3 Tdo 690/2003 — Nejvyšší soud

3 Tdo 690/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2003 Spisová značka:3 Tdo 690/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.690.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 690/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2003 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného B. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 12 To 450/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 145/2002, a rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 věta druhá tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 12 To 450/2002, s e z r u š u j e . Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Krajskému soudu v Hradci Králové s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze 30. 9. 2002, sp. zn. 6 T 145/2002, byl obviněný B. Š. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák, jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 26. 6. 2002 v 06.30 hodin v H. K. na G. třídě řídil osobní motorové vozidlo zn. Hyundai Accent, přičemž byl kontrolován hlídkou policie a bylo zjištěno, že vůz řídí přesto, že mu byl rozhodnutím Okresnímu úřadu, referátu dopravy a silničního hospodářství v H. K., ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. RD/1869/01/Pa, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2001, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.“ Za tento trestný čin mu byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu jednoho roku (§ 58 odst. 1 tr. zák. , § 59 odst. 1 tr. zák). Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 12 To 450/2002, tak, že napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a sám nově rozhodl, že se podle § 222 odst. 2 tr. ř. předmětná trestní věc postupuje k projednání Okresnímu úřadu, referátu dopravy a silničního hospodářství v H. K., když shledal, že v případě zažalovaného skutku „se jedná o přestupek.“ Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadla ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněného B. Š., přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že rozhodnutím soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o postoupení věci k projednání přestupku, přestože se v daném případě jednalo o trestný čin. V uvedené souvislosti poukázala především na to, že při posouzení materiální stránky žalovaného trestného činu odvolací soud nevzal v úvahu, že obviněný svým jednáním ve smyslu skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. mařil výkon trestu zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl v řízení o přestupcích uložen za nesprávný a nebezpečený způsob předjíždění a řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu s následnou dopravní nehodou. Inkriminovaná jízda v době zákazu řízení, kterou uskutečnil dne 21. 6. 2002, a při které byl přistižen hlídkou OHS při Okresním ředitelství Policie ČR v H. K., byla podle státní zástupkyně charakterizována spácháním přestupku, když obviněný nerespektoval zákaz otáčení ve světelné křižovatce podle § 24 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dovolatelka připomněla, že tuto skutečnost soud prvního stupně zcela správně zvážil při posouzení materiální stránky jednání obviněného, aniž by jej chtěl posuzovat ve smyslu naplnění formálních znaků projednávaného trestného činu, jak zcela nepřípadně reagoval odvolací soud. Dovolatelka dále uvedla, že nelze přehlédnout, že obviněný podle úředního záznamu policejní hlídky disponoval řidičským průkazem, který přes pravomocné rozhodnutí o přestupku neodevzdal příslušnému orgánu. Z hlediska posuzování stupně nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák.) soud prvního stupně vzal podle dovolatelky správně v úvahu i četné záznamy v evidenční kartě řidiče obviněného. Jestliže odvolací soud vycházel z toho, že tyto záznamy o přestupcích s výjimkou posledního jsou již zahlazeny, pak mu nelze přisvědčit, neboť zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, institut zahlazení nezná a nebyl tedy důvod záznamy o dopravních přestupcích obviněného při posuzování jeho osoby zcela přehlížet. Dovolatelka dále zdůraznila, že právní závěry odvolacího soudu, pokud jde o požadavek soustavnosti výkonu zakázané činnosti či delší doby jejího trvání, odporují účelu novelizovaného znění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí v podobě ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. zákonem č. 175/1990 Sb. (účinným od 1. 7. 1990) spojeného s rozšířením trestní odpovědnosti za jednání spočívající ve výkonu zakázané činnosti a od uvedeného data nahrazující srovnatelnou skutkovou podstatu přečinu podle § 7 písm. b) již zrušeného zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech. To znamená, že i ojedinělá jízda může být posouzena jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., zvláště když nejde o mimořádnou jízdu za nepříznivých okolností vedoucích k omezení volnosti rozhodování, tj. za okolností podstatně snižujících stupeň společenské nebezpečnosti takového jednání. Dovolatelka vyslovila přesvědčení, že kromě výše uvedených námitek by napadené rozhodnutí nemohlo obstát ani za situace, že by žalované jednání obviněného /jinak formálně naplňující skutkovou podstatu trestného činu dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák./ vykazovalo pouze nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti, neboť ani za této podmínky je nelze kvalifikovat jako přestupek, a to vzhledem k povaze jednání spočívajícího ve výkonu zakázané činnosti jako způsobu maření výkonu úředního rozhodnutí. Inkriminovanou činnost obviněného totiž ve světle platného zákona o přestupcích nelze kvalifikovat jako jednání, zakládající některou ze skutkových podstat přestupků uvedených v § 22 a 23 zákona č. 200/1990 Sb., a to ani podle jeho sběrného ustanovení § 22 odst. 4 písm. f) ve vztahu k zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru dovolatelky přitom jednání obviněného není posouditelné ani jako přestupek proti pořádku ve státní správě podle § 21 odst. 1 písm. ch) téhož zákona, dopadající na úmyslné nedodržení omezujícího opatření uloženého v přestupkovém řízení, neboť v daném případě šlo o takovou činnost ve vztahu k trestu zákazu činnosti s povahou sankce uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) téhož zákona a nikoliv o vztah k omezujícímu opatření ve smyslu § 16 písm. a) téhož zákona, které je svou povahou ochranným opatřením. Na tomto základě pak dovolatelka dovodila, že jednání jinak zakládající znaky skutkové podstaty trestného činu dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., které nelze pro nedostatek materiální stránky posoudit jako trestný čin, nemůže být kvalifikováno ani jako přestupek ve smyslu jeho pojmové definice dle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. To znamená, že nebyly splněny procesní podmínky pro postoupení věci k projednání (jako možného přestupku) příslušnému správnímu orgánu. S ohledem na shora rozvedené důvody pak nejvyšší státní zástupkyně v petitu svého dovolání navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2002 pod sp. zn. 12 To 450/2002, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě za podmínek § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem. Současně navrhla, aby dovolací soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Obviněný B. Š. prostřednictvím svého obhájce sdělil, že nevyužívá svého práva (§ 265h odst. 2 tr. ř.) písemně se vyjádřit