3 Tdo 778/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 778/2025-230 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. D. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 9 To 82/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 13/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 26 T 13/2025, byl D. D. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 8. 12. 2024 okolo 18:00 hod. na adrese XY v XY ve vstupních prostorách prodejny XY požadoval po nezletilém AAAAA (pseudonym) vydání peněz, jinak mu uřízne jazyk a krk nebo hlavu, a následně na tomtéž místě v čase 18:30 hod. ve výklenku ve vstupním vestibulu u automatů, odkud nemohl poškozený BBBBB (pseudonym) bez obtíží samostatně odejít, přistoupil bezprostředně k pošk. BBBBB, jenž se zády nacházel těsně u prosklené stěny obchodního domu, u níž byl tělem obžalovaného postupně čím dál více sevřen, při tom obžalovaný gestikuloval zejména pravou rukou v oblasti hrudníku pošk. BBBBB a po poškozeném požadoval vydání jeho mobilního telefonu, poškozený mobilní telefon vytáhl z kapsy a obžalovanému podával, ten si jej však nevzal a nechal poškozeného z místa odejít. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 26 T 13/2025, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. 4. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 9 To 82/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 216–218 spisu), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Obviněný namítá, že skutek, jak je pospán ve výroku o vině, a skutková zjištění popsaná v odůvodnění rozsudku neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohl být uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Je přesvědčen, že skutkový stav zjištěný soudy v projednávané věci nenaplňuje znaky předmětné skutkové podstaty, konkrétně znak užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Soudy vycházely toliko z výpovědí nezletilých chlapců a kamerového záznamu. Ve vztahu k jednání vůči nezletilému AAAAA uvedl, že se zde objevuje zjevný rozpor, neboť kamerový záznam zaznamenal v čase kolem 18:00 hodin nedlouhý, nicméně časově dostatečný kontakt dovolatele s nezletilým AAAAA, není však zachycen zvuk, resp. není slyšet, co mu říká. Nezletilý AAAAA vypověděl, že mu dovolatel řekl, že mu podřízne jazyk, pokud mu nevydá peníze, ostatní svědci pak pouze opakují, co jim nezletilý AAAAA sdělil. Nezletilý BBBBB přitom tvrdil, že na kluky čekal u pošty, nezletilý AAAAA nejprve uvedl, že jeho bratr byl na parkovišti před nimi a oni šli za ním, nic neviděli ani neslyšeli, aby pak uvedl, že jeho bratr byl ve skutečnosti za nimi. Obsah kamerového záznamu a s tím související úřední záznam o jeho vyhodnocení jsou s těmito závěry v rozporu. V úseku 17:59 hodin až 18:06 hodin zachycuje dovolatele v prodejně, v čase 18:06:13 hodin zachycuje dovolatele, jak odchází ven na parkoviště a když chlapce míjí, krátce se na ně podívá, ale nijak s nimi nekomunikuje. Dále dovolatel poukazuje na to, že přestože nezletilý AAAAA tvrdil, že měl strach, policii nevolal, naopak na místě setrval a vrátil se do prodejny, ačkoliv tam byl přítomen dovolatel. 7. I ve vztahu k jednání, jehož se měl dopustit vůči nezletilému BBBBB, má dovolatel za to, že je zde dán zjevný rozpor. Soudy prezentovaná skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem kamerového záznamu, a rovněž s úředním záznamem o vyhodnocení kamerového záznamu, konkrétně s úsekem od 18:30:50 hodin do 18:32:02 hodin. Odmítá, že by se poškozený měl dostat z výklenku na poslední chvíli, když bylo možno jej obejít, což poškozený nezletilý nakonec učinil a odešel. Nezletilý BBBBB vypověděl, že jej měl chytit za rameno a držet za mikinu, a popsal rovněž, co po něm bylo požadováno, kdy uvedená tvrzení se objevují i v telefonátu učiněném na policii. Přestože bylo prokázáno, že k fyzickému kontaktu mezi ním a nezletilým BBBBB nedošlo, soud prvního stupně tuto skutečnost vysvětluje tak, aby zapadala do jednání, jež bylo předmětem obžaloby (přestože to nakonec vedlo k jinému popisu skutku ve výroku rozsudku zejména ve formě násilí či pohrůžky násilí), tj. že nezletilý BBBBB pociťoval kontakt dovolatele v místě svého hrudníku, a to i přesto, že jak vyplývá z kamerového záznamu, k fyzickému kontaktu mezi nimi nedošlo, což následně akceptuje i odvolací soud. Jedná se o exces odporující pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a o případ deformace důkazů. 8. Na základě provedeného dokazování bylo podle dovolatele zřejmé, že jeho jednání se uskutečnilo z pohnutky (domníval se, že mu byla odcizena taška), v takovém čase a na takovém místě, že mohl svým jednáním naplnit znaky hrubé neslušnosti, resp. pokud měl přítomným osobám na předmětném místě vulgárně nadávat, mělo jeho jednání znaky hrubé neslušnosti ve smyslu přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Skutek tak byl podle obviněného nesprávně právně posouzen. 9. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 9 To 82/2025, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 26 T 13/2025, zrušil ve výroku o vině a trestu a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 7. 2025, sp. zn. 1 NZO 550/2025. 11. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolatelem namítané skutečnosti zákonným podmínkám uplatněných dovolacích důvodů neodpovídají a dovolací důvody jsou využity toliko formálně. V nyní posuzované věci nelze hovořit o tom, že by se v rozhodných skutkových zjištěních, která byla určující pro naplnění znaků trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, soudy nižších stupňů dopustily nějakého rozporného posouzení těch dílčích skutkových zjištění, na něž obviněný v dovolání poukazuje, a to v poměru ke skutečnému obsahu provedených důkazů, který by z jejich strany nebyl logickým způsobem vysvětlen, natožpak aby bylo možno hovořit o rozporu zjevném. Obviněný v dovolání sice formálně usiluje o uplatnění námitky tzv. zjevného nesouladu, v podstatě se ovšem opětovně snaží prosadit svou obhajobu, jež byla provedeným dokazováním soudy odmítnuta. V jistém smyslu, za pomoci pokusu o znevěrohodnění svědčících nezletilých osob, nepřímo usiluje i o přehodnocení jednotlivých důkazů, zejména svědectví poškozených a na jejich podporu svědčících osob. Obviněný přitom fakticky ani žádný zjevný rozpor neidentifikuje, jelikož nereflektuje obsah těch důkazů, na jejichž podkladě prvoinstanční soud své skutkové závěry vystavěl. Naopak zdůrazňuje obsah takových důkazů, jež se přímo k posuzovanému jednání obviněného nevztahují či je ani k důkazu použít nelze (úřední záznamy policejního orgánu o vyhodnocení kamerových záznamů). Konečně zdůrazňuje dílčí skutkový děj, kdy měl chytit poškozeného nezletilého BBBBB za rameno a držet jej za mikinu, k němuž zdůrazňuje, že byl dokazováním vyvrácen. Soudy však takový skutkový závěr o takovém fyzickém kontaktu nepřijaly a nestal se součástí jejich skutkových zjištění, jež se stále objevují v popisu skutku ve výroku o vině. 12. Pokud jde o námitky obviněným podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak státní zástupce uvedl, že označený dovolací důvod nepokrývá případy, kdy se dovolatel domáhá použití určitých hmotněprávních norem na odlišný skutek, než ke kterému dospěly soudy ve věci činné na podkladě důkazů v řízení provedených. Zjištěný skutkový stav soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího je rozhodný pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Naopak podkladem pro uplatnění nesprávného hmotněprávního posouzení nemůže být dovolatelem vykonstruovaný skutek, k němuž sám dospěl zcela mimo obsah provedeného dokazování či svou vlastní interpretací důkazního stavu, rozcházejícího se s vyhodnocením důkazů ze strany soudů