3 Tdo 831/2020 — Nejvyšší soud

3 Tdo 831/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 8. 2020 Spisová značka:3 Tdo 831/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.831.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nutná obrana Pokus trestného činu Vražda Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 29 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 831/2020-1037 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 8. 2020 o dovolání obviněného P. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 7 To 30/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 26/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. S. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 1 T 26/2018, byl obviněný P. S. pod bodem 1. výroku o vině uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v to, že: dne 30. 4. 2017 v době od 01:00 hodin do 01:10 hodin před diskotékou „R. C.“ v XY v XY, po předchozí verbální rozepři a fyzické potyčce svědků F. L., nar. XY, a R. H., nar. XY, s poškozeným J. H., nar. XY, v úmyslu usmrtit, napadl při vzájemném souboji poškozeného, který proti němu vedl první úder pěstí, tak, že mu otevíracím nožem o celkové délce 22 cm a délce čepele 10 cm, zasadil sedmnáct bodných a bodnořezných ran do oblasti hrudníku, břicha, pravého ramene a pravého stehna, z toho šest ran vedených velkou silou proniklo do dutiny břišní a způsobilo poškozenému mimo jiné dvojnásobné poranění levého jaterního laloku, čtyřnásobné perforující poranění tenkého střeva a poranění epigastrické tepny s nutností urgentní operace a celkovou krevní ztrátou 2500 ml, přičemž život poškozeného byl ohrožen pokračujícím krvácivým šokem a bez poskytnutí včasné, odborné a adekvátní lékařské péče by došlo ke smrti poškozeného, a pod bodem 2. výroku o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že: od přesně nezjištěného dne roku 2014 do 09:50 hodin dne 1. 5. 2017, ve svém trvalém bydlišti v ulici XY v XY, přechovával střelbyschopnou automatickou pistoli značky Beretta, cal. 7,65 mm, roku výroby 1944, číslo zbraně XY, s vloženým zásobníkem obsahujícím 7 kusů nábojů, dále větší množství střeliva, a to 92 kusů nábojů cal. 7,65 mm a 30 kusů nábojů v krabičce označené Macht Vostok RF.22 LR, tedy zbraň a střelivo kategorie „B“ podle § 8 ve znění § 12 zákona č. 119/2002 Sb., k jejichž držení je nutné příslušné oprávnění, přesto, že není držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. Za to byl odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to: - automatické pistole značky Beretta-Brevetata, ráže 7,65 mm, výrobní číslo XY, se zásobníkem obsahujícím 7 ks nábojů, - plně funkčních 122 ks nábojů ráže 7,65 mm, - zavíracího nože o celkové délce 22 cm a délce čepele 10 cm. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41195718, Na Perštýně 6, Praha 1, částku 286.316 Kč jako náhradu škody. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit poškozenému J. H., nar. XY, osobní údaje dle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř. skryty, k rukám jeho zmocněnce JUDr. Viktora Bradáče, advokáta se sídlem Ovocný trh 573/12, 110 00 Praha 1, částku 250.000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. H., nar. XY, odkázán ve zbylé části nároku na nemajetkovou újmu a s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 1 T 26/2018, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 7 To 30/2020, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 7 To 30/2020, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 1022–1027), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný má za to, že jednání pod bodem 1. výroku rozsudku prvního stupně není trestným činem, neboť se žalovaného jednání dopustil v rámci nutné obrany ve smyslu § 29 odst. 1 tr. zákoníku, a proto je třeba na jeho jednání nahlížet, jako na čin jinak trestný a nikoli jako na trestný čin. V tomto směru uvedl, že tím, kdo celý konflikt inicioval, byl toliko poškozený J. H., jenž dovolatele udeřil jako první a následně pokračoval v úderech proti němu až do okamžiku, kdy zjistil, že byl bodnut. Poškozený byl tedy tím, kdo započal konflikt a počínal si agresivně, nebezpečně a celý atak zahájil tím, že vůči dovolateli použil profesionální boxerský úder, kterým jej měl „zlikvidovat“, což sám přiznal, přičemž obviněný se nejdříve útoku nebránil a nůž použil teprve až v rámci své obrany, tedy nikoli za účelem útoku, a až poté, co poškozeného na skutečnost, že má nůž, upozornil. Zdůraznil, že poškozený byl bývalý boxer, jehož fyzické dispozice byly podstatně odlišné od jeho, kdy poškozený byl o celých 30 kg těžší a 20 cm vyšší, navíc byl posilně alkoholem a čerstvě užitou drogou. Obviněný uvedl, že nejdříve inkasoval několik úderů do obličeje, vedených s velkou razancí, a teprve poté použil nůž, který mu dával reálnou šanci se ubránit. Za stěžejní pak považuje obviněný skutečnost, že vedl údery nožem pouze po dobu, kdy na něj poškozený útočil pěstmi, a nikoli v době kdy poškozený neútočil, což sám poškozený v rámci své výpovědi uvedl. Nelze tedy hodnotit obranu jako nepřiměřenou kvůli počtu úderů nožem. Útok proti dovolateli byl veden s takovou intenzitou, že jeho obrana spočívající v máchání nožem byla zcela přiměřená. Dovolatel předkládá verzi celého incidentu, poukazuje zejména na skutečnost, že to byl sám poškozený, kdo byl iniciátorem potyčky s dovolatelem a dalšími dvěma svědky, tedy byl po celou dobu incidentu tím aktivnějším. Uvedené vychází jak ze samotné výpovědi poškozeného, tak z provedené rekonstrukce, z níž je zřejmé, že poškozený zaměnil prostor před diskotékou za boxerský ring a jeho domnělý souboj s dovolatelem za boxerský zápas. Ani použití nože nijak nebrání tomu, aby jeho jednání bylo posuzováno jako nutná obrana (R 19/1982), kdy stěžejní je, aby útočník použil nůž proti poškozenému až v okamžiku, kdy na něj poškozený zaútočí, což je i případ dovolatele. Obviněný dále namítá nesprávné právní posouzení skutku jako zločinu vraždy s tím, že nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného zločinu, resp. úmysl k usmrcení člověka. Má za to, že žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by byl dovolatel přinejmenším srozuměn s tím, že způsobí smrt poškozeného, tj. nebylo prokázáno jeho zavinění, a to ani ve formě nepřímého úmyslu. Uvedl, že záměrně necílil na životně důležité orgány a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 433/02. Probíhající nerovný fyzicky náročný souboj vylučuje povědomí dovolatele o možných následcích jeho útoku. Úmysl dovolatele vylučuje i vypracovaný znalecký posudek z oboru psychologie a psychiatrie, podle kterého trpí zvýšeným strachem o své zdraví a úzkostí. Dovolatel je přesvědčen, že na jeho jednání je možno nahlížet jako na zločin těžkého ublížení na zdraví ve smyslu § 145 tr. zákoníku či zločin zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Na podkladě výše uvedeného tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 7 To 30/2020, a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 4. 8. 2020, sp. zn. 1 NZ