3 Tdo 953/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 953/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 953/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.953.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku § 59 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 953/2025-441 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2024, č. j. 7 To 347/2024-392, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 30/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích (dále též jen „okresní soud“) ze dne 22. 7. 2024, č. j. 5 T 30/2024-346, byl obviněný J. P. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) v přesně nezjištěné době od ranních hodin dne 23. 1. 2024 v areálu Psychiatrické nemocnice Horní Beřkovice, okres Litoměřice, s cílem zajistit si útěk do zahraničí, zejména opatřením osobních dokladů, který plánoval od okamžiku, kdy se dozvěděl, že bude přemístěn na uzavřené oddělení z důvodu porušení režimu léčby, v době kolem 13 hodin u vstupní branky pavilonu D jako pacient Psychiatrické nemocnice Horní Beřkovice, kde vykonává ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě, uložené mu rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. 5 T 71/2020-356 ze dne 21. 12. 2020, v právní moci dne 16. 3. 2021, při převádění mezi pavilony využil situace, když se k němu zdravotní sestra P. Č., narozená XY, otočila zády, aby odemkla branku, přiskočil k sanitářce J. S., narozené XY, kterou zezadu pod krkem uchopil pravou rukou s nožem, který si za tímto účelem opatřil při obědě, přičemž od ní požadoval vydání plastového košíku s jeho osobními doklady včetně zdravotnické dokumentace a dalšími věcmi, které nesměl držet, čemuž poškozená po chvíli ve strachu vyhověla, povolila sevření madel košíku, načež jí ho obžalovaný vytrhl z ruky a utekl s ním mimo areál nemocnice do lesa, kde se převlékl, zavolal blíže neustanovenou osobu, která ho odvezla, čímž mu usnadnila, aby opustil území ČR a mimo výkon ochranného léčení se zdržoval, dokud nebyl na základě evropského zatýkacího rozkazu ze dne 1. 2. 2024 zadržen ve Španělsku, přičemž o podmínkách výkonu ochranného léčení včetně možnosti trestního postihu při jejich neplnění byl poučen nejméně dne 11. 8. 2023. Za to byl obviněnému podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na 11 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 2. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání. Na jejich podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 11. 2024, č. j. 7 To 347/2024-392, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil toliko ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. 4. V jeho odůvodnění namítl, že skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, pročež nesouhlasí s výrokem o vině, včetně použité právní kvalifikace, ani s výrokem o trestu. Motivem jeho jednání bylo utéct z výkonu ochranného léčení mimo území České republiky, k čemuž potřeboval zejména svůj občanský průkaz a mobilní telefony. Neměl v úmyslu zmocnit se cizích věcí, nikdy takto neuvažoval a tento závěr podle jeho názoru ani nevyplynul z provedeného dokazování. Násilí použil pouze proto, aby získal své osobní věci potřebné k útěku, po přítomných zdravotních sestrách nepožadoval žádné jejich věci. V jeho jednání tedy nebyla ziskuchtivost. 5. Právní kvalifikaci jednání jako trestného činu loupeže považuje za nesprávnou a příliš formalistickou. Za naplnění znaku „cizí věci“ nelze podle jeho názoru považovat odcizení košíku v bagatelní hodnotě a zdravotní dokumentace týkající se jeho osoby. Obou těchto věcí se navíc bezprostředně po jejich získání zbavil. Právě odložení daných věcí poblíž léčebny bezprostředně po jejich získání svědčí podle něj o tom, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu loupeže. Úmysl zmocnit se cizí věci, a to ani ve formě nepřímého úmyslu, mu nebyl prokázán a samotné okolnosti získání předmětných věcí, včetně následného odložení košíku a zdravotní dokumentace, svědčí o opaku. Na základě výše uvedeného má tedy za to, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 6. Tato právní kvalifikace se pak musí projevit i při ukládání trestu, když zejména vylučuje použití ustanovení § 59 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestný čin vydírání není zvlášť závažným zločinem. Avšak i při kvalifikaci jednání jako trestného činu loupeže považuje dovolatel mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody za nesprávné. Použití tohoto ustanovení je fakultativní a soudy by jej měly aplikovat jen výjimečně. „Tresty za trestný čin loupeže provedené obdobným způsobem jako v daném případě nedosahují horní hranice sazby stanovené u tohoto trestného činu“. S ohledem na okolnosti případu nebyly splněny zákonné podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody. Jeho jednání nebylo ziskuchtivé, nedošlo ke způsobení škody na cizích věcech a zejména nedošlo ke zranění poškozené či k závažným následkům v podobě těžké újmy na jejím zdraví. K předmětnému jednání se doznal a chtěl učinit prohlášení viny, což mu však nebylo ze strany soudu prvního stupně umožněno. Nesouhlasí se závěrem, že možnost jeho nápravy je velmi těžká až mizivá, když přibrané soudní znalkyně tuto možnost nevyloučily. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v celém rozsahu, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nedoprovodil příslušným relevantním výkladem, když na žádný extrémní rozpor nepoukázal. Námitky týkající se nenaplnění subjektivní stránky trestného činu loupeže lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ohledu dovolatel nabízí jako konkurenční právní kvalifikaci trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Následně státní zástupkyně následně shrnula podstatné okolnosti případu s tím, že zmíněná mírnější právní kvalifikace do úvahy nepřichází. Poškozená totiž nebyla nucena k tomu, aby určitou činnost vykonala, opomenula nebo strpěla, ale obviněný ji zezadu chytil pod krkem, ohrožoval ji nožem a po přetahování jí vytrhl plastový košík z ruky. 9. Pod další uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze podle mínění státní zástupkyně podřadit námitky obviněného týkající se aplikace § 59 odst. 1 tr. zákoníku. Souhlasila však s postupem odvolacího soudu, který při svých úvahách o aplikaci daného ustanovení přihlédl nejen k prokázané činnosti obviněného, ale i k okolnostem skutku, osobě obviněného a možnostem jeho nápravy, které vyhodnotil ve smyslu § 39 tr. zákoníku jako ztížené. Uvedenou námitku dovolatele proto shledala nedůvodnou. 10. Z výše rekapitulovaných důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm.