3 Tdo 419/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 419/2025-499 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. F. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2024, č. j. 8 To 238/2024–419, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 183/2023–386, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2024, č. j. 2 T 183/2023-386, byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na šest let s ostrahou. Dále byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému L. C. 2 970 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku byl tento poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný zločinu dopustil, zjednodušeně řečeno, tím, že 20. 8. 2023 ve večerních hodinách za součinnosti dalších dvou osob, o nichž nebylo prvostupňovým rozsudkem rozhodováno, přistoupil k poškozenému, po němž žádal vydání ledvinky coby zálohy za údajný dluh, který měl u obviněného mít jeden z jeho společníků, s nímž se současně poškozený znal, poškozený ledvinku nevydal, s obviněným se o ni chvíli přetahovali a následně obviněný s oběma svými společníky poškozenému vyhrožovali, že ho nepustí domů, dokud jim něco nedá, že někoho zavolají, kdo si poškozeného odveze a poškozený v návaznosti na to obviněnému ze strachu předal hodinky Amazfit T-Rex Pro v hodnotě 2 970 Kč. V podrobnostech popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Ten byl k odvolání obviněného změněn rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2024, č. j. 8 To 238/2024-419, a to ve výroku o trestu, který odvolací soud zmírnil na trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že nižší soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci. Jejich závěry nemají oporu v provedeném dokazování a odvolací soud se navíc dostatečně nezabýval a nevypořádal s odvolacími námitkami. Nebyly rovněž provedeny důkazy navrhované obviněným. Dovolatel dovodil, že v projednávané věci jde o případ extrémního nesouladu, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, a dále že skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Soudy se opřely výlučně o výpověď poškozeného a dvou svědků, jejichž výpovědi zpochybnil sám odvolací soud, když se pozastavil nad tím, že tito svědci nejsou v pozici obviněných. Poškozený ve své jediné procesně použité výpovědi, fakticky roli obviněného a pozici svědků zaměňoval opakovaně, používal množné číslo, když uváděl, že mu vyhrožovali a říkali, že jej nepustí domů čili nespojoval výslovně toto jednání s obviněným. Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. V dovolání obviněný rovněž vznesl požadavek, aby prvostupňový soud navrhl Nejvyššímu soudu odklad výkonu rozhodnutí soudu odvolacího. Upozornil, že nynější rozhodnutí nejsou prvními meritorními rozhodnutími ve věci, dřívější prvostupňový rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a pokud prvostupňový soud znovu rozhodl a odvolací soud posuzoval vinu obviněného s výhradami k postupu soudu prvního stupně, pak s nadsázkou řečeno, byl obviněný fakticky vystaven jednoinstančnímu řízení bez možnosti revize konečného rozhodnutí. Obviněný byl po celou dobu řízení stíhán na svobodě, příležitostně pracuje a hledá si stálou práci. 6. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornila, že obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se týká vadné aplikace hmotného práva na zjištěný skutkový stav, obviněný však neformuloval žádné námitky ryze hmotněprávního charakteru a primárně brojil proti skutkovým zjištěním. Takové námitky tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Ohledně dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřesahuje jádro dovolací argumentace meze běžné polemiky s obsahem provedeného dokazování a státní zástupkyně neshledává žádný (natož pak extrémní) rozpor mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedeným dokazováním na straně druhé. Zpochybňoval-li dovolatel věrohodnost svědků P. a G., pak touto otázkou se soudy nižších stupňů dostatečně zabývaly. Obviněnému nelze přisvědčit, že by zásadními nedostatky trpěla výpověď poškozeného, v níž drobné nepřesnosti nelze zveličovat. Jestliže obviněný vytýkal neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, pak neoznačil konkrétní důkazy. Přesto pokud by s jistou benevolencí měla státní zástupkyně takové důkazy sama identifikovat v předcházejících fázích trestního řízení, pak poptávce po takovém dokazování nelze přiznat opodstatnění. Prvostupňový soud návrh obviněného na výslech jeho sestry, která měla vypovídat k incidentům v tramvaji a doma ohledně marihuany, zamítl s ohledem na omezený důkazní potenciál takového výslechu, což souvisí s prvostupňovým soudem řešenou otázkou věrohodnosti svědků P. a G. Zmíněný důkazní návrh navíc obviněný v druhostupňovém řízení již nevznášel, takže z potřebnosti tohoto důkazu sám ustoupil. Nemůže se tedy jednat o opomenutý důkaz. 7. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání s oporou v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně vyslovila i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí. 8. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný replikou. Odmítl, že by výpověď poškozeného podávala spolehlivé informace a že by poškozený vypovídal konstantně. Poskytl totiž jej jedinou procesně použitelnou výpověď a konstantně lze vypovídat v případě, kdy je výslech svědka porovnán s jiným procesně řádným úkonem. III. Přípustnost dovolání 9. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 10. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. 11. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst