3 Tdo 923/2019 — Nejvyšší soud

3 Tdo 923/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 8. 2019 Spisová značka:3 Tdo 923/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.923.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizí věci Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 923/2019-198 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2019 o dovolání obviněné Z. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, okr. Mělník, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 367/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního sudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 68/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné Z. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 1 T 68/2018, byla obviněná Z. K. uznána vinnou pokusem přečinu poškození cizí věci podle § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), k § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že v době od 19.00 do 19.30 hodin dne 10. dubna 2017 v ulici XY, za domy č.p. XY v ulici XY, v XY v úmyslu trvale poškodit (zničit) tři vzrostlé dřeviny, smrk ztepilý, smrk pichlavý a douglasku tisolistou, v celkové hodnotě 121.700 Kč, ku škodě jejich vlastníka - města XY, když za pomoci akumulátorové vrtačky do kmene a kořenových náběhů těchto dřevin navrtala otvory, do nichž přes skleněnou nálevku aplikovala nezjištěné množství kyseliny sírové, čímž byly tyto dřeviny poškozeny jednak přímo, vyvrtáním, tak i následným poškozením rozložením dřeva a usmrcením živých buněk, což může mít u těchto stromů za následek ztrátu pevnosti a tuhosti. Za to byla obviněná odsouzena podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb, když výše jedné denní sazby se určuje na 200 Kč, tedy celkem 10.000 Kč (deset tisíc korun českých). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku byla stanoveno, že peněžitý trest může být zaplacen v měsíčních splátkách ve výměře nejméně 2.500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněná nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo Město XY, IČ XY, se sídlem XY, XY, odkázáno se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 1 T 68/2018, podala obviněná odvolání, kterým napadla všechny výroky rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 367/2018, a to tak, že odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 367/2018, podala obviněná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 178–184), v rámci něhož odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněná poukázala na zásadní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy a zejména na fakt, že v dané věci se nejedná o trestný čin, neboť zcela absentuje společenská škodlivost takového jednání podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle obviněné nebyla její vina prokázána nade všechnu pochybnost. Má za to, že nebylo prokázáno, že se opravdu dopustila skutku tak, jak je popsáno ve výroku napadeného rozsudku, resp. ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně. Rovněž nebylo postaveno najisto, zda a jak se účastnila jednání a jaká škoda vznikla. Namítla, že se znalec nezabýval poškozením kořenů způsobených výkopovými pracemi a dále tím, že jsou na stromech patrné rány po nezahojených řezech a zatlučeny měděné hřebíky. Posouzením stavu smrku pichlavého se pak znalec nezabýval vůbec. Uvedla, že ani jeden ze soudů se argumentací obhajoby nezabýval, čímž došlo k porušení ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Obviněná se domnívá, že vzhledem k tomu, že v řízení vyšlo najevo, že předmětné stromy ohrožovaly majetek nájemníku v domě a celý dům jejím jménem dlouhodobě žádala Město XY o odstranění těchto stromů, absentuje společenská škodlivost jejího jednání, když na takovéto jednání dopadají právě normy správního práva. Má proto za to, že svým jednáním mohla naplnit maximálně skutkovou podstatu přestupku podle § 87 odst. 2 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“). Použití norem trestního práva v projednávané věci shledává jako nadmíru přísné. Vzhledem k tomu, že obecné soudy neaplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe, porušily tak ústavní princip nullum crimen, nulla poena sine lege. S ohledem na výše uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, ve kterém zruší napadená rozhodnutí a věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 11. 6. 2019, sp. zn. 1 NZO 490/2019. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedla, že je možno plně souhlasit s názorem odvolacího soudu, že jednání obviněné bylo zcela prokázáno a to, především výpovědí svědka J. B., který předmětné jednání obviněné telefonicky oznámil policii v době spáchání trestného činu, pořídil videonahrávku celého incidentu a rovněž vypovídal v prosinci 2017, přičemž zjevně již nebyl přesně časově orientován, tak jako v podaném vysvětlení dva dny po události, když se jako svědek vyjádřil, že to bylo někdy v létě. Pokud jde o samotná skutková zjištění, které svědek popsal, je třeba uvést, že tato zjištění jsou plně v souladu s videozáznamem na mobilní telefon, který tento svědek pořídil i s videozáznamem o zásahu městské policie. Tyto důkazy pak byly doplněny protokolem ohledání místa činu, náčrtkem a fotodokumentací dokumentující poškození stromu včetně smrku pichlavého a odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, k zajištěným stopám. Pokud jde o způsobenou škodu, tak tato vyplývá ze znaleckého posudku znaleckého ústavu – Lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy univerzity v Brně, od které byla vyžádána poškozeným Městem XY, když z tohoto posudku vyplynula škoda způsobená jednáním obviněné na poškozených dřevinách, a to ve výši 121.700 Kč. K námitkám obviněné, že nebylo zhodnoceno poškození jinými mechanismy jako např. výkopovými pracemi a tím, že byly ve stromech nabity hřebíky, je třeba uvést, že znaleckým posudkem byla hodnocena škoda způsobená navrtáním dřevin obviněnou na místě zajištěnou vrtačkou a nalitím látky zajištěné na místě činu. Pokud jde o námitku obviněné stran společenské škodlivosti jejího jednání, je třeba rovněž souhlasit s názorem odvolacího soudu, že zde nepostačí uplatnění odpovědnosti podle příslušného správního předpisu, jakkoli je zřejmé, že v souvislosti s aktuálním vzrůstem předmětných stromů mohla některým obyvatelům bytů v jejich blízkosti vzniknout určitá nepohoda ať již světelná či zvuková a její řešení ze strany městského úřadu v souladu s přáním těchto obyvatel se v dohledné době nenabízelo. Nenastala zde otázka krajní nouze ani žádný jiný stav opravňující obviněnou k takovému zásahu vůči živým organismům a způsobení výše uvedené škody na majetku města. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 367/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné