3 Tdo 570/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 570/2025-507 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 9 To 70/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 98 T 5/2024, byl M. P. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěné době v průběhu letních prázdnin roku 2013, 2014 nebo 2015 v obývacím pokoji domu č. XY v XY za účelem vlastního sexuálního uspokojení poté, co uzamknul vchodové dveře a schoval klíč, v prvním případě pod pohrůžkou, že bude zle a dá jí facku, nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, přinutil, aby mu sahala na penis a orálně jej uspokojovala až do jeho vyvrcholení, kdy ji chytil za hlavu, přirážel si ji ke svému tělu a umocňoval ji v přesvědčení, že mu musí vyhovět, v druhém případě nejprve mu musela sahat na penis a poté, co ji povalil na pohovku, zakryl ústa, aby nemohla křičet, na ní vykonal pohlavní styk s vyvrcholením do její vagíny a ve třetím případě, kdy mu nejprve sahala na penis, na ní vykonal vaginální pohlavní styk, přičemž její věk jakožto dcery své tehdejší družky I. T., se kterou sdílel společnou domácnost, znal. 2. Za to tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 6. 2022, č. j. 14 T 57/2022-440, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 7. 2022, č. j. 31 To 257/2022-463, byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 6. 2022, č. j. 14 T 57/2022-440, jenž nabyl právní moci dne 29. 7. 2022, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 7. 2022, č. j. 31 To 257/2022-463, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozené AAAAA k rukám zmocněnce J. V. nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč. 5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 98 T 5/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i trestu napadeného rozsudku. 7. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 9 To 70/2024, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 8. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 9 To 70/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 461–467 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že v projednávané věci je dán zjevný rozpor mezi právními závěry a skutkovými zjištěními. Uvádí, že jeho vina je prokazována primárně výpovědí poškozené a dalších svědků. Tyto svědecké výpovědi jsou však ve značném rozporu a při jejich vzájemném hodnocení nelze dospět k závěru, že se dopustil za vinu mu kladeného jednání. Již samotné časové vymezení skutku nemůže obstát, neboť poškozená není schopna určit ani rok, kdy k údajnému jednání mělo dojít. Jsou tu i další rozpory, a to i mezi výpověďmi u hlavního líčení, nejen ve vztahu k výpovědím z přípravného řízení. V přípravném řízení poškozená uvedla, že se nejdříve svěřila matce, u hlavního líčení uvedla, že matce se svěřila až po 3 měsících a mezitím o tom mluvila s kamarády. U hlavního líčení k dotazu soudu uvedla, že nejdříve se svěřila matce, pak svědkovi P., k dotazu státní zástupkyně odpověděla opačně. Stejně tak se její výpovědi rozcházejí v otázce použití oleje. Nejzásadnější rozpor je v otázce návštěvy gynekologie, kdy matka poškozené i poškozená uvedly, že ji navštívily ihned po incidentu. Žádný záznam z let 2013–2015 však u gynekoložky není, první je až z roku 2017. Předmětná zpráva z gynekologie je tedy z roku 2017, jemu je však kladeno za vinu jednání, k němuž mělo dojít buď roku 2013, 2014 nebo 2015. Pokud by k návštěvě došlo před 15 rokem poškozené, lékařka by to musela nahlásit policii, k čemuž nedošlo. To napovídá tomu, že poškozená si vše vymyslela a navštívila ji až po 15 roku. V tomto věku by byl takový skutek promlčen, na což soud upozornil, ale jeho návrhu na zastavení trestního stíhání soudy nevyhověly. Výpověď poškozené je rozporuplná, obsahující až příliš mnoho nejasností. I přes její nekonzistentnost byl však na jejím podkladě uznán vinným. Je přesvědčen, že soud měl naopak postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby. Závěr soudu, že nepřesnosti ve výpovědi poškozené odpovídají jejím mentálním limitům, podle obviněného neobstojí. Výpověď poškozené totiž nebyla nejasná jen v drobnostech, ale poškozená v podstatě nebyla schopna určit rok, měsíc, způsob, komu se svěřila, kdy, co řekla, kdy došlo k návštěvě gynekoložky. Podle obviněného soudy upozadily nejasnosti a rozpory v její výpovědi, aby získaly jednodušší prostor pro prokázání jeho viny. 10. Ostatní svědci pak vypovídali pouze o tom, co slyšeli, co jim bylo zprostředkováno, přičemž mezi jednotlivými výpověďmi jsou značné rozpory. Matka poškozené dokonce odmítla vypovídat a její výpověď z přípravného řízení je nepoužitelná, neboť se jedná o úřední záznam. To stejné sestra poškozené BBBBB (pseudonym). Teta poškozené N. T. rovněž odmítla vypovídat, nicméně soudem byla přinucena, když jí bylo nesprávně vysvětleno ustanovení § 100 odst. 2 tr. ř., konkrétně pojem osoby blízké, a byla tak nesprávně poučena. Obviněný má proto za to, že výpověď této svědkyně byla získána v rozporu se zákonem a soud prvního stupně k ní neměl přihlížet. Uvádí, že odvolací soud mu v tomto dal za pravdu a výpověď svědkyně je nepoužitelná, neboť soud se měl zaměřit na to, zda je zde tzv. obdobný poměr. K samotnému obsahu výpovědi uvedl, že teta poškozené vypověděla, že matka poškozené ji ubezpečila, že je v pořádku, že ji obviněný neubližuje a že se nikdy nic nestalo. Matka poškozené s ním navíc před jeho nástupem do vězení žila ve společné domácnosti, což by jako matka neudělala, pokud by obvinění byla pravdivá. Z toho usuzuje, že se skutek nestal. Dále uvádí, že závěr odvolacího soudu, že matka poškozené setrvala ve společné domácnosti, jelikož z něj měla strach a neměla kam jít, se nezakládá na pravdě, neboť mohla odejít k příbuzným, což však neučinila. Dále obviněný poukazuje na výpověď svědka F. M., kterému měla poškozená sdělit, že se tak stalo jednou, ačkoli u soudu uváděla, že třikrát. Svědek M. skutečnost, že poškozená byla údajně znásilněna dovolatelem, rozhlašoval dále mezi své blízké, aby si udělal svědky pro trestní stíhání dovolatele. Takovými svědky byli P. Š. a J. P. Svědkyně R. K. a I. S. výpověď poškozené nepotvrdily. Svědkyně S. L. pouze uvedla, že se jí poškozená svěřila, že jí obviněný ublížil, nepoužila však slovo „znásilnil“. Závěry soudů jsou podle obviněného z logického hlediska neúplnými, neobjektivními, učiněnými v rozporu se zásadou in dubio pro reo, a obecně akceptovanou praxí soudů, že trestní řízení musí být spravedlivé jako celek. 11. Dále obviněný namítá existenci tzv. opomenutých důkazů. Tím měl být v projednávané věci výslech gynekoložky poškozené MUDr. Hany Šoufkové, kterýžto byl pro nadbytečnost jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím zamítnut. Má za to, že její výslech je klíčový a svědkyně mohla odpovědět na otázky obhajoby nad rámec vyžádané písemné zprávy, kterou byl její výslech soudem prvního stupně nahrazen. Postupem soudu byl dovolatel zkrácen na svých právech. 12. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by se skutek stal, a že jednání naplňuje skutkovou podstatu podle odst. 3 písm. a) § 185 tr. zákoníku. Zejména z důvodu neurčitého časového vymezení skutku. 13. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 9 To 70/2024, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil t