3 Tdo 479/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 479/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 7. 2021 Spisová značka:3 Tdo 479/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.479.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Organizovaná zločinecká skupina Pokračování v trestném činu Promlčení trestního stíhání Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 34 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 34 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 107 odst. 1 tr. zákoníku § 108 odst. 1 tr. zákoníku § 116 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3136/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 479/2021-2026 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 6 To 69/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 4/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. R. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 29 T 4/2019, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěných dnech, v období od roku 2004 do roku 2008, na různých místech v okrese Přerov, v XY a na dalších dosud přesně nezjištěných místech, po předchozí dohodě s R. B. v Hotelu L. K., okres Zlín, jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona, v záměru soustavně krátit daňové povinnosti a získat tak pro sebe neoprávněný majetkový prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], v rámci obchodů prováděných s lihem nezatíženým spotřební daní (dále jen „mimobilanční líh“) spočívajících v jeho nákupu, dovozu a následné výrobě lihovin z tohoto mimobilančního lihu a jejich další distribuci ke konečným prodejcům, realizoval nákup mimobilančního lihu od R. B., o němž věděl, že fakticky vlastní a řídí společnost M.-CH., ve které podle pokynů R. B. vykonával funkci jednatele R. M., kdy R. B. zosnoval, organizoval a společně s T. B. rozhodujícím způsobem řídil zločineckou skupinu zaměřenou na soustavnou produkci, dopravu, skladování a prodej mimobilančního lihu, kdy na základě R. B. organizační a řídící činnosti jemu podřízené osoby R. M. a R. H. uskutečňovali tzv. fiktivní denaturace lihu (tedy denaturace, v jejichž průběhu ve skutečnosti nedošlo ke znehodnocení lihu denaturačními prostředky a které sloužily k zakrytí vzniku tohoto mimobilančního lihu, z něhož nebyla přiznána a odvedena spotřební daň), a odkud R. B. úkolovaní a jemu podřízení L. K. a V. D. uskutečňovali pravidelné přepravy tohoto mimobilančního lihu na místa určení podle objednávky jeho odběratelů tak, že nákladní vozidlo s mimobilančním lihem bylo doprovázeno osobním vozidlem z důvodu zamezení případné kontroly prováděné orgány správce daně, když L. K. a V. D. nákladní vozidlo s mimobilančním lihem odstavili na určeném místě, odkud se vzdálili a počkali na smluvenou dobu, než dohodnutý odběratel provede vyložení lihu, o čemž vedl L. K. podrobná hlášení a tabulky, které předával ke kontrole dalšímu členovi organizované zločinecké skupiny T. B., který zpravidla současně také přebíral od odběratelů peníze za dodaný mimobilanční líh, přičemž proti R. B., T. B., jakož i dalším členům této skupiny bylo vedeno samostatné trestní řízení, kdy rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byl R. B. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu účast na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, přičemž M. R. alespoň v hrubých rysech znal okolnosti, za kterých byl mimobilanční líh touto organizovanou zločineckou skupinou ve společnosti M.-CH. produkován. M. R. tak po předchozí dohodě s R. B., v přesně nezjištěné dny, v období let 2004 až 2008, minimálně 2 až 3krát ročně, odebral vždy 3 až 4 kusy plastových nádrží, tzv. „kubíkových kostek“ o obsahu 1.000 litrů lihu o lihovosti 96 % až 97 %, celkem tedy v uvedeném období odebral nejméně 32.000 litrů mimobilančního lihu poté, co podle předchozí dohody mezi ním a R. B., případně R. B. podřízenými osobami, byl mimobilanční líh naložen v objektu společnosti M.-CH. na nákladní automobil a odvezen na předem smluvené místo na parkoviště u obchodu na ul. XY, u domu č. p. XY v XY, okres Přerov, popřípadě na další doposud nezjištěná místa v okresech Přerov, kde byl odstaven, odkud si jej obžalovaný nechal převézt na přesně nezjištěné místo, ze kterého pak na tomto místě vyráběl lihoviny různého druhu, které pak bez vědomí správce daně distribuoval na daňovém území České republiky, a to například v restauraci N. M. v XY, popřípadě na dalších doposud nezjištěných místech, přičemž věděl, že takto nakoupený líh nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byl po převzetí lihu jako jeho skutečný skladovatel a dopravce plátcem spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajil před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznal a nezaplatil, čímž byla České republice neodvedením spotřební daně z lihu odebraného za období od roku 2004 do roku 2008 v celkovém minimálním množství 32.000 litrů zkrácena spotřební daň v rozsahu nejméně 8.480.000 Kč. Za to byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněný dále odsouzen k peněžitému trestu v 300 (tři sta) denních sazbách ve výši 300 (tři sta) Kč, tedy v celkové výměře 90.000 (devadesát tisíc) Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku soud umožnil obviněnému uhradit peněžitý trest v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8.000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy rozsudek nabyl právní moci. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku ve znění do 30. 9. 2020, stanovil soud pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán (zaplacen), náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spočívající v zákazu výroby a úpravy kvasného lihu, konzumního lihu, lihovin a ostatních alkoholických nápojů na dobu 7 (sedmi) let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej na dobu 7 (sedmi) let. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 29 T 4/2019, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i trestu. Odvolání do výroku o trestu podal i státní zástupce, a to v neprospěch obviněného do výroku o trestu a ve prospěch obviněného do výroku o vině. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 6 To 69/2020, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že při změně právní věty a právní kvalifikace s ohledem na změnu ustanovení § 138 tr. zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb., účinné od 1. 10. 2020, kdy toliko upravil její znění způsobem odpovídajícím novelizované úpravě, uznal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činn