3 Tdo 795/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 795/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 8. 2018 Spisová značka:3 Tdo 795/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.795.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úřední záznam Dotčené předpisy:§ 211 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 795/2018-24 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání podaném M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 7 To 169/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 186/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2017, sp. zn. 70 T 186/2016, byl M. B. (dále jen obviněný, případně dovolatel) uznán vinným v bodě 1) tím, že: společně s L. K., (který si odvolání nepodal, pozn. Nejvyššího soudu), dne 25. 9. 2016 v době kolem 4:10 hod. v O.-Z. na ulici K. na chodníku mezi domem a hřištěm po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti vedeni záměrem vzít mu jeho věci obestoupili poškozeného P. B., a oslovili jej nejprve s dotazem „kolik je hodin“, kdy po jeho odpovědi ho obv. K. vyzval k ukázání mobilního telefonu, což jmenovaný odmítl, načež jej oba obvinění uchopili za tělo a oděv a odtáhli silou ke zdi blízkého domu, přičemž mu přikázali, aby si sundal z těla náramek a řetízek, čemuž on již ve strachu z fyzického napadení vyvolaném v něm úmyslně obviněnými při oboustranném vědomí jejich přesily, nočních hodin, tmy a nepřítomnosti osob schopných zabránit jejich případnému dalšímu násilí vyhověl a nechal si jimi uvedené šperky odebrat, současně mu též obv. B. sebral z hlavy kšiltovou čepici, vzal si od něj rovněž vyžádanou finanční hotovost 200 Kč a poté oba obvinění i se všemi zmiňovanými předměty patřícími poškozenému odešli pryč a ponechali si je pro sebe, takže mu odcizením ocelového náramku o délce asi 20 cm a šířce přibližně 1,5 cm, řetízku z bílého zlata o délce zhruba 50 cm a šířce cca 0,5 cm, kšiltové čepice zn. New Era s logem sportovního klubu a peněz v sumě 200 Kč způsobili škodu v celkové výši 4.550 Kč. Tím spáchal zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku tehdy účinného. O odvolání obviněného, státního zástupce a poškozeného (zde ve vztahu k L. K.) rozhodl Krajský soud v Ostravě dne 21. 9. 2017, sp. zn. 7 To 169/2017, tak, že k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a uložil mu podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku tehdy účinného. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného M. B. zamítl. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 7 To 169/2017, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení a dále z důvodu zamítnutí odvolání bez splnění procesních podmínek. V úvodu předeslal, že v intencích ust. § 265b tr. ř. není dovolací soud, stricto sensu, oprávněn přezkoumávat skutková zjištění soudu nalézacího a případně odvolacího. Ovšem s poukazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1253/2015 (uveřejněné pod č. 12/2016 Sb. rozh. tr.), které poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, „podle něhož dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, která zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. I. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkány tyto zásadní procesní vady, je zároveň třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měly nebo mohly mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto předpokladu lze (výjimečně) připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé vyvolat dovolací přezkum“. Dovolatel v této souvislosti odkazuje rovněž na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 38/14 (viz též 40/2014 Sb.), podle něhož platí, že každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Dále pak sp. zn. I. ÚS 3315/13 ze dne 6. 11. 2013 (s nímž se výše uvedené plenární stanovisko ztotožnilo), z něhož se mj. podává, že dovolací soud je „povinen interpretovat a aplikovat podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Jinými slovy, při rozhodování o dovoláních v rámci trestního řízení musí být trestní řád vykládán ústavně konformním způsobem a podmínky připuštění dovolání podle § 265b trestního řádu je třeba vykládat tak, aby byla naplněna Ústavou stanovená povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv. ... Z uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. ... Jinými slovy, námitky porušení práva na spravedlivý proces jsou vždy způsobilým dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu“. V intencích uvedeného dovolatel, vědom si toho, že jeho dovolací námitky jsou především námitkami skutkovými, tvrdí, že skutková zjištění nalézacího soudu, která beze zbytku přejal soud odvolací, jsou v podstatném rozporu s provedenými důkazy, resp. spočívají na nedostatečně provedeném dokazování. Tyto námitky jsou podle názoru dovolatele způsobilými vyvolat dovolací přezkum, neboť vytýkaným postupem nalézacího a odvolacího soudu, zejm. pak způsobem, jakým soudy ke skutkovým závěrům vůbec dospěly, bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv dovolatele, zejm. pak do práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí soudů obou stupňů nezohlednily, že dovolatel nebyl přítomen na místě činu po celou dobu, jak je zřejmé z kamerového záznamu, konkrétně ze záznamu v čase 4:11:19 hod. až 4:12:28 hod. Na tuto skutečnost dovolatel opakovaně poukazoval v průběhu řízení. Dovolatel se prokazatelně vzdálil z místa činu a napadání poškozeného se účastnil podle kamerového záznamu pouze odsouzený L. K. Ze záznamu je také patrné, že tím, kdo odtlačil poškozeného mimo záběr kamer, byl odsouzený K. Aktivita dovolatele není ze záznamu vůbec zřejmá. Tento kamerový záznam tedy svědčí ve prospěch verze dovolatele, že se loupeže jako spolupachatel neúčastnil, což ani nalézací, ani odvolací soud neakceptovaly, když dospěly k opačnému závěru. Soudy obou stupňů tedy v konečném důsledku neprovedly dokazování tak, aby bez důvodných pochybností dospěly k závěru o vině dovolatele. Na zásadní rozpory ve výpovědích osob, vypovídajících proti dovolateli v možné snaze vyvinit se (svědek Š.), resp. svou vinu zmírnit (odsouzený K.), upozorňoval sám dovolatel ve svém podrobném závěrečném návrhu před nalézacím soudem. Odvolací soud se s odvolací námitkou dovolatele, že nalézací soud pochybil, pokud neprovedl podle § 211 odst. 6 tr. ř. důkaz přečtením úředních záznamů o vysvětleních, podaných odsouzeným K., poškozeným P. B. a svědkem T. Š., neztotožnil a v odvolacím řízení opakovaný návrh dovolatele na provedení dokazování těmito úředními záznamy také zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že „lze připustit existenci rozporů ohledně toho, kdo konkrétně vzal poškozenému náramek z ruky a kde měl poškozený svou čepici, je nutno zdůraznit, že tím není zpochybněno, že k odně