3 Tz 72/2012 — Nejvyšší soud

3 Tz 72/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2012 Spisová značka:3 Tz 72/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.72.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu Trest zákazu činnosti Dotčené předpisy:§ 61 odst. 2 tr. zák. § 63 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 72/2012-22ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. O., proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, byl porušen zákon v ustanoveních § 61 odst. 2 a § 63 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 a v řízení, které mu předcházelo v § 2 odst 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného M. O. Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, bylo v trestní věci obviněného M. O. rozhodnuto podle § 61 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), tak, že se podmíněně upouští od zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 23 T 100/2007, na dobu 18 (osmnácti) měsíců, a podle § 63 odst. 2 tr. zák. soud zároveň stanovil zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2009. Ministr spravedlnosti České republiky podal proti tomuto usnesení podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. O. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. (dále „tr. zákoník“) a v řízení, které mu předcházelo, v § 2 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného M. O. Ve stížnosti namítá, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 23 T 100/2007-63, došlo k porušení citovaných ustanovení, když trest zákazu činnosti, s ohledem na již dříve uložený trest stejného druhu z rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 2 T 225/2006, začal obviněný vykonávat dne 12. 2. 2008. Předpokládaný konec výkonu trestu tak připadal na den 12. 8. 2009. V mezidobí však byl obviněný M. O. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 T 21/2008, který nabyl právní moci téhož dne, za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále uvedl, že dotazem na centrální evidenci vězňů bylo zjištěno, že obviněný M. O. byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 25. 8. 2008 do 7. 11. 2008, tedy celkem 74 dní. Vzhledem k tomu, že do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba, po kterou byl odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody, je evidentní, že obviněný M. O. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, č. j. 23 T 100/2007-18, vykonal dnem 25. 10. 2009. Pokud tedy soud I. stupně rozhodl dne 7. 12. 2009 o žádosti odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, rozhodoval v době, kdy obviněný měl již uložený trest zákazu činnosti zcela vykonán. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbudou svého podkladu. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 23 T 100/2007, byl obviněný M. O. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl mu podle § 171 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 19. 11. 2007 a nabyl právní moci dnem 28. 11. 2007. S ohledem na skutečnost, že obviněný M. O. se ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil trestné činnosti, bylo usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 12. 2008, č. j. 23 T 100/2007-46, rozhodnuto podle § 60 odst. 1 písm. b) tr. zák. o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti za současného prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení o 18 měsíců. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 9. 1. 2009. Dne 3. 8. 2009 podal obviněný M. O. k Okresnímu soudu v Děčíně žádost o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 23 T 100/2007-63, které nabylo právní moci téhož dne, bylo jeho žádosti vyhověno a podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, č. j. 23 T 100/2007-18. Zároveň mu byla stanovena zkušební doba v trvání 3 (tří) let. Podle § 61 odst. 2 tr. zák. po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době výkonu trestu způsobem svého života prokázal, že dalšího výkonu tohoto trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Podle § 63 odst. 2 tr. zák. při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu soud stanoví zkušební dobu až na pět let, nikoliv však na dobu kratší než zbytek trestu; zkušební doba počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění. Podle § 49 odst. 3 tr. zák. se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle zvláštních předpisů nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Výkon trestu zákazu činnosti začíná právní mocí rozsudku (trestního příkazu), jímž byl uložen (srov. R 8/1969), a končí uplynutím doby, na kterou byl stanoven, nedošlo-li k postupu podle § 61 odst. 2 nebo § 64 odst. 1, 3 tr. zák. Do doby výkonu trestu zakázané činnosti se nezapočítává pouze doba, po kterou byl vykonáván trest odnětí svobody, až do skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo do podmíněného propuštění pachatele z jeho výkonu. Přitom nezáleží na tom, zda jde o výkon