3 Tdo 514/2023 – Nejvyšší soud

3 Tdo 514/2023-161 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 8 To 290/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 26/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 5. 2022, sp. zn. 44 T 26/2022, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 1. 2. 2022 v době od 13:25 hodin do 13:26 hodin na rohu ulice XY a XY, Praha 1, v průběhu demonstrace dvakrát kopnul pravou nohou L. K., OEČ XY, příslušníka Policie České republiky služebně zařazeného v Oddělení hlídkové služby Obvodního ředitelství policie Praha IV, který byl oblečen do služebního stejnokroje příslušníka Policie České republiky a který byl na místo velen jako výpomoc na bezpečnostní opatření „Demonstrace proti pandemickému zákonu“, do levého bérce, přičemž kopy byly vedeny větší intenzitou, čímž poškozenému způsobil otok a bolestivost zasažených míst. Za to byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 (čtrnácti) měsíců. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 5. 2022, sp. zn. 44 T 26/2022, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 8 To 290/2022, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 8 To 290/2022, podal obviněný dovolání (č. l. 146-147), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a dále ve vztahu ke znakům skutkové podstaty předmětného přečinu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k hlavnímu líčení, a on tak neměl možnost navrhovat u soudu první instance provedení důkazů svědčících v jeho prospěch. Podpis na doručence nebyl jeho, neboť se na uvedené adrese nezdržoval. Soud se spokojil s konstatováním, že „se patrně jedná o jeho podpis“, aniž by k tomuto provedl jakékoli dokazování. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že soud neprovedl důkazy tak, aby řádně a úplně zjistil skutkový děj, když vyslechl toliko dva svědky celého incidentu, i když bylo zcela zřejmé, že celé situaci byly přítomny desítky dalších svědků. Vyslechnutí svědci se rekrutovali z řad jedné strany předmětné interakce, přičemž z druhé strany nebyl vyslechnut nikdo. Navíc mnoho přítomných si celý incident nahrávalo na svůj mobilní telefon a byly by tedy k dispozici i audiovizuální záznam. Návrh dovolatele na výslech konkrétních osob (svědci P. H., L. T. a další osoby přítomny v bezprostřední blízkosti incidentu) byl však ze strany soudu ignorován a bez jakéhokoliv relevantního důvodu odmítnut. Dovolatel shledává porušení svého práva na spravedlivý proces, kdy státní zástupce shromáždil důkazy toliko v jeho neprospěch, a přestože soudu nic nebránilo navržené důkazy provést, rezignoval na svou povinnost zjistit skutkový stav, o němž nejsou žádné pochybnosti. S ohledem na výše uvedené námitky proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu ve všech výrocích a zprostil jej obžaloby, neboť skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 11. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 289/2023. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že námitku obviněného, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k hlavnímu líčení správně soudy vyhodnotily jako zjevně neopodstatněnou a účelovou. Hlavní líčení bylo nařízeno na den 9. 5. 2022 a obviněný dle doručenky toto předvolání osobně převzal dne 11. 3. 2022. Jeho lhůta k přípravě a k hlavnímu líčení byla tedy zachována a měl dostatek času na přípravu své obhajoby na volbu obhájce a na to, aby soudu včas doručil své případné důkazní návrhy. K hlavnímu líčení se bez omluvy nedostavil. Hlavní líčení pak bylo zcela v souladu se zákonem konáno v jeho nepřítomnosti, včetně provedení důkazů, jež byly obsahem spisu a jež byly provedeny zcela v souladu s trestním řádem. Ohledně dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tvrzení obviněného, že nebyly provedeny důkazy v jeho prospěch státní zástupkyně uvedla, že s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze namítat a v důsledku toho ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., jelikož jde o činnost soudu spočívající v aplikaci ustanovení procesních a nikoli hmotně právních (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018 sp. zn. 7 Tdo 703/2018). Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný nesouhlasí s rozhodnými skutkovými zjištěními, jak je ve věci učinily soudy obou stupňů, jakož i s provedenými důkazy, přičemž setrvává na svém dosavadním postoji a spáchání posuzovaného skutku zcela popírá. Touto argumentací však obviněný zcela míjí hranice uplatněného dovolacího důvodu, neboť své námitky zaměřuje do sféry procesu dokazování, postupu při hodnocení důkazů a tím soudům obou stupňů vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na jejichž podkladě rozhodly o jeho vině. Obviněný měl možnost namítnout provedení dalších důkazů, když této nevyužil. Pokud nebyly v hlavním líčení provedeny důkazy, které chtěl obviněný navrhnout na svou obhajobu, a které měl případně k dispozici, nejedná se o procesní pochybení soudu, ale důsledek rezignace obviněného na využití jeho obhajovacích práv, které mohl popřípadě doplnit i v odvolacím řízení, což opět neučinil, když doplnění dokazování nenavrhoval a neoznačil ani žádné konkrétní osoby, které by dle jeho tvrzení mohly svým svědectvím, popřípadě předložením pořízených záznamů zpochybnit skutkovou verzi stíhaného jednání, k níž dospěl soud prvého stupně na základě provedeného dokazování. Jednání obviněného bylo prokázáno zcela totožnými výpověďmi svědků, a to poškozeného L. K. a svědka K. V. Výpověď těchto svědků zcela koresponduje s dalšími provedenými důkazy, zejména s lékařskou zprávou ohledně zranění poškozeného L. K. Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání obviněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 8 To 290/2022, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §