3 Tdo 841/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 841/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:3 Tdo 841/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.841.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dítě Dokazování Znásilnění Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1 tr. zákoníku § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.12.2025IV.ÚS 3674/25 Lucie Dolanská Bányaiová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 841/2025-407 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. V. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 5 To 13/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 8/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného T. V. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2025, sp. zn. 43 T 8/2025, byl T. V. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěný den v měsíci srpnu 2020 v nočních hodinách přijeli společně s poškozenou AAAAA (pseudonym), a dalšími dvěma osobami osobním automobilem VW Golf k rybníku XY ve XY, na místě všichni z automobilu vystoupili, obžalovaný poodešel s poškozenou dále od vozidla do míst, kde nebyli vidět, poté shodil poškozenou na zem a přes její verbální nesouhlas na ní vykonal soulož, přičemž mu byl znám věk poškozené. 2. Za to tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 2 T 37/2023, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2023, byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 (šest a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 300 Kč, tedy v celkové výši 30.000 Kč. 4. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2,5 (dva a půl) roku. 5. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 2 T 37/2023, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2023, a spolu s ním další rozhodnutí, která na něj obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA, bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 20.000 Kč. 7. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2025, sp. zn. 43 T 8/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i trestu. 8. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 5 To 13/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 9. Proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný dovolání (č. l. 357–358 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy a skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 10. Obviněný uvedl, že je usvědčován výpověďmi tří osob, které se na svých výpovědích domluvily, přičemž proti němu nestojí žádný další relevantní důkaz, který by jej nade vši pochybnost usvědčil z protiprávního jednání kladeného mu za vinu. Obecné soudy vůbec nevzaly do úvahy, že na tzv. místě činu je naprosto přehledný terén, kde není možné se schovat a jestliže by se pokusil o znásilnění poškozené, musely by to tzv. spřátelené osoby P. P. a M. Š. slyšet a bezesporu i vidět. Je tady nepochopitelné, proč by tyto osoby do daného skutkového děje nezasáhly a poškozené AAAAA nepomohly. Za této situace obecné soudy neprovedly navrhované podstatné důkazy, a to zejména fotodokumentaci místa činu, plánek místa činu, případně rekonstrukci či vyšetřovací pokus a bez těchto důkazů dospěly k jiným právním závěrům. 11. Obviněný poukazuje na to, že i intervenující státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci navrhovala, aby nebyla užita právní kvalifikace podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Podle dovolatele z tohoto tedy vyplývá, že v daném případě ani vrchní státní zástupce nepovažuje skutková zjištění za způsobilá naplnit skutkovou podstatu výše citovaného zvlášť závažného zločinu. Je tedy podle něho zcela evidentní, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále obviněný namítl, že se soudy vůbec nezabývaly tím, že poškozená AAAAA a svědkyně M. Š., jsou zcela nevěrohodnými osobami, což vyplývá i ze stanoviska státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, které je zaznamenáno v protokolu o veřejném zasedání ze dne 26. 3. 2025. Soudy podle jeho názoru nepostupovaly důsledně podle zásady in dubio pro reo. 12. Vrchní soud v Olomouci v odvolacím řízení nedostál své zákonné přezkumné povinnosti, uložené mu ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř., neodstranil zásadní pochybení soudu prvního stupně ohledně obviněného a sám uvedené vady nenapravil či alespoň neučinil k nápravě potřebné relevantní procesní kroky. Tímto postupem bylo zásadním způsobem porušeno právo obviněného na spravedlivý proces garantované Ústavou ČR. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. a zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2025, č. j. 5 To 13/2025-341, a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 13. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 29. 5. 2025, sp. zn. 1 NZO 379/2025. 14. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a shrnula námitky obviněného, uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy vypořádaly. Na všechny námitky, jež byly uplatněny v podaném dovolání, tedy již bylo ze strany soudů adekvátně reagováno. Stran námitky tzv. opomenutých důkazů státní zástupkyně uvedla, že rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. Vyhodnocením provedených důkazů se velmi podrobně v odůvodnění svých rozhodnutí zabýval jak soud prvního stupně pod body 15. – 22. odůvodnění svého rozhodnutí, tak soud odvolací pod body 10. – 28. svého rozhodnutí, přičemž pod body 18. a 21. odvolací soud uvedl obviněným navrhované důkazy, které byly u veřejného zasedání provedeny, a co se z nich podávalo, a pod bodem 22. odůvodnění svého rozhodnutí se pak naprosto správně vypořádal s neprovedením dalších navrhovaných důkazů. 15. Stran námitky zjevného rozporu mezi skutkovými zjištění a provedenými důkazy státní zástupkyně uvedla, že obviněný byl usvědčen především výpovědí poškozené AAAAA, když věrohodnost její výpovědi byla potvrzena závěry psychologického znaleckého posudku na poškozenou a dále též svědeckou výpovědí matky poškozené B. F., listinnými důkazy a zprávou oddělení sociálněprávní ochrany dětí Městského úřadu ve Vyškově. Vyhodnocení věrohodnosti těchto usvědčujících důkazů v konfrontaci s vyhodnocením nevěrohodností svědecké výpovědi A. B. a důkazní slabostí svědecké výpovědi K. Š., které vedly k vyvrácení obhajoby obviněného, považoval odvolací soud za zcela logické, přesvědčivé a odpovídající obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že toto hodnocení správně druhoinstanční soud považoval za přiléhavé a správné. Pokud jde o obviněným v dovolání nově uvedenou argumentaci, že svědci události M. Š. a P. P. mohli zasáhnout nějakým způsobem do skutkového děje, státní zástup