3 Tz 91/2012 — Nejvyšší soud

3 Tz 91/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 1. 2013 Spisová značka:3 Tz 91/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TZ.91.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 60 odst. 1 předpisu č. 119/1990Sb. § 1 předpisu č. 119/1990Sb. § 2 předpisu č. 119/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 91/2012-20ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. L., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 1983, sp. zn. 10 T 57/79, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. a § 269 odst. 2 tr. ř. takto: Pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 1983, sp. zn. 10 T 57/79, byl porušen zákon v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení § 1 a § 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v neprospěch obviněného A. L. Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 1979, sp. zn. 10 T 57/79, byl obviněný A. L. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 zákona č. 140/1960 Sb., ve znění účinném do 31. 1. 1990 (dále jen „tr. zák.“), jehož se měl dopustit tím, že dne 15. 9. 1978 v B. v bytě J. C. na ul. S., poté kdy byl vykazován z bytu tohoto fyzicky napadl tak, že ho několikrát udeřil do zátylku a obličeje, čímž mu způsobil zlomeninu nosních kůstek, v důsledku čehož byl C. práce neschopen v době od 19. do 25. září 1978 včetně. Za to mu byl uložen podle § 221 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 1978. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 1983, sp. zn. 10 T 57/79, bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 tr. zák. tak, že se obviněný A. L. ve zkušební době neosvědčil a je povinen vykonat trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, uložený mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 1979, sp. zn. 10 T 57/79. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do II. nápravně výchovné skupiny. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 1983. V odůvodnění rozhodnutí městský soud uvedl, že obviněný A. L. byl během zkušební doby 2x pravomocně odsouzen rozsudky Městského soudu v Brně, a to konkrétně rozsudkem ze dne 30. 12. 1980, sp. zn. 5 T 408/80, a rozsudkem ze dne 15. 2. 1982, sp. zn. 5 T 28/82, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 1982, sp. zn. 6 To 102/82. V prvním případě byl uznán vinným dvěma trestnými činy opuštění republiky podle § 109 odst. 1 tr. zák. a § 109 odst. 2 tr. zák., kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků se zařazením do II. nápravně výchovné skupiny a ve druhém případě byl uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. a trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do II. nápravně výchovné skupiny. Na podkladě výše uvedeného soud I. stupně dospěl k závěru, že obviněný A. L. nevedl ve zkušební době podmíněného odsouzení řádný život, a proto rozhodl o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný. Trest odnětí svobody obviněný vykonal. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 1991, sp. zn. 4 Rt 8/90, bylo rozhodnuto tak, že ustanovením § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 1980, sp. zn. 5 T 408/80, jímž byl obviněný A. L. odsouzen za dva trestné činy opuštění republiky dle § 109 odst. 1 tr. zák. a § 109 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků nepodmíněně a k trestu propadnutí majetku, současně byla zrušena všechna další rozhodnutí obsahově navazující na původní rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu s tím, že všechna rozhodnutí byla zrušena k datu, kdy byla vydána a podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo trestní stíhání obviněného A. L. pro skutky, v nichž byly spatřovány dva trestné činy opuštění republiky podle § 109 odst. 1tr. zák. a § 109 odst. 2 tr. zák. zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 1991. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 1992, sp. zn. 4 Rt 6/92, bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, tak, že obviněný A. L. je účasten rehabilitace, pokud jde o trestný čin dle § 109 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1982, sp. zn. 5 T 28/82, a podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo trestní stíhání obviněného A. L. pro trestný čin opuštění republiky podle § 109 odst. 1 tr. zákona zastaveno. Podle § 2 odst. 2 věta druhá zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, soud stanovil za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1982, sp. zn. 5 T 28/82, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 1982, sp. zn. 6 To 102/82, na který se rehabilitace nevztahovala, přiměřený trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 1 Rt 60/93, bylo podle § 22a odst. 1 písm. a) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zák. 633/92 Sb. rozhodnuto tak, že se rehabilitace vztahuje i na trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., za který byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do II. nápravně výchovné skupiny s trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 1 tr. zák., a to rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1982, sp. zn. 5 T 28/82, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 1982, sp. zn. 6 To 102/82. Podle § 22a odst. 1 písm. a) věta druhá zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 633/92 Sb. byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1982, sp. zn. 5 T 28/82, zrušen ve výroku o vině trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a trestní stíhání obviněného A. L. pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. bylo zastaveno. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zák. 633/92 Sb. per analogiam byla zároveň zrušena všechna další rozhodnutí obsahově navazující na původní rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 22b odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zák. 633/92 Sb. byl zrušen výrok o stanovení přiměřeného trestu z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 1992, sp. zn. 4 Rt 6/92. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. L., a to proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 1983, sp. zn. 10 T 57/79. Tímto usnesením byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení § 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a to v neprospěch obviněného A. L. V odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na zákonné ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. a zejména na ustanovení § 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Uvedl, že pokud byl obviněný A. L. odsouzen rozsudky Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 T 408/80 a sp. zn. 5 T 28/82, za trestné činy dle § 109 odst. 1 tr. zák., § 109 odst. 2 tr. zák. a § 176 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněným trestům odnětí svobody, kdy právě tato rozhodnutí vedla soud k nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody ve věci téhož soudu vedené pod sp. zn. 10 T 57/79, z obsahu rehabilitačních rozhodnutí vyplývá, že trestní stíhání v těchto trestních věcech (sp. zn. 5 T 408/80 a sp. zn. 5 T 28/82), bylo v celém rozsahu pravomocně zastaveno. Stalo se tak usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 1991, sp. zn. 4 Rt 8/90, a usnesením téhož soudu ze dne 24. 6. 1992, sp. zn. 4 Rt 6/92, ve spojení s usnesením ze dne 29