3 Tdo 736/2014 — Nejvyšší soud

3 Tdo 736/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 9. 2014 Spisová značka:3 Tdo 736/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.736.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Dotčené předpisy:§ 212 odst. 2 tr. zákoníku § 212 odst. 4 tr. zákoníku § 9 odst. 2 tr. ř. § 113 předpisu č. 435/2004Sb. § 119 předpisu č. 435/2004Sb. § 26 předpisu č. 518/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 11. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.1.2015 26.1.2015III.ÚS 199/15 II.ÚS 244/15JUDr. Vladimír Kůrka JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto odmítnuto18.6.2015 11.8.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 736/2014-41 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2014 o dovoláních, která podali obvinění JUDr. M. D. a Bc. J. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 218/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 112/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných JUDr. M. D. a Bc. J. P. odmítají. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 15 T 112/2012, byli obvinění JUDr. M. D. a Bc. J. P. uznáni vinnými přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že: „1) dne 31. 8. 2010 jako jednatelé společnosti SAŠ, s.r.o. se sídlem Mírová 349/59, Rohatec, IČ: 29226511, (dále jen zaměstnavatel), ač uzavřeli s Úřadem práce v H. se sídlem L. a., H., zastoupeným ředitelem RNDr. V. Š. (nyní Úřad práce České republiky, kontaktní pracoviště H.) „Dohodu o vyhrazení tří společensky účelných pracovních míst a poskytnutí příspěvku“, jejímž předmětem byl závazek zaměstnavatele za podmínek uvedených v předmětné dohodě zřídit tři pracovní místa v profesi nižší administrativní pracovník, na která měli na dobu od 1. 9. 2010 nejméně do 31. 1. 2011 přijmout žadatele o zprostředkování zaměstnání Z. H., T. B., a J. D., na základě čehož měli od Úřadu práce v H. čerpat příspěvek na úhradu vyplacených mzdových nákladů na jednotlivé zaměstnance, přesto vědomě v rozporu s obsahem dohody zřídili pouze dvě pracovní místa, neboť J. D. po celou dobu vykonával činnost, která vůbec neodpovídala pracovní pozici dle uzavřené dohody a popisu práce podle pracovních smluv, T. B. a Z. H., pak navíc v době od měsíce září do poloviny měsíce října 2010 vykonávali práci pro třetí subjekt, přičemž za tyto služby jim nebyly účtovány žádné poplatky a nebyly vůbec fakturovány, čímž došlo k využití příspěvku pro třetí subjekt, což před pracovníky úřadu práce zatajili a část reálně poskytnutého příspěvku za měsíce září až prosinec 2010 ve výši 44.000- Kč (u J. D.) a za září a polovinu měsíce října 2010 ve výši 33.000,- Kč (u T. B. a Z. H.) tak čerpali neoprávněně v rozporu s § 44 a násl. z. č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, čímž způsobili Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště H., škodu ve výši 77.000,- Kč, 2) dne 3l. 8. 2010 jako jednatelé společnosti SAŠ, s.r.o. se sídlem Mírová 349/59, Rohatec, IČ: 29226511, (dále jen zaměstnavatel), ač uzavřeli s Úřadem práce v H. se sídlem L., H., zastoupeným ředitelem RNDr. V. Š. (nyní Úřad práce České republiky, kontaktní pracoviště H.) „Dohodu o vyhrazení čtyř společensky účelných pracovních míst a poskytnutí příspěvku“, jejímž předmětem byl závazek zaměstnavatele za podmínek v dohodě uvedených zřídit čtyři pracovní místa v profesi nižší administrativní pracovník, na která měli do pracovního poměru na dobu od 1. 9. 2010 nejméně do 31. 1. 2011 přijmout žadatele o zprostředkování zaměstnání M. P., M. S., Z. V., a I. H., na základě čehož měli od Úřadu práce v H. čerpat příspěvek na úhradu vyplacených mzdových nákladů na jednotlivé zaměstnance, přesto vědomě v rozporu s obsahem dohody zřídili pouze tři pracovní místa, neboť Z. V. po celou dobu vykonávala činnost, která vůbec neodpovídala pracovní pozici dle uzavřené dohody a popisu práce podle pracovních smluv a I. H. vykonávala činnost dle uzavřené dohody a popisu práce až od měsíce listopadu 2010, což před pracovníky úřadu práce zatajili a část reálně poskytnutého příspěvku za měsíce září až prosinec 2010 (u Z. V.) a září až říjen 2010 (u I. H.) v celkové výši 66.000,- Kč tak čerpali neoprávněně v rozporu s § 44 a násl. z. č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, čímž způsobili Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště H. škodu ve výši 66.000,- Kč“. Za to byli obviněný JUDr. M. D. a obviněný Bc. J. P. shodně odsouzeni podle § 212 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl Úřad práce České republiky, kontaktní pracoviště Hodonín, IČ:72496991, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 15 T 112/2012, podali oba spoluobvinění odvolání zaměřená do všech výroků rozsudku nalézacího soudu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 218/2013, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 218/2013, podali oba obvinění dovolání (č. l. 449 – 456, 477 – 485), a to samostatně, nicméně prostřednictvím téhož obhájce a až na drobné detaily i shodně odůvodněná. Nejvyšší soud tedy obě podaná dovolání spojil. Obvinění shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují pouze minimální údaje a informace o právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. obsahují zásadní právní vady, což je činí nepřezkoumatelnými. Namítli, že soudy zjištěný skutek nesprávně právně posoudily jako přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 4 tr. zákoníku, neboť poskytnutý příspěvek byl zcela užit na mzdové náklady pracovníků, když je třeba odlišovat účel poskytnutí příspěvku a podmínky jeho poskytnutí. Současně podle obviněných každé porušení rozpočtové kázně nemusí znamenat porušení účelu dotace. Nicméně soudy dle jejich názoru nesprávně dovodily, že předmětný přečin dotačního podvodu spočívá údajně v tom, že zaměstnavatel musí zřídit a vyhradit pracovní místa pro pracovníky, než je přijme do pracovního poměru a pak po celou dobu, po kterou jsou vypláceni úřadem práce příspěvky, musí zaměstnavatel přidělovat zaměstnancům jen takový druh práce, který mají sjednaný v pracovních smlouvách a v případě, že nemá takový druh práce, tak je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost oznámit úřadu práce a požádat jej o změnu druhu práce uvedenou v dohodě o vyhrazení společensky účelných vyhrazených míst (dále jen „SÚPM“), a to formou dodatku. Dle tohoto nesprávného právního názoru, pokud tak zaměstnavatel neučiní, tak je toto kvalifikováno jako údajně úmyslné zatajení této skutečnosti, a protože se jedná o účelové příspěvky, tak tímto údajně není dodržen účel dotace a zaměstnavatel se dopouští uvedeného přečinu dotačního podvodu. S uvedeným závěrem obvinění nesouhlasí, když nejméně účelovost příspěvků byla prokazatelně dodržena a soudy nesprávně směšují pojmy „zřízení“ pracovního místa a „vyhrazení“ pracovního místa. Obvinění taktéž shledávají rozhodnutí soudů rozpornými i čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zcela byl navíc dle jejich názoru pominut extrémní rozpor mezi zjištěnými skutečnostmi a dovozeným právním hodnocením, kdy se odvolací soud jejich námitkami vůbec nezabýval a s jednotlivými argumenty obsaženými v podaných odvoláních se nijak nevypořádal. Závěry soudů jsou dle obviněných rovněž v nesouladu s § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obvinění se zapojili do projektu snížení nezaměstnanosti, příslušní pracovníci skutečně pracovali a pobírali mzdu, kdy účelem projektu bylo právě zapojení pracovníků do pracovního procesu, získání praxe a předně naučení se potřebným pracovním návykům, což bylo bezpečně splněno. Případné tvrzené nedodržení podmínek příspěvku by mělo znamenat vrácení příspěvku a dovození odpovědnosti podle jiných právních norem, ale nikoli trestní postih, jenž by byl namístě zejména v případě přisvojení si poskytnutých finančních prostředků, což prokazatelně nenastalo, neboť by zde muselo být prokázáno i porušení účelu, k čemuž nedošlo. Jejich a