektivní stránce znaky skutkové podstaty organizátorství loupeže podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a § 173 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, neboť společná dohoda ohledně fyzické konfrontace s poškozeným je kryta jeho zaviněním pouze co do krátkodobého omezení poškozeného na svobodě s tím, že úmysl zbavit poškozeného jeho majetku vzešel ze strany odsouzeného M. V. teprve v době po napadení poškozeného. 5. Obviněný V. H. proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2020, č. j. 1 To 135/2020-2221, a přikázal mu jako soudu odvolacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Podle obviněného P. I. orgány činné v trestním řízení opatřily nezákonný důkaz, kterým jsou jeho vlastnoručně psané poznámky, které použil při své výpovědi v přípravném řízení a které soud v rozporu s § 207 odst. 2 trestního řádu přečetl v hlavním líčení. Tento nezákonný důkaz byl použit k utváření nesprávných skutkových závěrů, které jsou v extrémním rozporu se skutkovými závěry, ke kterým by soud dospěl, pokud by vycházel pouze ze zákonně opatřených a provedených důkazů. Při hodnocení tohoto důkazu se soud dopustil libovůle, když použil pouze údaje v jeho neprospěch. Soudy rovněž pochybily, když ve skutkové větě vynechaly podstatné skutkové okolnosti, charakterizující zavinění obviněného. Ve skutkové větě měla být obsažena zjištění, že obvinění zanechali poškozenému na místě funkční telefon za účelem, aby si zavolal pomoc, a dále že se obviněný a spoluobviněný T. vrátili poškozenému na pomoc. Pokud by tyto okolnosti byly uvedeny ve skutkové větě, nemohlo by být jednání obviněného kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, ale nejpřísněji jako zločin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 3 trestního zákoníku, popřípadě jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 3 trestního zákoníku. Obviněný dále namítl, že odvola