3 Tdo 425/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 425/2025-364 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2025 o dovolání, které podala obviněná K. F. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10 To 20/2025-334, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 80/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10 To 20/2025-334, a současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 80/2024-304. II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kolíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 80/2024-304, uznal obviněnou K. F. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou přečinem ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že: dne 21. 9. 2023 kolem 11:59 hodin řídila ulicí XY ve směru jízdy k ulici XY v XY, okres XY, osobní motorové vozidlo značky BMW X6, registrační značky XY, majitele společnosti MONETA Auto, s.r.o., IČ 601 12 743, se sídlem Vyskočilova 1442, 140 00 Praha, v průběhu jízdy dala znamení o změně směru jízdy vlevo s úmyslem odbočit v křižovatce s ulicí XY na přilehlé parkoviště, snížila tedy rychlost jízdy a téměř zastavovala, když však zjistila, že parkoviště je obsazené, v reakci na to bez dostatečného časového předstihu změnila znamení o směru jízdy na odbočování vpravo, nedbala přitom zvýšené opatrnosti a začala bezprostředně stáčet kola a odbočovat vpravo v době, kdy již byla z pravé strany podjížděna za ní jedoucím motocyklem značky Harley Davidson, registrační značky XY, řízeným J. K., narozeným XY, jemuž tak uzavřela jízdní koridor, na což nemohl pro krátký časový interval reagovat, došlo ke střetu pravého boku jejího vozidla a levého boku motocyklu, který i s řidičem spadl na pravý bok a on utrpěl zlomeninu klíční kosti vlevo, zlomeninu třetího a čtvrtého žebra vlevo a pohmožděniny, kdy podstatné omezení v běžném způsobu života a doba léčení přesáhly šest týdnů. 2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v délce 18 měsíců. Dále byl obviněné uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 18 měsíců. Obviněná byla též odsouzena k náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 2 968 Kč a poškozenému J. K. ve výši 79 976 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, jímž napadla všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10 To 20/2025-334, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f) , odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalované zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy ve vztahu k poškozenému J. K. a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř., při nezměněných výrocích o vině, trestu a náhradě škody ve vztahu k poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a výroku, jímž byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, znovu rozhodl, že je obviněná povinna zaplatit poškozenému J. K. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 72 376 Kč a se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání. Obviněná dovoláním napadla výrok o vině, o trestu i o náhradě škody. Dovolání opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněná namítá zjevný rozpor skutkových zjištění rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu s obsahem provedených důkazů, konkrétně se skutečnostmi vyplývajícími z kamerového záznamu. Dovolatelka je přesvědčena, že z kamerového záznamu vyplývá, že poškozený porušil minimálně dvě důležité povinnosti. Jednak poškozený předjížděl na přechodu pro chodce, což mu zakazuje ustanovení § 17 odst. 5 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále též ZoSP), což podle obviněné považuje judikatura za porušení důležité povinnosti. Dále uvedla, že pro předjíždění vpravo nebyly splněny zákonem výslovně stanovené podmínky podle § 17 odst. 1 ZoSP, když poškozený předjížděl vozidlo, které mělo pouze zapnutý směrový ukazatel vlevo. Obviněná argumentuje tím, že ani v jediném momentě neměnila směr jízdy vlevo, zapnutý ukazatel blikající vlevo byl prvotně dán při předjíždění cyklistky a vozidlo obviněné neustále směřovalo vpravo. Tedy poškozený mylně vyhodnotil její záměr odbočit vlevo a porušil podmínky pro předjíždění vpravo ve smyslu § 17 odst. 1 ZoSP. Podle obviněné i takové jednání vyhodnocuje konstantní judikatura jako porušení důležité povinnosti. Své tvrzení opírá o protokol o dopravní nehodě ze dne 21. 9. 2023, v němž je uvedeno podezření z porušení ustanovení § 4 písm. a) a b), § 17 odst. 1 a § 17 odst. 5 písm. d) ZoSP řidičem motocyklu. 6. Dále dovolatelka spatřuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým zjištěním v závěru nalézacího soudu o 20% spoluzavinění na straně poškozeného. V tom zároveň lze nalézt nesprávné posouzení skutku – dopravní nehody a nesprávné hmotněprávní posouzení, když jsou opomenuty přiléhající ustanovení zákona o silničním provozu a je užito ustanovení obecné [konkrétně § 4 odst. 1 písm. a) ZoSP], využitelné podle dovolatelky za daných okolností stěží subsidiárně. Podle dovolatelky soudy bagatelizovaly porušení dvou důležitých povinností ze strany poškozeného a nevypořádaly pro průběh dopravní nehody důležitý fakt, že poškozeného jízda v místě, kde nebyl dostatečný a bezpečný prostor pro jím zvolený manévr, byla riskantní. 7. Obviněná nad rámec dovolání vyjadřuje nesouhlas s hodnocením skutku, když soudy vycházely z její výpovědi podle § 158 tr. ř. o tom, jak subjektivně vnímala dopravní situaci, ale výpověď poškozeného, kde uvádí, že nevěděl skutečnosti ohledně ne/blikajícího ukazatele směru vlevo, opomenuly. 8. Dovolatelka je přesvědčena, že vypočítaná 20% spoluúčast poškozeného na dopravní nehodě nesprávně hodnotí jednání druhého účastníka nehody, protože motocyklista vycházel jen z ukazatele směru, přičemž na místě byly pochybnosti o dalším směru jízdy vozidla před ním. 9. Zejména s ohledem na vysokou míru spoluzavinění poškozeného má dovolatelka za to, že nalézací soud nesprávně právně kvalifikoval její jednání i podle druhého odstavce § 147 tr. zákoníku a tím zatížil rozsudek vadou nezákonnosti. Dovolatelka je přesvědčena, že protiprávní jednání poškozeného přerušilo příčinnou souvislost mezi jejím jednáním porušujícím důležitou povinnost a následkem. A poukázala na to, že k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se má přihlédnout jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje společenskou škodlivost trestného činu pro společnost, což v její trestní věci nenastalo, resp. takové okolnosti a jejich vyvození nejsou z rozhodnutí soudů patrné. 10. V závěru dovolatelka vyslovila domněnku, že soudy prvního a druhého stupně porušily principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy (nález Ústavního soudu č. 34/1995 Sb. n. u. ÚS). 11. Obviněná proto navrhla, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze napadený dovoláním a současně též rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 80/2024-304, a přikázal Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 13. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že dovolací argumentaci nelze přiřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože otázka míry zavinění účastníků dopravní nehody je otázkou hmotněprávní, nikoli otázkou učiněných skutkových zjištění. Presumuje tedy, že když dovolatelka hovoří o extrémním nesouladu, má na mysli právní posouzení porušení jednotlivých povinností ze strany účastníků dopravní nehody a z toho plynoucí právní posouzení skutku. A také dovozuje, že dovolatelka nepopírá své zavinění, ale jen porušení důležité povinnosti. 14. S