3 Tdo 479/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 479/2025-543 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2025, č. j. 5 To 67/2024-482, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 12/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2024, č. j. 3 T 12/2023-430, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 3 léta s podmíněným odkladem na 5 let za současného vyslovení dohledu. Dále byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA (pseudonym) 180 000 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že v noci z 21. na 22. 8. 2021 v osobním vozidle, kam se s poškozenou AAAAA, nar. XY, uložili ke spánku, ji počal osahávat pod oblečením a navzdory jejím výzvám, ať toho nechá, a že to nechce, jí stáhl kalhoty ke kolenům, chytil ji rukou za její obě ruce, odsunul ke straně spodní kalhotky a vykonal na ní vaginální soulož, ač věděl, že jí ještě není 18 let a přestože poškozená během soulože plakala a říkala mu, ať přestane. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Proti němu podali odvolání jednak obviněný a jednak státní zástupce, který tak učinil v jeho neprospěch. O těch rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2025, č. j. 5 To 67/2024-482. Zatímco odvolání obviněného druhostupňový soud podle § 256 tr. ř. zamítnul, k odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil a ve věci sám po doplnění dokazování přečtením výpovědi poškozené rozhodl. Skutková zjištění oproti prvostupňovému soudu změnil tak, že · odmítavá vyjádření poškozené ve fázi, kdy jí obviněný stáhl kalhoty ke kolenům, doplnil o její vyjádření „... že to nechce, že jí slíbil, že počkají do jejích 15 let …“ a · v návaznosti na to modifikoval popis skutku v části týkající se vědomosti obviněného o věku poškozené tak, že ten věděl, že poškozené v té době není ještě 15 let. V podrobnostech se ke změnám ve skutkových zjištěních odkazuje na odvolací rozsudek. Nově zjištěný skutkový stav vrchní soud právně kvalifikoval jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného do konce roku 2024. Za tento trestný čin obviněného odsoudil při využití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 3 léta s podmíněným odkladem na 5 let za současného vyslovení dohledu. Zavázal jej též k povinnosti zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy 180 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění shledal v nesprávném právním posouzení věci a dále v procesních vadách vedoucích k nesprávnému rozhodnutí, jež označil za nepřezkoumatelné a porušující jeho právo na spravedlivý proces. Prvostupňovému soudu vyčetl, že porušil zásadu volného hodnocení důkazů, čímž se dopustil svévole a v důsledku nesprávného hodnocení důkazů vznikl extrémní rozpor mezi faktickým skutkovým stavem a skutkovými závěry soudu. 5. Porušení svého práva na spravedlivý proces hledal rovněž v tom, že nižší soudy neprovedly jím navržené důkazy, kdy přijaly za základ svých závěrů výpověď poškozené, aniž byla vyslechnuta v hlavním líčení, jak obviněný poptával. Odmítly též provést rekonstrukci a opatřit fotografii z koncertu, kterou měla pořídit poškozená a která by díky v ní obsažené časové značce vyvracela tvrzení poškozené o tom, že ke stíhanému skutku mělo dojít po koncertě na poměrně vzdáleném místě již ve 22:30 hodin. Důkazní deficit obviněný konečně spatřoval v tom, že soudy ponechaly bez doplnění a opravy kybernetický znalecký posudek, který označil za důkaz zásadní a svědčící v jeho prospěch, neboť se týkal komunikace mezi poškozenou a svědkyní H. 6. V rámci námitek proti hodnotícím úvahám dovolatel vytkl nižším soudům, že nikterak zásadně neposoudily výpovědi jeho otce J. J. a tety K. Z., kteří potvrdili, že obviněný byl dne 22. 8. 2021 v brzkých dopoledních hodinách doma. Není tedy reálné, aby poškozenou vezl do jejího bydliště. Dovolatel zkritizoval též prvostupňový soud, že se nezabýval závěrem znalkyně, že věrohodnost poškozené je z psychologického hlediska střední měrou snížená. Upozornil, že proti němu stojí pouze výpověď poškozené, u níž však lze zmínit možnou motivaci k účelovosti s ohledem na požadovanou nemajetkovou újmu. Tendenčnost je zjevná i z korespondence mezi poškozenou a jeho pozdější partnerkou H. 7. Pod nedostatky týkající se právního hodnocení obviněný zařadil námitku, že nebylo prokázáno, že měl a mohl být seznámen s tím, že poškozené ještě není 15 let, neboť se vydávala za osobu starší, a to též nejméně den před údajným incidentem, jak bylo prokázáno jednak korespondencí a jednak výslechem svědka W., který potvrdil, že poškozená nejen jako patnáctiletá vystupovala, ale rovněž tak i působila. Ve vztahu k přiznané nemajetkové újmě obviněný namítl, že současný stav poškozené nemá žádnou souvislost s jakýmkoliv jeho jednáním, což uvedla i psychologická znalkyně, která nalezla řadu možných příčin stavu poškozené. Obviněný tedy odmítl, že by byl prokázán vznik nemajetkové újmy, ani její vyčíslení s ohledem na mimo jiné ne zcela dostatečnou specifikaci. 8. Dovolatel vycházeje ze zásady in dubio pro reo uzavřel, že v daném případě jsou značné a důvodné pochybnosti o skutkových závěrech, které nižší soudy učinily na základě libovůle a tendenčnosti prvostupňového soudu, který odůvodnění svého rozhodnutí založil z převážné části na hodnocení obviněného skrze jeho minulost a nedobrou pověst. Dovodil, že pochybení soudů jsou natolik zásadní, že naplňují důvody mimořádného přezkumu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňový rozsudek, stejně jako všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozornil, že dovolatel opakuje obhajobu prezentovanou již před nižšími soudy, které se s ní náležitě vypořádaly. Dovolání je koncipováno poněkud nezvyklým způsobem. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přesto obsahově proklamoval v prvé řadě nesprávné právní posouzení a následně procesní vady a porušení práva na spravedlivý proces. Takto vymezené nedostatky se ani nepokusil přiřadit k některé z variant uplatněného dovolacího důvodu. Lze tedy usuzovat, že dovolání bylo vymezeno podle právní úpravy již neplatné, a nezbývá proto než vyložit dovolatelovy námitky podle jejich obsahu bez ohledu na formálně uplatněný dovolací důvod. I takový výklad je ovšem ztížen obecností vznesených námitek, jimiž obviněný brojí proti učiněným skutkovým zjištěním nižších soudů. Ta totiž lze podle aktuálně účinného vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadat dovoláním jen tehdy, jsou-li rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu buď ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Takovým způsobem však dovolatel své námitky nevymezil. 10. Prvé variantě (zjevný rozpor) jeho námitky neodpovídají, neboť jeho tvrzení, že skutkový stav je v příkrém rozporu s provedeným dokazováním, je pouhou obecnou tezí. Procesní nepoužitelnost důkazů dovolatel ani nenaznačil. A spíše bezděky či náhodně označil třetí variantu (opomenuté důkazy), učinil tak ovšem natolik neurčitě, že ani v této části nenaplnil požadavky dostatečně konkrétního vymezení. 11. Konkrétně obviněný označil požadavek na provedení rekonstrukce, ovšem blíže neuvedl, v čem by měla spočívat a jakým způsobem by mohla doplnit či změnit skutková zjištění. Mělo-li by jít o rekonstrukci týkající se technické proveditelnosti soulože ve vozidle, tak k tomuto se vyjádřil již prvostupňový soud v bodě 54. odůvodnění svého rozsudku a jiný účel rekonstrukce obviněný neuvedl. Stejně tak neozřejmil, proč by rekonstrukce měla být důkazem podstatným ve smyslu třetí varianty uplatněného dovolacího důvodu. 12. To platí i o požadavku na opakovaný výslech poškozené, u něhož obviněný neuvádí konkrétní otázky, které nebyly v předchozím výslechu poškozené položeny, a nelze tak posoudit, zda a jaký význam pro skutková zjištění by její opakovaná výpověď mohla mít. Poptávka obviněného po výslechu poškozené v hlavním líčení tak nasvědčuje pouhé snaze obejít ustanovení § 102 tr. ř., a ani v této části proto nelze považo