3 Tdo 947/2014 — Nejvyšší soud

3 Tdo 947/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 8. 2014 Spisová značka:3 Tdo 947/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.947.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 10. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.11.2014I.ÚS 3739/14JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto9.12.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 947/2014-41 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 o dovolání, které podal obviněný B. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 3 To 343/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 38/2012, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného B. K. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 7 T 38/2012, byl obviněný B. K. na skutkovém základě, že „1) v době od listopadu 2010 do 4. 1. 2012 v O. – Z., na ulici P. L., v místě trvalého bydliště své přítelkyně K. D., na různých místech města O. a v O. – P., na ulici H., v místě trvalého bydliště M. K., matky obžalovaného, zejména v garáži situované na pozemku u rodinného domu, opakovaně a bezdůvodně v návaznosti na malicherné hádky, které vyprovokoval, verbálně a fyzicky napadal svou družku K. D., kterou téměř denně, nejméně však jedenkrát týdně, urážel vulgárními slovními výrazy, oslovoval ji slovy, že je „kurva, která si neváží chlapa, šlapka, dement, špína, štětka, děvka, služka“, přičemž ji fyzicky napadal údery pěstí do hlavy, trupu, uchopil ji pod krkem a stiskl, až nemohla dýchat, bolestivě jí tahal za vlasy, jednou ji udeřil čelem do oblasti kořene nosu, srazil ji na zem a do ležící kopal do oblasti rukou a nohou, čímž jí způsobil hematomy na těle, boule na hlavě, úderem pěstí do oblasti hlavy tržnou ránu na uchu, tato zranění se projevovala bolestivostí a nevolností napadené, přičemž K. D. ze strachu z obžalovaného si nenechala zranění lékařsky ošetřit, vyhrožoval jí, že ji stejně jednou zabije, že sám vidí, jak ji řeže, přičemž ji zabije, když to bude nejméně čekat, že ji rozčtvrtí, v zimě 2011 při hádce, kterou vyprovokoval, položil na stůl střelnou zbraň se záměrem, aby tak vzbudil velký strach ze své osoby, budil ji v noci, když spala, nebo ji během celé noci nedovolil jít si lehnout a spát, vyhrožoval jí bitím slovy, že ji zbije tak, že se nepostaví na nohy, že skončí na F. v nemocnici, někdy ji takto verbálně, kdy jí vyhrožoval, že ji zabije, a fyzicky napadal i v přítomnosti dcery poškozené, čímž u X. Y. vzbuzoval velký strach o maminku a X. Y. přicházela v noci k mamince, budila ji, aby zjistila, zda-li žije, zakazoval K. D. osobní a telefonický kontakt s rodiči, sourozenci, přáteli, do bydliště rodičů mohla docházet pouze v jeho společnosti a v případě, když od rodičů dostávala finanční prostředky na nájem svého bytu, rozbil K. D. opakovaně její mobilní telefon, zakazoval jí telefonovat a přijímat SMS zprávy, pokud tento zákaz porušila či na její mobilní telefon byla doručena zpráva, eventuálně jí telefonoval matka či kamarádky, tak ji zbil údery pěstí do hlavy, vyměnil jí v mobilním telefonu SIM kartu s novým telefonním číslem, které nesměla nikomu sdělit, bez svolení obžalovaného nesměla sama vycházet z bydliště, přičemž ji při odchodu z bydliště téměř vždy doprovázel i v případech, kdy K. D. odcházela se svou dcerou do školky, sama odcházela k lékaři nebo na výběrová řízení v souvislosti se snahou získat zaměstnání, denně jí prohledával věci v kabelce a ve skříních v bytě, přiměl jí zničit fotografie, na kterých byla K. D. či její dcera se svým otcem, znemožňoval K. D. řádně předávat svou dceru v termínech stanovených okresním soudem do péče svého otce, D. P. a přiměl ji, aby opakovně předstírala, že je Adriana nemocná, čemuž K. D. ze strachu z obžalovaného vyhověla, zakazoval jí samotné číst svou elektronickou poštu doručenou na e-mailovou adresu K. D. a přesměroval zaslání pošty z e-mailové adresy K. D. na svou e-mailovou adresu, kdy K. D. se opakovaně, nejméně v sedmi případech, pokoušela soužití s obžalovaným ukončit, utíkala od něj do bydliště svých rodičů, avšak po době nejdéle jednoho týdne soužití s obžalovaným opakovaně obnovila, neboť tento ji neustále pronásledoval, vyhledával její přítomnost, a když ji zastihl samotnou, tak ji fyzicky napadl a opět s ní přišel do jejího bydliště, což K. D. s ohledem na velký strach z obžalovaného, o němž byla přesvědčena, že ji může i zabít, neboť obžalovaný jí řekl, že chce, aby skončila hůř než jeho bývalá manželka, kterou, jak K. D. věděla, velice brutálně, fyzicky napadl, způsobil jí závažné těžké zranění, které napadenou přímo ohrozilo na životě a jen včasné operativní ošetření zabránilo případně i smrti, čímž svým agresivním jednáním vzbuzoval u K. D. trvající strach a obavu o vlastní bezpečnost a jednání obžalovaného pociťovala jako bezdůvodné příkoří, v důsledku čehož byla ošetřujícím lékařem u K. D. u této diagnostikována anxiozně depresivní porucha s doporučením absolvovat psychiatrické vyšetření, kterému se však posléze nepodrobila z důvodu s již naučenou bezmocností, a tedy v důsledku charakteru fyzických útoků obžalovaného a jejich vzrůstající četnosti, bylo znalkyněmi z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie zjištěno, že u poškozené se začaly rozvíjet úzkostně depresivní obtíže charakteru posttraumatické stresové poruchy, které dlouhodobě přetrvávají a jejich odeznění představuje dobu delší 6-ti týdnů, tj. blížící se dle zjištění znalkyň řádu několika let, 2) v době od 4. 1. 2012 do 18. 1. 2012 na území města O., poté kdy K. D. ukončila partnerský vztah s obžalovaným a odstěhovala se ze svého bydliště i se svou dcerou do O.–V. na ulici P., do trvalého bydliště svých rodičů K. D. a M. D., jí denně prostřednictvím mobilního telefonu její matky K. D. zasílal SMS zprávy, ve kterých K. D. urážel vulgárními slovními výrazy, požadoval, aby se k němu vrátila, denně v trvalém bydlišti rodičů K. D. parkoval před domem motorové vozidlo Škoda Superb, zapůjčené od své matky, v němž seděl a sledoval ji, a poté, kdy K. D. v průběhu doby, kdy se do bytu svých rodičů odstěhovala a občas navštívila své bydliště na ul. P. L. za účelem úklidu bytu apod., jí obžalovaný sledoval z vozidla zn. Škoda Superb, opakovaně se pokoušel do tohoto bytu vstoupit, čemuž mu K. D. nevyhověla, kdy následně z tohoto bytu mu byly předány matkou K. D.– K. D. jeho osobní věci, v důsledku čehož K. D. tímto trvajícím, opakovaným a ze strany K. D. nechtěným a odmítavým navazováním kontaktů ji velmi obtěžoval, psychicky vyčerpával a ta z obavy o vlastní bezpečnost a bezpečnost své dcery požádala o pomoc Policii ČR, jež K. D. poskytla v souladu s § 50 zákona č. 273/2008 Sb., o pomoci České republiky, krátkodobou ochranu její osoby, 3) v období od blíže neurčeného dne v měsíci říjnu 2011 do 21. 10. 2011 v O. a v L. v návaznosti na probíhající trestní řízení ve věci podezření své osoby ze spáchání přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 trestního zákoníku a nebezpečného ohrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, jichž se dopustil ve vztahu ke své družce K. D., opakovaně vyzýval svou družku K. D., aby jakožto blízká osoba vzala před policejním orgánem zpět souhlas s jeho trestním stíháním, jinak bude zle a ublíží jí, což vyjadřoval SMS zprávami slovy „na každého dojde, buď připravená, neboj, zavřít můžou, pustit musí, nic mi nevymluvíš, pak budu zlý“, přičemž jí vyčítal, jak si mohla dovolit oznámit jeho chování Policii ČR, načež K. D. z obavy před napadením ze strany B. K. dne 21. 10. 2011 před policejním orgánem, Obvodním oddělení, Policie ČR O.–P. vzala dle § 163 odst. 1 trestního řádu souhlas s trestním stíháním svého druha B. K. zpět,“ uznán vinným ad 1) ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b), d) trestního zákoníku, ad 2) ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku, ad 3) ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku. Za to byl podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 1. 2014,