3 Tdo 941/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 941/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 10. 2021 Spisová značka:3 Tdo 941/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.941.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subsidiarita trestní represe Účinná lítost Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 242 tr. zákoníku § 33 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 2. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 629/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 941/2021-622 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný T. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 50 To 404/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 21/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného T. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 3 T 21/2020, byl obviněný T. K. uznán pod bodem 1) vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že jako jednatel společnosti N., dříve N., IČ XY, která je plátcem daně z přidané hodnoty registrovaným u Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Plzni, jako měsíční plátce s platností ode dne 2. 9. 2017, v úmyslu neoprávněně vylákat pro společnost N., dříve N., výhodu na dani z přidané hodnoty zahrnul do daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2017 podaného daňovým subjektem N., elektronicky prostřednictvím datové schránky dne 25. 10. 2017 daňové doklady specifikované ve výroku odsuzujícího rozsudku, jejíž předmětem byla koupě automobilů, a kdy tyto doklady byly přijaty v době, kdy společnost nebyla registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, a tyto nárokoval jako odpočet daně na řádku 45 „Korekce odpočtů daně podle § 75 odst. 4, § 77, § 79 až § 79c“ daňového přiznání, kdy podle § 79 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, lze uplatnit odpočet daně při změně režimu, kdy osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období dvanácti po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je k tomuto dni součástí obchodního majetku společnosti, ačkoli T. K. věděl, že vozidla, která jsou předmětem plnění, byla ještě před datem registrace k dani z přidané hodnoty prodána německému odběrateli Autozentrum Hammer Röthenbach an der Pegnitz GmbH, tedy již k 2. 9. 2017 nebyla součástí majetku společnosti N., čímž v rozporu s § 42 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně uplatnil odpočet na dani z přidané hodnoty, a způsobil tak České republice zastoupené Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Plzni, škodu ve výši 1.032.558 Kč. Za to byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl v souladu s § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Pod bodem 2) bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné společnosti N. (dříve N.), IČ XY, se sídlem XY, a to pro jednání podrobně rozvedené pod bodem 2) výroku o vině. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 3 T 21/2020, podali obviněný T. K. i obviněná společnost N., odvolání, a to do výroku o vině i trestu jich se týkajících. Odvolání do výroku o trestu podala i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, a to v neprospěch obviněného T. K. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 50 To 404/2020, tak, že k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu u obviněného T. K. a uložil při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Současně byl obviněnému T. K. uložen podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 25.000 Kč. Odvolání obou obviněných byla podle § 256 tr. zákoníku zamítnuta jakožto nedůvodná. II. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 50 To 404/2020, podal obviněný T. K. dovolání (č. l. 589–590), v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., maje za to, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv to podle zákona nebylo přípustné, a dále, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítl, že došlo k porušení zásady presumpce neviny podle § 2 odst. 2 tr. ř. a z ní vyplývající zásady in dubio pro reo, zásady zjištění skutkového stavu věci, zásady vyhledávací podle § 2 odst. 5 tr. ř. a zásady dokazování podle § 89 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Dovolatel brojil proti názoru odvolacího soudu, který dělá z jednatelů společností jakési „supermany“, kteří musí disponovat výtečnými znalostmi z oboru práva, účetnictví a daňového poradenství, neboť jinak se vystaví riziku trestněprávního postihu za prohřešky v oblasti daňové a vedení účetnictví, to navíc za situace, kdy dovolatel svěřil řešení těchto záležitostí specializovaným společnostem. Podle názoru obviněného není v silách žádné lidské bytosti vstřebat neustále se měnící právní úpravu v těchto oblastech. Namítl, že soudy obou stupňů se nedostatečným způsobem vypořádaly se zásadou subsidiarity trestní represe, a to především s ohledem na četnost sankčních ujednání v daňových předpisech a skutečnost, že v projednávané věci nevznikla žádná škoda. Po zjištění problému byla totiž bezodkladně zjednána náprava a daňová povinnost vypořádána. Má za to, že nebyl dán žádný důvod pro jeho trestní stíhání, navíc za situace, kdy daňové správě i orgánům činným v trestním řízení poskytl maximální součinnost. Dále dovolatel namítl, že soudy nepřihlédly k zásadě in dubio pro reo, kdy se jeho tehdejší postup opíral o nesprávnou radu účetní společnosti k podmínkám, z nichž může uplatnit tzv. odpočet DPH i za období zpětně, poté, co se obchodní společnost stane plátcem této daně. Existence této nesprávné právní a účetní rady od externího odborníka měla hrát při posuzování zavinění ve vztahu k naplnění dalších znaků trestného činu výraznou roli, což však nebylo soudy reflektováno. Podle jeho názoru nelze funkci jednatele společnosti přehnaně formalizovat tak, že by měl být odborníkem a specialistou ve všech oborech vedle předmětu činnosti, které se korporace věnuje. Obviněný rovněž vznesl námitku, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a jemu předcházejícím rozhodnutí nalézacího soudu, bylo porušeno jeho právo a spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Závěrem svého dovolání obviněný brojil proti postupu soudů nižších stupňů, které nepřihlédly k zániku trestnosti z důvodu účinné lítosti. V tomto směru namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, a aby podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 20. 7. 2021, sp. zn. 1 NZO 600/2021. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a podstatu uplatněných dovolacích důvodů, uvedla, že námitky obviněného v podstatné části uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu neodpovídají. Argumentace shromážděná v dovolání obviněného je v zásadě opakováním jeho dosavadní obhajoby, především odvolání, jehož obsah z valné části reprodukuje. Krajský soud v Plzni na podkladě výhrad obviněného věc náležitě přezkoumal a v rámci tohoto přezkumu vyvrátil jeho podstatné námitky. Závěry odvolacího soudu vtělené do jeho rozhodnutí jsou tedy