3 Tdo 647/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 647/2025-398 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o odvolání, které podal obviněný L. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 67 To 307/2024–365 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 44/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. L. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 7. 2024, č. j. 3 T 44/2023, bylo bylo rozhodováno o dovolateli a o spoluobviněném J. V., který sice podstoupil odvolací řízení, do řízení dovolacího však jeho kauza nepřerostla. Obviněný L. H. (dále jen obviněný) byl prvostupňovým rozsudkem uznán vinným zločinem loupeže podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce dvou let. Dále byl zavázán k povinnosti, a to společně a nerozdílně s J. V., zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně 6 567 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že společně s J. V. v pozdních večerních hodinách, počátkem listopadu 2022, po předchozím fyzickém konfliktu V. s poškozeným S. se vrátili ke svému vozidlu, kam je pronásledoval poškozený vyzbrojený katanou, natáčel si je na mobilní telefon a vozidlo obcházel s katanou v ruce, na což z automobilu vystoupil neztotožněný spolupachatel, který poškozeného natlačil na zeď až upadl, kopal jej do celého těla, k čemuž se přidal obviněný i V. a všichni tři poškozeného společně napadali údery a kopy do hlavy a těla a poté, co poškozenému neznámý spolupachatel vykroutil katanu z rukou, a uložil ji do zavazadlového prostoru vozidla, se opět zapojil do napadání poškozeného, jemuž na V. výzvu vzali z kapsy mobilní telefon a při útoku poškozenému způsobili zlomeninu jařmového oblouku vpravo, podkožní krevní výrony v obličeji a oděrky na rukou a levém koleni. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Odvolání obviněných V. a H. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. 67 To 307/2024-365 zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný H. Opřel je odvolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Namítl, že byl vystaven bezprostřednímu útoku ze strany poškozeného, čemuž nepředcházela žádná interakce mezi ním a poškozeným a obviněný byl proto oprávněn se takovému útoku bránit. Nižším soudům vyčetl, že v jejich rozhodnutích absentuje úvaha, zda šlo nebo nešlo o nutnou obranu, případně o exces z ní. Soud v rozsudku pouze stroze zmínil, že pachatelé jednali v početní převaze a začali násilné jednání, čímž se nemohou dovolávat nutné obrany, což však je úvaha v rozporu se skutkovými zjištěními, že to byl poškozený, kdo pachatele honil s katanou a bránil jim odjet. Protože to díky agresivnímu jednání poškozeného možné nebylo, nezbývalo než poškozeného odzbrojit. I pokud by šlo o exces z nutné obrany, musí k tomu soud přihlédnout jako k polehčující okolnosti, takové právní posouzení však v prvostupňovém rozsudku zcela absentuje. Odvolací soud připustil, že k eskalaci došlo i přičiněním samotného poškozeného, stejně jako že prvostupňový soud se s námitkami obhajoby vypořádal poněkud stručněji, sám toto však nijak nenapravil. 6. Obviněný vyzdvihl, že bývalá přítelkyně poškozeného svědkyně S. potvrdila, že poškozený je agresivní, potvrdila též, že obviněný se po prvotním konfliktu snažil z místa odjet a ona sama se mu v tom snažila vytažením z auta zabránit, stejně jako poškozený, který obcházel auto s katanou. Není dokladováno žádné zranění, které by poškozenému způsobil obviněný. Dokonce sám poškozený vůči obviněnému uvedl, že jej ani jeho přítelkyni nenapadl. Není tak patrné, z čeho prvostupňový soud vycházel, respektive je zřejmé, že důkazy hodnotil v extrémním rozporu s jejich skutečným obsahem. S. si nebyla jistá, kdo do poškozeného v potyčce vlastně kopal, a pokud soud uzavřel, že S. vypovídala shodně s poškozeným, jde o naprostou bagatelizaci výpovědi svědkyně, která jednak referovala negativně o charakteru poškozeného a jednak průběh večera líčila v mnoha bodech shodně právě s obviněným. Její výpověď je přitom podstatná vzhledem k úmyslu obviněného odjet z místa, nikoli napadat poškozeného. Její výpověď je tedy prvostupňovým soudem hodnocena v extrémním rozporu s jejím skutečným obsahem. 7. Pokud jde o mobilní telefon, tak není ničím dokazováno, že by s ním obviněný přišel do kontaktu nebo že by jeho existenci vůbec řešil. Trestný čin loupeže vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. Obviněný však úmysl odcizit poškozenému mobilní telefon neměl, byl zraněn a chtěl z místa odjet, k čemuž nedošlo pouze proto, že byl z auta vytažen zpět na ulici. Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil zcela rozporně, kdy obviněnému vyčetl, že společně s ostatní osádkou vozidla z něho vyskákali, opětovně začali napadat poškozeného, a to vzájemně koordinovaným způsobem vedeni záměrem odcizit mu mobilní telefon. K takovému tvrzení přitom neexistuje naprosto žádný důkaz. 8. Nižší soudy vždy vycházely ze skutkového závěru, že k zásadní fyzické interakci s poškozeným došlo zejména mezi ním a třetím neztotožněným mužem. Je tedy více než pravděpodobné, že jednání tohoto muže, jež bylo natolik intenzivní, že vedlo k odzbrojení poškozeného, přivodilo poškozenému zranění. Obviněný se s poškozeným do fyzické interakce přidal dle nižších soudů až následně, a to z donucení, kdy mu nebylo umožněno odjet. Rozpor mezi skutkovými zjištěními a závěry, které z nich vyvodil soud, je patrný i v tom, že přičetl následky, zejména zranění poškozeného plošně i dovolateli, kterého zavázal k povinnosti nahradit celou škodu zdravotní pojišťovně, ačkoliv současně nepopřel, že největší zranění poškozenému způsobil právě onen neztotožněný muž. 9. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil druhostupňové i prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozornil, že v dovolací argumentaci se prolínají skutkové námitky s těmi, které směřují vůči právní kvalifikaci činu. Uplatněnou argumentaci nelze plně přiřadit pod použité dovolací důvody, podstatné však je, že námitky prezentované obviněným nejsou důvodné. Obviněný hodnotí některé vybrané důkazy, interpretuje je, polemizuje s tím, jak je hodnotily soudy a prezentuje svá vlastní pro něho příznivější skutková zjištění. Jeho výtky však nejsou opodstatněné a zejména nelze konstatovat naznačenou vadu zjevných rozporů. Nižší soudy provedené důkazy náležitě vyhodnotily a nebylo chybou, pokud pracovaly s výpovědí poškozeného coby přímého svědka. Tento důkaz nestojí osamoceně, ale odpovídá i dalším provedeným důkazům, zejména výpovědi svědkyně S., kamerovým záznamům i výpovědím svědků S. a S., byť ti samotnou událost neviděli a referovali až o následných dějích. Výpověď poškozeného odpovídá i místním a časovým souvislostem a usvědčující důkazy tak ve svém souhrnu vytvářejí důkazní komplex, který netrpí žádnými podstatnými rozpory. 11. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265d odst. 1 písm. h) tr. ř. je významné, že předmětem právního posouzení je skutek tak, jak jej zjistily soudy a nikoliv, jak jej prezentuje dovolatel. Námitka obviněného o nutné obraně, případně o excesu z jejich limitů, neodpovídá učiněným skutkovým zjištěním, z nichž je zřejmé, že obviněný byl jedním z útočníků, který se přímo podílel na oloupení poškozeného. Úvahy o nutné obraně tak nemají oporu v učiněných skutkových zjištěních. Protože se jednalo o spolupachatelství, pak jsou bezpředmětné výhrady obviněného, jimiž rozporuje svůj podíl na útoku, respektive vyzdvihuje podíl třetí neztotožněné osoby. U spolupachatelství totiž každý ze spolupachatelů odpovídá v podstatě tak, jako by trestný čin spáchal sám. Podstatné je jejich vzájemné srozumění a tím vedené společné jednání, což bezpečně z provedeného dokazování vyplývá a není proto třeba zkoumat zvlášť a přesně určovat, kdo ze spolupachatelů poškozenému telefon uzmul či mu způsobil konkrétní újmu na těle. 12. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 13. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).IV. Důvodnost dovolání 14. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady obviněného jsou z většiny opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na