3 Tdo 736/2014 – Nejvyšší soud

3 Tdo 736/2014-41 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2014 o dovoláních, která podali obvinění JUDr. M. D. a Bc. J. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 218/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 112/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných JUDr. M. D. a Bc. J. P. odmítají. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 15 T 112/2012, byli obvinění JUDr. M. D. a Bc. J. P. uznáni vinnými přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že: „1) dne 31. 8. 2010 jako jednatelé společnosti SAŠ, s.r.o. se sídlem Mírová 349/59, Rohatec, IČ: 29226511, (dále jen zaměstnavatel), ač uzavřeli s Úřadem práce v H. se sídlem L. a., H., zastoupeným ředitelem RNDr. V. Š. (nyní Úřad práce České republiky, kontaktní pracoviště H.) „Dohodu o vyhrazení tří společensky účelných pracovních míst a poskytnutí příspěvku“, jejímž předmětem byl závazek zaměstnavatele za podmínek uvedených v předmětné dohodě zřídit tři pracovní místa v profesi nižší administrativní pracovník, na která měli na dobu od 1. 9. 2010 nejméně do 31. 1. 2011 přijmout žadatele o zprostředkování zaměstnání Z. H., T. B., a J. D., na základě čehož měli od Úřadu práce v H. čerpat příspěvek na úhradu vyplacených mzdových nákladů na jednotlivé zaměstnance, přesto vědomě v rozporu s obsahem dohody zřídili pouze dvě pracovní místa, neboť J. D. po celou dobu vykonával činnost, která vůbec neodpovídala pracovní pozici dle uzavřené dohody a popisu práce podle pracovních smluv, T. B. a Z. H., pak navíc v době od měsíce září do poloviny měsíce října 2010 vykonávali práci pro třetí subjekt, přičemž za tyto služby jim nebyly účtovány žádné poplatky a nebyly vůbec fakturovány, čímž došlo k využití příspěvku pro třetí subjekt, což před pracovníky úřadu práce zatajili a část reálně poskytnutého příspěvku za měsíce září až prosinec 2010 ve výši 44.000- Kč (u J. D.) a za září a polovinu měsíce října 2010 ve výši 33.000,- Kč (u T. B. a Z. H.) tak čerpali neoprávněně v rozporu s § 44 a násl. z. č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, čímž způsobili Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště H., škodu ve výši 77.000,- Kč, 2) dne 3l. 8. 2010 jako jednatelé společnosti SAŠ, s.r.o. se sídlem Mírová 349/59, Rohatec, IČ: 29226511, (dále jen zaměstnavatel), ač uzavřeli s Úřadem práce v H. se sídlem L., H., zastoupeným ředitelem RNDr. V. Š. (nyní Úřad práce České republiky, kontaktní pracoviště H.) „Dohodu o vyhrazení čtyř společensky účelných pracovních míst a poskytnutí příspěvku“, jejímž předmětem byl závazek zaměstnavatele za podmínek v dohodě uvedených zřídit čtyři pracovní místa v profesi nižší administrativní pracovník, na která měli do pracovního poměru na dobu od 1. 9. 2010 nejméně do 31. 1. 2011 přijmout žadatele o zprostředkování zaměstnání M. P., M. S., Z. V., a I. H., na základě čehož měli od Úřadu práce v H. čerpat příspěvek na úhradu vyplacených mzdových nákladů na jednotlivé zaměstnance, přesto vědomě v rozporu s obsahem dohody zřídili pouze tři pracovní místa, neboť Z. V. po celou dobu vykonávala činnost, která vůbec neodpovídala pracovní pozici dle uzavřené dohody a popisu práce podle pracovních smluv a I. H. vykonávala činnost dle uzavřené dohody a popisu práce až od měsíce listopadu 2010, což před pracovníky úřadu práce zatajili a část reálně poskytnutého příspěvku za měsíce září až prosinec 2010 (u Z. V.) a září až říjen 2010 (u I. H.) v celkové výši 66.000,- Kč tak čerpali neoprávněně v rozporu s § 44 a násl. z. č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, čímž způsobili Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště H. škodu ve výši 66.000,- Kč“. Za to byli obviněný JUDr. M. D. a obviněný Bc. J. P. shodně odsouzeni podle § 212 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl Úřad práce České republiky, kontaktní pracoviště Hodonín, IČ:72496991, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 15 T 112/2012, podali oba spoluobvinění odvolání zaměřená do všech výroků rozsudku nalézacího soudu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 218/2013, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 218/2013, podali oba obvinění dovolání (č. l. 449 – 456, 477 – 485), a to samostatně, nicméně prostřednictvím téhož obhájce a až na drobné detaily i shodně odůvodněná. Nejvyšší soud tedy obě podaná dovolání spojil. Obvinění shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují pouze minimální údaje a informace o právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. obsahují zásadní právní vady, což je činí nepřezkoumatelnými. Namítli, že soudy zjištěný skutek nesprávně právně posoudily jako přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 4 tr. zákoníku, neboť poskytnutý příspěvek byl zcela užit na mzdové náklady pracovníků, když je třeba odlišovat účel poskytnutí příspěvku a podmínky jeho poskytnutí. Současně podle obviněných každé porušení rozpočtové kázně nemusí znamenat porušení účelu dotace. Nicméně soudy dle jejich názoru nesprávně dovodily, že předmětný přečin dotačního podvodu spočívá údajně v tom, že zaměstnavatel musí zřídit a vyhradit pracovní místa pro pracovníky, než je přijme do pracovního poměru a pak po celou dobu, po kterou jsou vypláceni úřadem práce příspěvky, musí zaměstnavatel přidělovat zaměstnancům jen takový druh práce, který mají sjednaný v pracovních smlouvách a v případě, že nemá takový druh práce, tak je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost oznámit úřadu práce a požádat jej o změnu druhu práce uvedenou v dohodě o vyhrazení společensky účelných vyhrazených míst (dále jen „SÚPM“), a to formou dodatku. Dle tohoto nesprávného právního názoru, pokud tak zaměstnavatel neučiní, tak je toto kvalifikováno jako údajně úmyslné zatajení této skutečnosti, a protože se jedná o účelové příspěvky, tak tímto údajně není dodržen účel dotace a zaměstnavatel se dopouští uvedeného přečinu dotačního podvodu. S uvedeným závěrem obvinění nesouhlasí, když nejméně účelovost příspěvků byla prokazatelně dodržena a soudy nesprávně směšují pojmy „zřízení“ pracovního místa a „vyhrazení“ pracovního místa. Obvinění taktéž shledávají rozhodnutí soudů rozpornými i čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zcela byl navíc dle jejich názoru pominut extrémní rozpor mezi zjištěnými skutečnostmi a dovozeným právním hodnocením, kdy se odvolací soud jejich námitkami vůbec nezabýval a s jednotlivými argumenty obsaženými v podaných odvoláních se nijak nevypořádal. Závěry soudů jsou dle obviněných rovněž v nesouladu s § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obvinění se zapojili do projektu snížení nezaměstnanosti, příslušní pracovníci skutečně pracovali a pobírali mzdu, kdy účelem projektu bylo právě zapojení pracovníků do pracovního procesu, získání praxe a předně naučení se potřebným pracovním návykům, což bylo bezpečně splněno. Případné tvrzené nedodržení podmínek příspěvku by mělo znamenat vrácení příspěvku a dovození odpovědnosti podle jiných právních norem, ale nikoli trestní postih, jenž by byl namístě zejména v případě přisvojení si poskytnutých finančních prostředků, což prokazatelně nenastalo, neboť by zde muselo být prokázáno i porušení účelu, k čemuž nedošlo. Jejich aktivitu nelze označit za společensky škodlivou, přičemž i kdyby se hypoteticky svojí prací dopustili nějakého údajného porušení právních předpisů, tak mělo být přistoupeno k jiným než trestněprávním postihům. Obvinění se navíc domnívají, že orgány činné v trestním řízení prováděly šetření na dodržování pracovně právních předpisů a porušení rozpočtové kázně protiprávně, neboť tuto kompetenci má jen finanční úřad. Obvinění dále tvrdí, že jejich jednání nebylo trestným činem pro absenci subjektivní stránky, neboť jejich vědomí popsané ve skutkové větě není úmyslem. Při získání příspěvku na SÚPM a při uzavření dohod na vyhrazení SÚPM neporušili žádný právní předpis, splnili všechny procedurální úkony pro získání příspěvků na vyhrazení SÚPM, přičemž při vyřizování příspěvků se nedopustili sebemenšího pochybení a ani soud dovolací, ani soud prvního stupně, toto nezpochybnil. Následně obvinění poukazují na znění § 212 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že jejich útok byl shledán v zatajení skutečnosti v podobě nedodržení účelu dotace. Podle názoru obviněných ovšem nebyl zjištěn účel dot