3 Tdo 784/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 784/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:3 Tdo 784/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.784.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 784/2025-410 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podala obviněná T. T. N. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2025, č. j. 7 To 44/2025-375, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 71/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 9. 2024, č. j. 8 T 71/2022-340, byla obviněná uznána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody na 3 měsíce s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 1 roku. Přečinu se dle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustila zjednodušeně řečeno tím, že nejméně od května 2020 do května 2021 jako matka nezletilé AAAAA (pseudonym), roč. XY, v rámci hádek týkajících se její nespokojenosti s dcerou používala velmi vulgární a vyčítavá slova, například, že lituje, že se nezletilá vůbec narodila a že by bylo lepší, kdyby nezletilá zemřela, neprojevovala vůči ní žádné pozitivní city, ale výlučně negativní emoce, nepřijímala a nevyjadřovala jí lásku, byla k ní pouze kritická, což vyvrcholilo fyzickým napadením poškozené, kterou dne 9. 5. 2021 opakovaně udeřila koštětem do nohou a do zápěstí ruky, což poškozenou přimělo k rozhodnutí o umístění mimo domov do zařízení Klokánek dne 11. 5. 2021, kde vyšlo najevo, že poškozená se v důsledku konfliktů s rodiči a bezcitného zacházení s ní uchyluje k sebepoškozování. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 2. Ten odvoláním napadla jednak obviněná a jednak v její neprospěch i státní zástupkyně. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 3. 2025, č. j. 7 To 44/2025-375, obě podaná odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněná. Opřela je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. 4. Nižším soudům vyčetla, že chybně nepřihlédly k judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně k rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 850/2022, které se v oblasti rodinných konfliktů a potencionálních deliktů zaobíralo otázkou trestní represe coby prostředku ultima ratio a z něhož vyplývá, že legitimitu trestněprávních zásahů může odůvodnit výlučně nutnost ochrany elementárních právních hodnot. Jakkoli předmětné rozhodnutí řešilo vztahové otázky mezi partnery, je namístě aplikovat je i na nyní řešený vztah mezi matkou a dcerou, a to dokonce ještě více, neboť mezi partnery by měl panovat vztah rovnocenný, což v případě rodiče a dítěte rozhodně neplatí. Dovolatelka upozornila též na nový rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 725/2024, jenž zaujal de facto totožné závěry jako předtím zmíněné rozhodnutí. Uzavřela, že pokud Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že zasahovat do rodinných vztahů trestní represí lze jen za situace, kdy selhávají jiné právní prostředky, pak v řízení proti ní jsou prostředky trestní represe používány v rozporu se zásadou ultima ratio uvedenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť potíže v rodině mohly být a také byly vyřešeny činností ze strany orgánu sociálněprávní ochrany dítěte. 5. Dovolatelka dále upozornila, že nikde v zákoně není rodiči uložena povinnost poskytovat dítěti pozitivní zpětnou vazbu a vyjadřovat mu lásku a přijetí. Prvostupňový soud neuvedl, z jakých odborných názorů dospěl k závěru, že z hlediska rodičovství je nejdůležitější mít děti rád a trávit s nimi čas. V péči o dítě jsou totiž i další neméně důležité věci, jakými je například materiální zajištění. Zákon však nemůže restriktivně nařizovat rodiči, aby měl své děti rád, byť z logiky věci by tomu tak být mělo, a pokud se tak neděje, pak to řešit trestněprávní sankcí. Obviněná vyzdvihla, že její dcera nebyla žádným způsobem zanedbávána, měla dostatek jídla, ošacení a podobně. Bylo též prokázáno, že jí na výchově dcery záleží, kdy ji například omezila v možnosti chodit ven s kamarády, s nimiž kouřila. Nebylo naopak prokázáno, že by se svou dcerou netrávila čas, a je tedy de facto odsuzována za to, že neprojevovala dceři lásku, pozitivní zpětnou vazbu a přijetí. 6. Pokud odvolací soud odkázal na § 858 občanského zákoníku, pak jde o velice obecné ustanovení, pod které by šlo podřadit jakékoliv nestandardní chování rodiče. Obviněnou užité výhrady k dceři nelze přitom mít za natolik závažné, aby to zavdávalo příčinu k její trestní represi. Nižší soudy přitom nijak nevysvětlily, na základě čeho dospěly k závěru, že z její strany šlo o závažné porušení povinnosti pečovat o dítě. 7. Obviněná dále nižším soudům vytkla, že u popisu skutku absentuje údaj o tom, zda se stíhaného jednání dopustila úmyslně nebo z nedbalosti, a upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 626/2024, které z absence údaje o úmyslném či nedbalostní spáchání činu dovodilo vadnost rozhodnutí. Přitom k naplnění, byť nepřímého úmyslu, nepostačuje sama o sobě lhostejnost pachatele k jeho jednání či následku. 8. Uzavřela, že nižší soudy se uchýlily k trestání její odlišné výchovy a určité citové plochosti vůči dceři, ačkoliv nejsou povolány k tomu, aby určovaly, že rodič má nějakým způsobem mít své dítě rád a jakým způsobem má vyjadřovat své kladné city. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací usnesení a sám ji zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. 9. K dovolání obviněné se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten připustil, že podstatnou část vznesených námitek lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tyto námitky však postrádají opodstatnění. Vysvětlil, že zásadu subsidiarity trestní represe nelze chápat tak, že trestní odpovědnost pachatele je vyloučena, pokud existuje norma jiného právního odvětví umožňující rovněž jistou nápravu závadného stavu či reakce na protiprávní jednání. Trestní odpovědnost není vyloučena ani v případě, kdy následně k jisté nápravě skutečně dojde. Poukázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, z něhož se podává, že aplikace zásady subsidiarity trestní represe je zpravidla namístě, pouze pokud spáchané skutky z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídají ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu. Stíhané jednání však zcela odpovídá jiným typově podobným případům shledaného přečinu. Nižší soudy správně uvedly, že klíčovým pro závěr ohrožení mravního a citového vývoje poškozené nebylo její zbití koštětem, ale za daleko závažnější označily citovou deprivaci způsobenou veskrze kritickým a negativním vyjadřováním obviněné, naprostým neprojevováním lásky a pozitivních emocí, vyčítáním, že se vůbec narodila a zdůrazňováním toho, že by bylo lepší, kdyby zemřela. V paralele s trestnými činy týrání svěřené osoby či osoby žijící ve společném obydlí přitom často bývá pro oběť nejbolestivější nikoliv fyzické násilí, ale právě psychické ponižování, slovní deptání a psychické týrání. 10. Za nepřiléhavá státní zástupce označil dovolatelkou vyzdvihovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 850/2022 a sp. zn. 7 Tdo 725/2024. Uvedené kauzy se totiž týkaly dospělých obětí, zatímco v nyní projednávané věci byla poškozenou osoba mladší 18 let, která měla s ohledem na svou nezletilost a závislost na rodičích velmi ztíženou možnost obrany či řešení situace. Právě na případy ohrožení výchovy takových bezbranných dětí je určena soudy využitá skutková podstata § 201 tr. zákoníku. Z hlediska společenské škodlivosti stíhaného jednání je přitom podstatné, že ze strany obviněné nešlo o ojedinělé chování, ale její „výchovné působení“ bylo soustavné, trvalo nejméně rok a na citovém a mravním vývoji poškozené se podle znalkyně projevilo vysoce negativně. 11. Státní zástupce odmítl, že by v zákoně absentovala povinnost rodiče poskytovat dítěti pozitivní zpětnou vazbu a vyjadřovat mu lásku a přijetí. Výchova nezletilých dětí se nevyčerpává prostým zajištěním obživy a bydlení, a soudy trefně poukázaly na ustanovení § 858 občanského zákoníku definujícího rodi