3 Tdo 699/2008 — Nejvyšší soud

3 Tdo 699/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2008 Spisová značka:3 Tdo 699/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.699.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 699/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2008 o dovolání podaném obviněným D. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 12 To 424/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 24/2006, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soud v Mladé Boleslavi ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 3 T 24/2006, byl obviněný D. P. uznán vinným v bodě 1/ výroku rozsudku trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a v bodě 2/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V bodě 1/ výroku rozsudku trestný čin spáchal po skutkové stránce tím, že „jako jednatel společnosti P. G., s. r. o., se sídlem P. čp., K. okr. M.B., jako prodejce na základě smlouvy o zabezpečení distribuce a prodeje dvoudílných dálničních kupónů pro rok 2005, prokazujících zaplacení poplatků za užívání dálnic a rychlostních silnic podle § 21 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, uzavřené dne 22. 11. 2004, inkasoval peněžní prostředky za prodané dálniční kupóny, které prodal v souladu s uvedenou smlouvou pro společnost M. T., s. r. o., jako komisionáře pověřeného distribucí a prodejem dvoudílných dálničních kuponů na základě komisionářské smlouvy s Č. p., s. p., ale takto utržené finanční prostředky v období nejméně od 17. 2. 2005 do 24. 3. 2005 již neodvedl komisionáři a v rozporu s ustanovením článku II. odst. 3 výše uvedené smlouvy je použil k jinému účelu, jím neprodané kupóny poškozené společnosti rovněž neodvedl, čímž s. r. o., M. T., J.čp., P., způsobil škodu ve výši nejméně 767.575,50 Kč. V bodě 2 výroku rozsudku se jednání dopustil tím, že „dne 30. 7. 2004 a v dalším přesně nezjištěném dni v M., okr. P., jako jednatel společnosti A. A. Z. p., spol. s. r. o., M., okr. P., nechal vyčerpat z nádrží čerpací stanice W. P., kterou pronajal F. B., 2.245,98 litrů BA 95 Natural v hodnotě 53.454,32 Kč, 6.545,91 litrů BA 91 Speciál v hodnotě 156.104,24 Kč a 4.838,53 litrů motorové nafty v hodnotě 104.677,73 Kč, ač věděl, že pohonné hmoty nejsou jeho majetkem, kdy pohonné hmoty byly až do úplného zaplacení F. B. výhradním majetkem společnosti S. O., s. r. o., S. n. čp., P. – M., čímž této společnosti způsobil škodu v celkové výši 314.236,- Kč. Podle § 248 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 (třiceti) měsíců. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. soud povolil podmíněný odklad výkonu uloženého trestu na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1. tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodní společnosti nebo družstvu a vykonávat podnikatelskou činnost na základě živnostenského zákona v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obžalovanému uložena povinnost nahradit poškozené M. T., s. r. o., J. čp. , P., způsobenou škodu částkou 122.346,- Kč spolu s úrokem z prodlení 0,1% denně od 16. 2. 2005 do zaplacení, částkou 149.543,- Kč spolu s úrokem z prodlení 0,1% denně od 16. 3. 2005 do zaplacení, a částkou 495.695,50 Kč spolu s úrokem z prodlení 0,1% denně od 17. 3. 2006 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla shora uvedená poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 12 To 424/2007, jímž podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 6. 2. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b)/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým současně napadl výroky o vině, trestu a náhradě škody. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1/ výroku rozsudku namítl, že se cítí být nevinen, neboť se v jeho případě jednalo o obchodně právní vztah. Poté s odkazem na závěry znaleckého posudku z odvětví grafologie zpochybnil písemnou smlouvu mezi společnostmi P. G., s. r. o., a M. T., s. r. o., z níž soudy mylně vycházely s odkazem na skutečnost, že již v minulosti jako podnikatel - fyzická osoba odebíral dálniční známky od poškozené společnosti, a to na základě písemné smlouvy, čímž porušily zásadu trestního řízení „in dubio pro reo“. Přestože soud dospěl k závěru, že taková smlouva nemusí být písemná (grafologem byla navíc zpochybněna), uložil obviněnému povinnost nejen platit závazky společnosti P. G., s. r. o., s odkazem na ustanovení § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5, 6 obchodního zákoníku, ale i platit smluvní úrok z prodlení, byť si splatnost na fakturách určil poškozený a tato splatnost mezi nimi nebyla dohodnuta. Následně znovu dovolatel uvedl, že pro závěr o tom, že měl převzít originály faktur v únoru či v březnu 2005 (specifikované ve výroku rozsudku pod bodem 1/) neměl soud podklady. Bylo prokázáno toliko to, že faktury reklamoval dne 21. 3. 2005 s tím, že tyto byly vystaveny na soukromou osobu a nikoliv na společnost P. G., s. r. o. Přes pochybnosti ohledně doby vystavení faktur od nich soud dovozoval trestní odpovědnost a dokonce učinil závěr o tom, že finanční prostředky z prodeje dálničních zámek a zbylé dálniční kupóny předal další osobě přesto, že tyto hodnoty zůstaly v obchodním majetku společnosti P. G., s. r..o., novému majiteli. V této souvislosti soud dle názoru dovolatele nesprávně zamítl důkazní návrh na provedení znaleckého posudku z odvětví ekonomiky, který by prokázal, že tyto závazky měla společnost P. G., s. r. o., vloženy do účetnictví. Soud také dovodil nesprávný závěr o tom, že i po 24.3.2005 řídil společnost P. G., s. r. o., i když po 24. 3. 2005 již za uvedenou společnost nevystupoval, neboť společnost byla převedena na jednatele P. H., což bylo možno dokumentovat tím, že P. H. jako jednatel společnosti P. G., s. r. o. dne 12. 5. 2005 koupil na základě kupní smlouvy od R. p. B., a. s., pivo a další předměty. Dále dovolatel namítl, že soud činil kroky ke zjištění pobytu svědka Ř., avšak tohoto se nepodařilo zajistit a vyslechnout. Jeho výpověď je přitom důležitá, neboť právě on měl zbylé dálniční kupóny za společnost P. G., s. r. o., po 24. 3. 2005 převzít. Soudy tedy zcela jednostranně vycházely ze svědectví zaměstnanců společnosti M. T., s. r. o., přestože tito byli nepřímo osobně motivováni výsledkem trestního řízení. Naopak nevěřil svědectví svědků Ing. J. K. a K. H. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2/ výroku rozsudku obviněný namítl, že ani v tomto případě nejsou závěry soudu podloženy výsledky dokazování, neboť nemohl odcizit pohonné hmoty ze své vlastní čerpací stanice, které objednal a také zálohoval. Soud učinil nesprávný závěr o tom, že čerpací stanice byla v kritické době v nájmu F. B., byť tento byl toliko jeho zaměstnancem, a to do 18. 7. 2004. Znovu trval na tom, že s F. B. žádnou smlouvu o nájmu čerpací stanice po dobu jeho nepřítomnosti nesepsal, jakkoli se F. B. kopií takové smlouvy prokazoval. Soud také nezjistil, kolik pohonných hmot bylo F. B. prodáno v době od 30. 6. 2004 do 18. 7. 2004 a jaký stav pohonných hmot byl v čerpací stanici k datu 29. 6. 2004. Má zato, že jde opět toliko o obchodní vztah mezi ním a společností S. O.. K dovolání poté doložil kupní smlouvu ze dne 12. 5. 2005 o koupi pivovaru B., a. s., společností P. G., s. r. o., zastoupenou P. H. S ohledem na výše rekapitulovanou argumentaci obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 3 T 24/2006, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 12 To 424/2007, a věc vrátil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu Okresního soudu v Mladé Boleslavi za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. doručen dne 7. 5. 2008 Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky. Dovolací soud ke dni konán