3 Tdo 835/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 835/2025-1272 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2025, č. j. 17 To 1/2025-924, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 7/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. T. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 4 T 7/2024-817, uznal mimo jiné obviněného A. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným pod bodem 1. a) – c) pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: a) v přesněji nezjištěné době na začátku srpna 2023 v době od 1. do 6. 8. 2023, v areálu společnosti G., v pokoji nacházejícím se v prostorách provizorní přízemní budovy na adrese XY, chtěl, aby se poškozená AAAAA (pseudonym; dále jen poškozená), v té době ve věku 14 let, svlékla, a když se odmítla svléknout a snažila se utéct, tak ji chytil, dal jí facku a řekl jí, že když to neudělá, tak ji zbije ještě víc, a když se přesto odmítla svléknout, přes její výslovný nesouhlas ji svlékl a povalil na postel, a ač se bránila, vnikl penisem do její vaginy a asi 5 až 10 minut s ní souložil až do ejakulace, čímž jí způsobil krvácení z vaginy v důsledku deflorace, b) v přesněji nezjištěné době, min. dva týdny po 15. narozeninách poškozené, na témže místě jako v předchozím případě, v nočních hodinách, vzbudil poškozenou a žádal, aby se svlékla, a když to odmítala, svlékl jí pyžamo, a když se snažila z pokoje utéct, chytil ji a strhl zpět na postel a když mu říkala, že to nechce, řekl jí, že když to nebude dělat, jak on chce, že ji zabije, povalil ji na postel, a přestože se bránila, nalehl na ní, a poté jí do vaginy vnikl penisem a asi 10 minut s ní souložil, v důsledku čehož jí způsobil krvácení z vaginy, c) v přesněji nezjištěné době, asi 2 týdny po druhém vynuceném pohlavním styku, na témže místě jako v předchozím případě, zamkl dveře pokoje, aby poškozená nemohla utéct a řekl jí, že to budou spolu dělat, a když nechtěla, svlékl jí pyžamo, a přestože se bránila a zabalila se do deky, strhl ji z ní, povalil ji na postel, a přestože jej odstrkovala, vnikl jí do vaginy penisem a souložil s ní až do ejakulace, v důsledku čehož jí způsobil krvácení z vaginy, a v důsledku tohoto jednání popsaného pod bodem 1. a) – c) došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, projevující se mimo jiné poruchami spánku, děsivými sny, úzkostnými stavy, nedůvěřivostí, zvýšenou ostražitostí a strachem, narušením důvěry v lidi a strachem z případného sexualizovaného chování ze strany mužů, výčitkami svědomí, sebeobviňováním se a sebepoškozováním se, kdy jednání obžalovaného zanechalo u poškozené trvalé následky v sexualitě jako takové a lze očekávat, že porucha u poškozené bude přetrvávat ještě řadu měsíců. Pod bodem 2. byl uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že: ačkoliv si byl vědom, že není držitelem oprávnění k řízení motorových vozidel, tak si v blíže nezjištěné době a na blíže nezjištěném místě opatřil, a u sebe až do dne 2. 3. 2024 přechovával, řidičský průkaz Moldavské republiky č. XY s uvedenou platností od 22. 3. 2023 do 22. 3. 2033, který byl vyhotoven na jeho jméno, obsahoval jeho fotografii, v úmyslu jej užít jako pravý, kdy znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, bylo zjištěno, že se jedná o celkový padělek řidičského průkazu. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 (deseti) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit nezletilé poškozené AAAAA na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 250 000 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal mimo jiné obviněný odvolání, a to proti všem výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2025, č. j. 17 To 1/2025-924, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že tato rozhodnutí napadl v celém rozsahu, tedy jak ve výroku o vině a trestu, tak i ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí dvě alternativy a to, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jednak že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 6. Dovolatel kromě toho, že popírá vinu, upozorňuje na skutečnost, že mu nemůže být kladeno za vinu, že v přípravném řízení využil svého práva nevypovídat, z čehož nelze dovozovat ani nepřímé doznání nebo pocit viny. Jeho zavinění ohledně projednávané trestné činnosti nelze podle názoru obviněného presumovat ani z jeho trestní minulosti. Obviněný uzavírá, že nelze dovodit vinu na základě jediného a osamoceného důkazu, konkrétně výpovědi poškozené AAAAA, jejíž věrohodnost je pochybná, na což obviněný od počátku trestního řízení upozorňoval. 7. Právě v souvislosti s dokazováním věrohodnosti poškozené obviněný navrhoval provedení dalších důkazů, což se ale nestalo. Obviněný pak vypočítává, co zpochybňuje její věrohodnost (závadné chování poškozené, částečné vymyšlení příběhu z její strany, dřívější interrupce poškozené). 8. Obviněný má za to, že soudy nesprávně hodnotily některé důkazy v jeho neprospěch, konkrétně uvádí lékařské vyšetření několik týdnů po spáchání skutku, který je mu kladen za vinu. Podle jeho názoru jsou soudem zkresleny obsahy lékařských zpráv, přičemž i z lékařských zpráv vyplývá, že poškozená neřešila tvrzenou událost bezprostředně, ale až s časovým odstupem. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů, neboť není jasné kdy a s kým měla poškozená pohlavní styk a dovozuje, že by mohlo jít i o jiného muže. V této souvislosti obviněný brojí proti časovému a místnímu vymezení skutku, konkrétně poukazuje na nedostatečnou identifikaci skutku, pokud je časově vymezen, že k němu mělo dojít v blíže nezjištěné době. Dovolatel poukazuje na pochybnosti vyplývající z výpovědí znalců ohledně negativního ovlivnění poškozené zkušenostmi s muži z dřívější doby, které podle jeho názoru přetrvaly, a přesto soud dospěl k závěru o jeho vině. Obviněný uzavírá, že i po provedeném dokazování zůstaly důvodné pochybnosti o jeho vině, o věrohodnosti poškozené, nejednoznačné skutkové závěry a že pochybnosti byly hodnoceny v jeho neprospěch. 9. Postupem odvolacího soudu, pokud jde o výslech poškozené, bylo podle tvrzení obviněného zkráceno jeho právo obhajoby o jeden stupeň soudního řízení, protože předmětný výslech byl proveden v řízení před odvolacím soudem, tedy není možné tento důkaz přezkoumat dalším soudem. 10. Dovolatel v podaném dovolání označil důkazní návrh, který však nebyl soudem odvolacím proveden a který směřoval ke zpochybnění věrohodnosti poškozené (konkrétně mělo jít o kamerové záznamy z místa ubytování obviněného i poškozené). 11. Závěrem obviněný uvedl, že rozpory ve výpovědích a způsob, jakým byly důkazy hodnoceny soudy, je důvodem pro podání dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 14. Státní zástupce považuje argumentaci dovolatele za polemiku s rozsahem a způsobem hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů. Podle státního zástupce není v dovolání uvedeno žádné pochybení ve skutkových zjištěních ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného hodnotí jako vyjádření subjektivního nesouhlasu s množstvím a povahou usvědčujících důkazů, které dovolatel částečně interpretuje. 15. Podle státního zástupce byl postup výslechu poškozené zcela v souladu s českým trestním právem, ale i v souladu s relevantní judikaturou Evropského soudu pro