3 Tdo 418/2019 – Nejvyšší soud

3 Tdo 418/2019-3653 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2019 o dovolání obviněné H. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 44 To 250/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 70/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné H. B. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 67 T 70/2016, byla obviněná H. B. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že jako jednatelka a jediná disponentka bankovního účtu obchodní společnosti C. C., IČ XY, sídlem XY, XY, odpovědná za provádění bezhotovostních plateb na účet partnerských cestovních kanceláří, I. v rozporu se smlouvu o obchodním zastoupení č. 2308/2014 ze dne 24. 2. 2014 a plnou mocí z téhož dne, podle kterých obchodní společnost C. C., vykonávala činnost obchodního zástupce obchodní společnosti C. I., IČ XY, sídlem XY, XY, a byla povinna veškeré přijaté finanční prostředky bezodkladně předat zastoupené obchodní společnosti, si ponechala v níže uvedených případech peněžní částky představující platby záloh a doplatků za zájezdy, jejichž pořadatelem byla obchodní společnost C. I., a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 91.286 Kč (ve 14 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku), II. v rozporu se smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 16. 4. 2010, aktualizovanou dne 12. 5. 2014, a plnou mocí ze dne 16. 4. 2010, aktualizovanou dne 12. 5. 2014, podle kterých obchodní společnost C. C. vykonávala činnost obchodního zástupce obchodní společnosti K. P., IČ XY, sídlem XY, XY, a byla povinna veškeré přijaté finanční prostředky nejpozději do 7 dní předat zastoupené obchodní společnosti, si ponechala v níže uvedených případech peněžní částky představující platby záloh a doplatků za zájezdy, jejichž pořadatelem byla obchodní společnost K. P., a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 247.168 Kč (v 16 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku), III. v rozporu s mandátní smlouvou ze dne 15. 12. 2012, podle které obchodní společnost C. C. vykonávala činnost provizního prodejce obchodní společnosti P. S., IČ XY, sídlem XY, XY, a byla povinna veškeré přijaté finanční prostředky nejpozději do 7 dní předat zastoupené obchodní společnosti, si ponechala v níže uvedených případech peněžní částky představující platby záloh a doplatků za zájezdy, jejichž pořadatelem byla obchodní společnost P. S., a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, čímž způsobila škodu v celkové výši 128.785 Kč (ve 4 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku), IV. v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 6. 12. 2010 a plnou mocí z téhož dne, podle kterých obchodní společnost C. C. vykonávala činnost obchodního zástupce obchodní společnosti Q. T., IČ XY, sídlem XY, XY, a byla povinna veškeré přijaté finanční prostředky nejpozději do 3 pracovních dní předat zastoupené obchodní společnosti, si ponechala v níže uvedených případech peněžní částky představující platby záloh a doplatků za zájezdy, jejichž pořadatelem byla obchodní společnost Q. T., a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 1.144.944,30 Kč (v 99 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku), V. v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 12. 4. 2010 a plnou mocí z téhož dne, podle kterých obchodní společnost C. C. vykonávala činnost obchodního zástupce obchodní společnosti S. T. I., IČ XY, sídlem XY, XY, a byla povinna veškeré přijaté finanční prostředky bezodkladně předat zastoupené obchodní společnosti, si ponechala v níže uvedených případech peněžní částky představující platby záloh a doplatků za zájezdy, jejichž pořadatelem byla obchodní společnost S. T. I., a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 328.004 Kč (ve 13 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku), VI. v rozporu se smlouvou o provizním zastoupení ze dne 01. 01. 2011, podle které obchodní společnost C. C. vykonávala činnost provizního prodejce obchodní společnosti T., IČ XY, sídlem XY, XY, a byla povinna po obdržení faktury vystavené zastoupenou obchodní společností této předat veškeré přijaté finanční prostředky ponížené o svou provizi, si ponechala v níže uvedených případech peněžní částky představující platby záloh a doplatků za zájezdy, jejichž pořadatelem byla obchodní společnost T., a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 31.338 Kč (ve 4 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku), VII. v rozporu s mandátní smlouvou ze dne 14. 3. 2011 a plnou mocí z téhož dne, podle kterých obchodní společnost C. C. vykonávala činnost obchodního zástupce obchodní společnosti I. – cestovní kancelář, IČ XY, a veškeré platby klientů za zájezdy pořádané společností I. – cestovní kancelář, přijímala jménem a na účet této cestovní kanceláře jakožto pořadatele zájezdu, byla povinna veškeré přijaté finanční prostředky obratem předat zastoupené obchodní společnosti, si ponechala níže uvedenou finanční částku představující platbu za zájezd, jehož pořadatelem byla obchodní společnost I. – cestovní kancelář, a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, a to částku 14.380 Kč, kterou H. J., nar. XY, uhradila dne 5. 3. 2014 v hotovosti v sídle obchodní společnosti C. C. a dne 6. 5. 2014 převodem na bankovní účet obchodní společnosti C. C. č. XY podle smlouvy o zájezdu ze dne 5. 3. 2014 a která nebyla převedena pořadateli zájezdu, čímž způsobila obchodní společnosti I. – cestovní kancelář, škodu ve výši 14.380 Kč, která však objednateli zájezd podle původní cestovní smlouvy neposkytla, v důsledku čehož je poškozeným v této částce H. J., nar. XY, VIII. v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 11. 1. 2014, podle které obchodní společnost C. C. vykonávala činnost obchodního zástupce OSVČ C. k. J. S., IČ XY, a byla povinna veškeré přijaté finanční prostředky nejpozději následující pracovní den složit nebo převést na bankovní účet OSVČ C. k. J. S., IČ XY, a nebyla oprávněna s těmito finančními prostředky disponovat, si ponechala níže uvedenou finanční částku představující platbu za zájezd, jehož pořadatelem OSVČ C. k. J. S. a obchodní společnost C. C. byla jejich prodejcem, a to částku 38.560 Kč, kterou J. P., nar. XY, uhradil dne 31. 3. 2014 v hotovosti v sídle obchodní společnosti C. C. podle smlouvy o zájezdu ze dne 28. 3. 2014 a která nebyla převedena pořadateli zájezdu, čímž způsobila OSVČ C. k. J. S. škodu ve výši 38.560 Kč, který však objednateli zájezd podle původní cestovní smlouvy neposkytl, v důsledku čehož je poškozeným v této částce J. P., nar. XY, čímž jednáním uvedeným pod body I. – VIII. způsobila celkovou škodu ve výši 2.024.465,30 Kč. Za toto jednání byla odsouzena podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku věta za středníkem byla obviněné uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti statutárního orgánu či jeho člena, kontrolního orgánu či jeho člena a dále funkci prokuristy v obchodních korporacích, a to na dobu 3 (tří) let. Dále bylo rozsudkem rozhodnuto podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) o povinnosti obviněné nahradit škodu poškozeným podrobně specifikovaným ve výroku rozsudku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla část poškozených, specifikovaných ve výroku rozsudku, odkázána s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla část poškozených, specifikovaných ve výroku rozsudku, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 67 T 70/2016, podala obviněná odvolání směřující do výroku o vině i trestu, a zároveň do výroků, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Odvolání podala i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, a to v neprospěch obviněné, do výroku o trestu. Poškozená Česká republika – Ministerstvo obrany ČR podala odvolání do výroku o náhradě škody, a to pro jeho nesprávnost spočívající v jejím chybném označení jakožto subjektu. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 44 To 250/2018, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a nově