3 Tdo 777/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 777/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1l 265b/1g Datum rozhodnutí:10. 11. 2010 Spisová značka:3 Tdo 777/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.777.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neposkytnutí pomoci Dotčené předpisy:§ 207 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 777/2010-54U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněné MUDr. L. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 8 To 67/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 96/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2009, č. j. 11 T 96/2009-302, byla obviněná MUDr. L. B. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 6 ZT 22/2006, ze dne 5. 5. 2009, pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 207 odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), jehož se obviněná měla dopustit tím, že „jako ošetřující lékařka pečující o novorozeného R. Z., v 06:05 hod. v B. v NMB, jmenovanému neposkytla dostatečnou lékařskou péči, neboť jej s riziky Agar skore 2 body v páté a 4 body v desáté minutě a ve stavu dechové tísně – po vdechnutí zkalené plodové vody s klinickými projevy respiračního selhávání a vysokým rizikem a pozdějším rozvinutím infekce, špatným rentgenovým obrazem (jehož pořízení navíc zajistila až 24 hodin po porodu) a s přetrvávající dyspnoí – ponechala v NMB, když již po základní stabilizaci stavu jmenovaného po porodu, tj. do 25 minut, a pokud ne v této době, tak s přihlédnutím k vývoji jeho zdravotního stavu nejpozději po uplynutí 24 hodin od narození, tj. v 06:05 hod. dne 13. 7. 2005, mělo být dítě převezeno na oddělení 56 Fakultní dětské nemocnice, když toto oddělení, vzhledem ke svému personálnímu i technickému vybavení, bylo na rozdíl od NMB schopno poskytnout intenzivní péči o novorozence (tato pravidla jsou dána třístupňovým systémem péče o novorozence v České republice, v němž je NMB zařazena do I. stupně a Fakultní dětská nemocnice do III. – nejvyššího – stupně), přičemž R. Z. nezajistila, a v některých případech vzhledem k vybavení nemocnice ani zajistit nemohla, vyšetření acidobazické rovnováhy a krevních plynů a měření krevního tlaku, přičemž tato vyšetření by vedla k přesnější diagnostice stavu R. Z., k převozu došlo se zcela nepřiměřeným časovým prodlením až dne 13. 7. 2005 ve 20:00 hodin a téhož dne ve 23:30 hodin R. Z. zemřel“. O odvolání městského státního zástupce v Brně proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2010, č. j. 8 To 67/2010-353, jímž podané odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 2. 3. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala následně dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněné MUDr. L. B. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně (dovolatelka) nejprve popsala genezi rozhodování obecných soudů v předmětné trestní věci a stručně shrnula skutkový základ těchto rozhodnutí, podle nichž soudy dovodily v podstatě to, že poškozený R. Z. byl sice od okamžiku narození rizikový případ a nepochybně byl i ohrožen na životě, avšak léčebné péči, které se mu ze strany obviněné a Nemocnice Milosrdných bratří (dále jen „NMB“) dostalo, nelze nic vytknout a v žádném případě nelze dojít k závěru, že by snad jeho smrt byla zaviněna obviněnou. Přežití poškozeného bylo podle soudů nejisté i v situaci, že by skutečně byl převezen na oddělení 56 Fakultní dětské nemocnice v Brně (dále jen „FDN“) již bezprostředně po porodu. Se správností těchto skutkových zjištění dovolatelka nepolemizuje, ale na druhé straně je přesvědčena, že nemělo být rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem, neboť podle jejího přesvědčení nebylo v posuzované věci možno dospět k závěru, že jednání obviněné není žalovaným ani žádným jiným trestným činem. Toto pochybení pak nenapravil ani soud odvolací, který odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné zamítl jako nedůvodné. Dovolatelka poukázala na obsah skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 207 odst. 2 tr. zák. s tím, že poškozený byl jednoznačně osobou, která byla v nebezpečí smrti a že obviněná mu podle povahy svého zaměstnání nepochybně byla povinna poskytnout potřebnou pomoc. V této souvislosti zároveň připomněla závěry podaných znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, které zpočátku vyznívaly tak, že obviněná jednala „non lege artis“, aby následně vzhledem k její vysoké a nezpochybňované erudici byly redukovány na „lege artis“ a pouze „vitium artis“. Z toho lze podle dovolatelky dovodit, že obviněné lze vytknout pouze to, že poškozeného nenechala transportovat na oddělení 56 FDN již v okamžiku, kdy jí jako odborné lékařce muselo být zřejmé, že v případě včasného převozu mohla být poškozenému v FDN poskytnuta pomoc na specializovaném pracovišti. Ačkoliv z týchž znaleckých posudků vyplynulo také to, že terapie aplikovaná na novorozence v FDN mohla být nakonec stejná jako terapie v NMB a že tedy nelze určit, zda by uskutečněný převoz mohl mít na vývoj zdravotního stavu poškozeného jakýkoliv vliv, dovolatelka poukázala na třístupňovou soustavu léčebné péče o novorozence v České republice, podle níž patří NMB do nejnižšího I. stupně, zatímco FDN do nejvyššího, tedy III. stupně, přičemž rozdíl nespočívá jen v erudici lékařů, ale zejména v materiálním a personálním vybavení jednotlivých pracovišť. FDN má totiž postavení jednotky intenzivní péče (JIP), přičemž je notorietou, že pacienti na JIP jsou stabilně připojeni k přístrojům průběžně monitorujícím jejich vitální funkce a že personální vybavení JIP umožňuje, aby tyto přístroje byly zdravotními sestrami průběžně monitorovány a mohlo tak být okamžitě reagováno na jakýkoliv problém. Tuto „lepší šanci na přežití“ však obviněná jako lékařka poškozenému svým postupem nedala. Právě v tom podle dovolatelky spočívá „neposkytnutí potřebné pomoci“ ve smyslu ustanovení § 207 odst. 2 tr. zák. Sebelepší vzdělání a erudice na straně obviněné totiž nemohly plně nahradit průběžné monitorování aktuálního zdravotního stavu poškozeného navazující na laboratorní zkoušky a jiná vyšetření vyžadující nadstandardní technické i personální vybavení. Tyto skutečnosti přitom byly obviněné známy, neboť ve své profesní kariéře působila na obou pracovištích. Zároveň byla povinna řídit se Metodickým pokynem č. 7 uveřejněným ve věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR upravujícím danou problematiku. Shora uvedené skutečnosti dovolatelka shrnula tak, že obviněná MUDr. L. B. jednala v přímém úmyslu (§ 4 písm. a/ tr. zák.) nezajistit poškozenému R. Z. včasnou péči na oddělení 56 FDN (tzn. na jednotce intenzivní péče). Podle dovolatelky je přitom zcela irelevantní, zda jednání obviněné mělo na zdravotní stav poškozeného a jeho pozdější úmrtí nějaký faktický vliv, neboť k naplnění skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 207 odst. 2 tr. zák. žádný takový následek (účinek) zapotřebí není. Proto nejvyšší státní zástupkyně (dovolatelka) navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za použití § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 8 To 67/2010, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 11 T 96/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Připomněla, že zrušující rozhodnutí lze učinit ve smyslu § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, což současně také navrhla. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovila i pro případ, že by dovolací soud hodlal ve věci rozhodnout jiným způsobem, než je uveden v ustanovení v § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). K podanému dovolání se podle § 265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřila MUDr. L. B. s tím, že nejvyšší státní zástupkyně v něm