3 Tdo 976/2008 — Nejvyšší soud

3 Tdo 976/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 8. 2008 Spisová značka:3 Tdo 976/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.976.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 976/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2008 o dovolání obviněného P. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 6 To 93/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 59/2007, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 3 T 59/2007, byl obviněný P. C. uznán vinným trestným činem pohrdání soudu podle § 169b tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve skutkové větě napadeného rozsudku. Podle § 169b tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 6 To 93/2008, jímž odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 3. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním směřujícím do výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), e), l) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vytkl soudům obou stupňů, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když mu nebylo umožněno účastnit se hlavního líčení dne 26. 9. 2007, neboť on ani jeho obhájce nebyli k hlavnímu líčení soudem řádně předvoláni. Podle jeho názoru je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jinak uvedl, že byla porušena zásada „ne bis in idem“, neboť za jednání, pro které byl odsouzen shora citovaným rozsudkem, již byl potrestán pokutou. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu Olomouci ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 6 To 114/2005. Poté dovolatel poukázal na nesprávnou interpretaci okruhu „provinění“ v rozhodnutí odvolacího soudu, který zcela jednoznačně opomíjí skutečnosti uvedené ve shora uvedeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Uvedené skutečnosti poté naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tím, že odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek přes pochybení uvedená shora a která mohl svým rozhodnutím napravit. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek (neuvedl který) zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „ státní zástupce“ ) a k jednotlivým dovolacím námitkám obviněného v kontextu uplatněných dovolacích důvodů uvedl následující: Z formálního hlediska považuje za relevantně uplatněnou námitku dovolatele podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., kdy uvádí, že mu byla znemožněna přítomnost u hlavního líčení. Nicméně podle státního zástupce není možno pominout materiální stránku namítaného nedostatku. S odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu uvedl, že podstatnou je ta skutečnost, že výsledky tohoto jednání před soudem prvního stupně, o němž zřejmě nebyl vyrozuměn obviněný a jeho obhájce, nebyly brány při rozhodování o vině a trestu vůbec v úvahu, když soud k němu nepřihlížel. Není tedy podle státního zástupce dán materiální následek na porušení práva obviněného na obhajobu a na osobní účast u hlavního líčení. Tuto námitku považuje státní zástupce za neopodstatněnou a se zřetelem k takovému závěru nemůže být akceptován ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dále uvedl, že dovolací důvod uplatněný obviněným podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dopadá na případy, kdy bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Dovolatel takovou nepřípustnost dovozuje (byť ji výslovně neuvádí) z ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., ve vztahu k čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud druhého stupně se touto námitkou uplatněnou v rámci odvolání vypořádal, když uvedl, že pořádková pokuta byla obviněnému uložena usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 8/2004 dne 16. 5. 2005 pouze za urážlivé jednání obviněného vůči předsedovi senátu v rámci telefonického hovoru, kterým se předseda senátu snažil přimět obviněného k účasti u soudního jednání. Soudní postih v posuzované věci se podle zjištění soudu druhého stupně týkal dalšího obstrukčního jednání obviněného v době uvedené ve skutkové větě rozsudku. Poté odkázal na str. 8 a 9 odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze. Proto i tuto námitku shledal státní zástupce za právně nerelevantní v kontextu namítaného dovolacího důvodu. V souvislosti s námitkou obviněného uplatněnou shora uvedl, že na daný problém lze pohlížet ještě z dalšího hlediska: Trestně právní teorie i běžná justiční praxe podle státního zástupce akceptují výklad totožnosti dvou postižených protiprávních jednání pachatele ve smyslu zásady „ne bis in idem“, který vychází z nezbytné totožnosti takových činů buď v jednání, nebo v následku. Míra totožnosti jednání se při tom poměřuje se zřetelem ke konstrukci skutkových podstat zkoumaných deliktů. Rozsudkem soudu prvního stupně, byl obviněný postižen za jednání že „opakovaně závažným způsobem rušil jednání soudu a opakovaně jednání soudu mařil“. Nebyl zde shledán alternativní znak skutkové podstaty trestného činu pohrdání soudem podle § 169a linea druhá, totiž to, že „opakovaně se při jednání soudu choval urážlivě a soud znevažoval“. Ovšem právě takové jednání je postižitelné pořádkovou pokutou podle § 66 odst. 1 tr. ř., kde se stanoví, že takového přestupku se dopustí ten, kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu se chová urážlivě, nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona (tj. trestního zákona). Z komparace obou skutkových podstat je evidentní, že popis přestupkového jednání je nepoměrně širší a nepostihuje specifické znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 169a tr. zák., charakterizující vyšší formu společenské nebezpečnosti obstrukčního jednání pachatele spočívající v závažném rušení jednání soudu a zmaření jednání soudu. Mezi oběma skutkovými podstatami proto nelze shledávat shodu, která v tomto případě nenastala ani u následku těchto jednání, což je dáno především rozdílnou mírou závažnosti narušení činnosti orgánu činného v trestním řízení, v tomto případě soudu. Urážlivé chování k předsedovi senátu krajského soudu a nevyhovění výzvě zaslané soudem (jak je přestupkové jednání obviněného definováno v usnesení předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 35 T 8/2004) nese následek v podobě nepřípustného osobního napadení soudce a neuposlechnutí obecné občanské povinnosti stanovené v ustanovení § 97 tr. ř. Jedná se o následek odchylný od důsledků opakovaného závažného rušení soudního jednání a opakovaného maření takového jednání, jímž je narušována činnost orgánu soudní soustavy a hrubě ztěžováno, resp. mařeno jeho úsilí pro prosazování práva. Není tudíž dána shoda ani v jednání, ani v následku, a proto nemůže jít o dvojí postih pro týž skutek. V tomto směru je dovolání obviněného nedůvodné. Státní zástupce na závěr uvedl, že rozhodnutí soudu druhého stupně netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby toto rozhodnutí učinil soud v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Obviněný P. C. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální