3 Tdo 798/2011 – Nejvyšší soud

3 Tdo 798/2011-112U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. prosince 2011 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným P. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 3 To 41/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 22/2007, takto: Podle 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : V rámci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 5 T 22/2007, v trestní věci obviněných M. L., Ing. P. G., P. L., V. S. a P. M. byl obviněný P. L. uznán vinným jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. zák. Trestná činnost všech shora uvedených obviněných podle tzv. skutkové věty výroku o vině spočívala v tom, že „od přesně nezjištěné doby roku 2004 do 31. 12. 2004 v N. – Ch., okres P., v provozovně společnosti Supertop, s. r. o., v úmyslu distribuovat a uvést vyráběnou látku ve větším množství jako nezdaněné výrobky podléhající spotřební dani podle § 1 odst. 2 písm. b), § 67 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, a podle § 36 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, do volného daňového oběhu na území České republiky a vyhnout se stálému daňovému dozoru správce daně a daňové povinnosti ke spotřební dani a dani z přidané hodnoty, účelově upravili výrobní zařízení na zpracování lihu jinak zajištěné úřední uzávěrou Celního úřadu tak, aby z něj bylo možno libovolně stáčet líh, a takto vyrobili, odebrali mimo úřední evidenci správce daně a prodali k dalšímu zpracování nejméně 243.326 litrů a. a. v hodnotě 3,564.725,90 Kč bez daně, takový líh, jehož výroba nebyla úředně evidována správcem daně, převáželi odběratelům, o výrobě a nabytí uvedeného množství lihu, ani dalších skutečnostech, nepodali přiznání ke spotřební dani podle zákona č. 353/2003 Sb. ani k dani z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb.,“ přičemž obviněný P. L. „jako zaměstnanec společnosti Supertop, s. r. o., na pozici ředitele lihovaru Ch. v období od 1. 1. 2004 do 13. 12. 2004 operativně řídil provoz lihovaru tak, aby většina lihu byla vyrobena a prodána bez vědomí správce daně, podle pokynů a požadavků obžalovaného Ing. G. a M. L., podílel se na úpravách technologického zařízení včetně záměrného porušení úřední uzávěry správce daně, které umožnily odběr vyráběného lihu před úředními měřidly, osobně vydával zejména v nočních hodinách z daňového skladu líh neevidovaný správcem daně“. Uvedenou trestnou činností (spolu s obviněnými Ing. P. G. a M. L.) způsobil České republice škodu na spotřební dani stanovené pro líh nejméně ve výši 64,481.390,- Kč a na dani z přidané hodnoty nejméně ve výši 12,928.761,- Kč, celkem tedy ve výši 77,410.151,- Kč. Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle § 148 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. O odvolání obviněného P. L. (a dalších spoluobviněných) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 3 To 41/2009, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně jeho osoby zrušil toliko ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. poté v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněný se při nezměněném výroku o vině odsuzuje podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s dozorem. Rozsudek odvolacího soudu ohledně obviněného nabyl právní moci dne 18. 12. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušeném výroku o vině ohledně jeho osoby právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. L. následně dovolání, kterým napadl v nezrušené části ohledně své osoby i rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávnosti právního posouzení skutku, resp. v jiném nesprávném hmotně právní posouzení, spatřuje dovolatel v tom, že soudy obou stupňů rozhodly o jeho vině za stavu, kdy orgány činné v trestním řízení, zejména pak celní orgány vystupující v dané věci ve dvojjediné pozici jako orgány daňové kontroly i jako policejní orgány, nepostupovaly v souladu se zákonem, když nerespektovaly ustanovení trestního řádu ani ustanovení zákona o správě daní a poplatků. Ač se dovolatel dne 13. 12. 2004 dostavil v ranních hodinách do zaměstnání v Lihovaru Ch., nebylo mu umožněno účastnit se prohlídky lihovaru, podat vysvětlení, vyjádřit se k rozhodným skutečnostem ani dohlédnout na to, aby byl zjištěn skutkový stav věci a byly zajištěny všechny důkazy potřebné k jejímu řádnému posouzení. Dále dovolatel zdůraznil, že v dovolacím řízení se lze domáhat i přezkoumání správnosti skutkových zjištění, pokud jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě nelze přijmout adekvátní právní závěry. V uvedeném směru poukázal na odstranění záznamů vnitřního bezpečnostního kamerového systému s dlouhodobou pamětí, který sloužil ke kontrole provozu, na nezákonné vyvedení vzorků vyrobeného lihu, výrobních knih dokumentujících odběr energií, vody a surovin pro výrobu, vypouštění odpadních vod, odstávek, na pohyb celníků v provozu při prohlídce lihovaru policejními (celními) orgány a především na nesprávnost zpracování provedené inventury a s tím spojenou neprůkaznost jejích výsledků, které neodrážely reálnou kapacitu lihovaru ve všech jeho výrobních provozech tak, aby umožňovaly dokumentovat ilegální výrobu lihu mimo daňovou evidenci v soudem dovozovaném množství. Podle dovolatele nebyla zohledněna ani skutečnost, že celý lihovar procházel v roce 2004 stádiem přestavby. Skutková věta výroku o vině obviněných, konkrétně formulace „a prodali k dalšímu zpracování nejméně 243.326 litrů a. a.“, nebyla ani přes dlouhodobé sledování ze strany celních orgánů ve skutečnosti doložena žádným důkazem. Nebyl předně zjištěn jediný odběratel lihu nezákonně uvolněného do volného oběhu, když za jediný takto distribuovaný líh lze považovat pouze ten, který byl vyvezen v noci ze dne 12. na 13. prosince 2004 při vzájemné spolupráci s obviněnými V. S., P. M. a P. V. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je dovolatel přesvědčen, že nebyly prokázány a tedy ani naplněny veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 148 tr. zák., tím méně v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle odst. 4) tohoto zákonného ustanovení. Pokud u hlavního líčení vyšla najevo nezákonnost v postupu celních orgánů a policie při prováděné prohlídce, zjevně sloužící k účelové manipulaci s důkazy ještě před zahájením trestního stíhání, a soud ji akceptoval, připustil tím podle dovolatele porušení zásady rovnosti zbraní i jeho práva na obhajobu, jehož nedílnou součástí je i právo být v řízení zastoupen obhájcem. V této souvislosti zdůraznil, že ustanovení o dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze použít omezujícím způsobem, nýbrž tak, že „právo na obhajobu náleží i přímo obviněnému“ a že mu nelze bránit v účasti na úkonech upravených v trestním řádu, zejména za stavu, kdy součástí prohlídky a zajišťování důkazů je tovární provoz a kdy tzv. účast osoby, jež na věci není zúčastněná, je jen formálním a prázdným naplněním dikce zákona. Vytýkané vady pak odvolací soud nenapravil, ačkoliv podle dovolatele při rozhodování o řádném opravném prostředku takto postupovat měl. Ze všech výše uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 5 T 22/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 3 To 41/2009, a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedla, že tento důvod je naplněn tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, což podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se týká především situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným nebo ustanoveným a přitom žádného obhájce neměl, nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale tomuto obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, u nějž má právo být přítomen. Předmětný dovolací důvod sice dopadá na případy