3 Tdo 46/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 46/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 3. 2023 Spisová značka:3 Tdo 46/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.46.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 46/2023-928 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2023 o dovoláních, která podali obvinění O. T., nar. XY, trvale bytem XY, a J. L., nar. XY, trvale bytem XY, a M. F., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 5 To 18/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 281/2011 takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 5 To 18/2022, zrušuje. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 5 T 281/2011, byli obvinění O. T., J. L. a M. F. uznáni vinnými ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, jednak zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku (v bodech 1 a 3) a zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku (v bodě 2). Za to byl každý z obviněných podle § 329 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na dobu pěti let. 2. O odvoláních obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 sp. zn. 5 To 18/2022, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu na upraveném skutkovém základě znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, a za to je každého odsoudil podle § 329 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. 3. Podle výroku odsuzujícího rozsudku se obvinění skutku dopustili tím, že dne 12. března 2011 v době od 5:50 hodin, kdy jako policejní hlídka ve službě předvedli v poutech na Obvodní oddělení Policie České republiky v XY, ulice XY, R. K., narozeného XY, podezřelého z přestupku proti veřejnému pořádku, na něho zde křičeli a obžalovaný T. jej chytil za vlasy a zvedl mu hlavu, a ačkoliv deklarovali na úředním záznamu o zajištění osoby, sepsaném obžalovaným L., že proti poškozenému bylo použito služebních pout pouze v době od 05:17 hodin do 05:30 hodin a že v 6:15 hodin již pominuly důvody zajištění a poškozený byl propuštěn v bezúhonném stavu na svobodu, jej až do 6:47 hodin zadržovali na Obvodním oddělení PČR, kdy v tuto dobu jej spoutaného vzadu na rukou odvedli z budovy obvodního oddělení, bezdůvodně ho naložili do služebního vozidla a spoutaného odvezli do ulice XY v Děčíně, kde jej na konci prostranství nacházejícího se naproti domu č. p. XY vysadili, povalili na jutový pytel a zde jej nechali ležet spoutaného obličejem směrem k zemi přesně nezjištěnou dobu, během které mu při pokusu křičet opakovaně koleny zaklekli oblast hlavy a krku a následně krátce předtím, než mu sejmuli služební pouta, mu jeden z policistů nastříkal do obličeje slzný plyn, a poté obžalovaní z místa služebním vozidlem odjeli a poškozeného zde zanechali, přičemž tímto jako příslušníci Policie ČR jednali v rozporu s § 45 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, dle něhož jsou povinni dodržovat služební kázeň, která podle § 46 odst. 1 téhož zákona spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, a podle písmene b) § 45 odst. 1 byli povinni se zdržet jednání, které může ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, současně jednali v rozporu s § 11 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, dle něhož jsou policisté povinni dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, a podle písm. c), podle něhož je policista povinen postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem, a v rozporu s § 24 odst. 1 zákona o Policii ČR, podle něhož osoba omezená na svobodě policistou nesmí být podrobena mučení nebo krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení a nesmí s ní být zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. 4. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění O. T., J. L. i M. F. samostatnými dovoláními, která jsou z hlediska dovolací argumentace doslovně shodná. Všichni obvinění uplatnili důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obvinění namítli, že základem skutkových závěrů soudů byla svědecká výpověď poškozeného. Podle názoru obviněných však schopnost poškozeného zapamatovat si předmětné události byla v důsledku opilosti natolik snížena, že k jeho výpovědi nelze přihlížet. Poškozený si nepamatoval své útoky na autobus, uvedl nepravdu o tom, že byl policisty na služebně zaklekáván a že jej policisté nechali spoutaného na služebně po dobu 40 minut, a navíc zapomněl, že podepsal na služebně blokovou pokutu. Zatímco ve vztahu k rozporům ve výpovědi poškozeného měl krajský soud shovívavý přístup, u obviněných učinil paušální závěr o snížené věrohodnosti jejich výpovědí. Ve zjevném rozporu s obsahem kamerového záznamu ve spojení, výpovědí poškozeného, policistů sloužících na služebně i samotných obviněných jsou skutková zjištění, podle kterých obvinění na služebně na poškozeného křičeli a obviněný poškozeného zvedl za vlasy z lavice. Obvinění rovněž namítli nesprávnost závěru odvolacího soudu, podle kterého zadržovali poškozeného na služebně až do času 06:47 hodin. To je v rozporu se zjištěním, že poškozený v čase 6:26 vyhotovil v ulici XY fotografii policejního vozu, a v čase 6:24:57 a potom 6:41:27 z tohoto místa provedl telefonní hovor. Je zřejmé, že časový údaj na dolní liště kamerového záznamu z policejní stanice neodpovídal skutečnému času. V odůvodnění rozsudků nalézacího ani odvolacího soudu nejsou uvedeny také žádné úvahy směřující ke skutkovému závěru, že na ulici XY obvinění zaklekávali poškozeného v oblasti hlavy a krku v době, kdy ležel na jutovém pytli. Zásadu in dubio pro reo měl krajský soud aplikovat rovněž v otázce použití pepřového spreje. Obvinění poukázali na skutečnost, že jeho použití po dobu dvou až tří vteřin by vylučovalo schopnost poškozeného pořídit po „kasrování“ fotografii. Poškozený se o použití spreje navíc nezmínil v téměř pětiminutové telefonním hovoru s policií, který se uskutečnil bezprostředně poté. Pepřový sprej nebyl chemickou analýzou zjištěn ani jutovém pytli, na kterém měl poškozený v tu dobu ležet. Obvinění dále namítli, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Konkrétně se jedná o výslechy poškozeného a svědka H. z hlavního líčení ze dne 30. 10. 2018, které nebyly konstatovány podle § 219 odst. 3 trestního řádu u hlavního líčení dne 26. 5. 2020. Z hlediska právního posouzení skutku odkázali obvinění na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 658/2011, sp. zn. 4 Tz 90/2004 a sp. zn. 8 Tdo 1435/2011 s tím, že zjištěný skutek není trestným činem, ale mohl by naplňovat toliko skutkovou podstatu kázeňského přestupku dle § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Obvinění zdůraznili i to, že trestní stíhání trvalo přibližně 11 let. S odkazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 1/2002 a sp. zn. 7 Tz 316/2001 se obvinění domnívají, že jejich trestní stíhání mělo být zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. m) trestního řádu. 5. Obvin