30 Cdo 1034/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1034/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1034/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1034.2025.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Žaloba Dotčené předpisy:§ 43 o. s. ř. § 79 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1034/2025-351 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně AŠENBRENERS s. r. o., IČO 25112503, se sídlem v Praze 3, Víta Nejedlého 445/17, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bartákova 1107/40, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Města Hostivice, IČO 00241237, se sídlem v Hostivicích, Husovo náměstí 13, zastoupeného JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 262/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 68 Co 202/2024-279, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 68 Co 202/2024-279, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 5. 2024, č. j. 13 C 262/2018-258, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou (po jejím rozšíření připuštěném usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 4. 2023, č. j. 13 C 262/2018-140, a řadě oprav dovršených až doplněním odvolání ze dne 20. 6. 2024) domáhá po žalované zaplacení částky 606 435 533 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 598 736 306 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 7 699 227 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení jako náhrady majetkové újmy, která jí měla být způsobena dle jejího názoru nezákonnými rozhodnutími, a to rozhodnutím Městského úřadu Hostivice, stavebního úřadu ze dne 31. 1. 2013, č. j. SÚ-15053/4/10-Bu, které bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 19. 7. 2013, č. j. 115327/2013/KUSK (dále jen „nezákonná rozhodnutí“), jež byla následně zrušena na základě správní žaloby rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2015, č. j. 47 A 26/2013-289, potvrzeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 As 1847/2015-188, a dále třemi nesprávnými úředními postupy spočívajícími v tom, že (1) správní orgány jednaly jako s účastníkem svých řízení s osobou, která nebyla vlastníkem sporných pozemků (J. F.), dále (2) v jejich nečinnosti tkvící v nezabránění nezákonným úpravám sporných pozemků osobou odlišnou od jejich vlastníka v době od 4. 10. 2004 do 19. 7. 2013 a od 18. 8. 2015 do 30. 4. 2017, ačkoliv o nich věděly nebo musely vědět, a dále (3) v přidělení identifikačního čísla skládky J. F. Krajským úřadem Středočeského kraje, což mu umožnilo provádět navážku odpadu na sporné pozemky žalobkyně. V rámci žalované částky žalobkyně požadovala náhradu škody spočívající v nákladech na odstranění navezeného odpadu na její pozemky, a to částku 398 222 456 Kč jako náhradu škody z titulu nezákonných rozhodnutí za dobu od 20. 7. 2013 do 17. 8. 2015 a částku 184 025 365 Kč jako náhradu škody z titulu nesprávných úředních postupů (tj. z titulu prvních dvou tvrzených nesprávných úředních postupů částku 98 878 100,10 Kč za dobu od 1. 5. 2005 do 19. 7. 2013 a částku 85 147 264,90 Kč za dobu od 18. 8. 2015 do 30. 4. 2017 s tím, že co do částky 46 764 169,06 Kč za dobu od 25. 5. 2016 do 30. 4. 2017 je tento nárok uplatňován i ze třetího tvrzeného nesprávného úředního postupu). Dále žalobkyně požadovala náhradu škody spočívající v umožnění vzniku bezdůvodného obohacení J. F. užíváním pozemků žalobkyně, a to částku 3 157 803 Kč jako náhradu škody z titulu nezákonných rozhodnutí za dobu od 20. 7. 2013 do 17. 8. 2015, částku 10 797 101 Kč jako náhradu škody z titulu prvních dvou tvrzených nesprávných úředních postupů za dobu od 1. 5. 2005 do 19. 7. 2013, částku 2 533 581 Kč jako náhradu škody z titulu jak nezákonných rozhodnutí, tak i všech tří tvrzených nesprávných úředních postupů za dobu od 18. 8. 2015 do 30. 4. 2017 (z toho však z třetího tvrzeného nesprávného úředního postupu za dobu od 25. 5. 2016 do 30. 4. 2017 jen částku 1 368 647 Kč) a částku 7 699 227 Kč jako náhradu škody z titulu jak nezákonných rozhodnutí, tak i všech tří tvrzených nesprávných úředních postupů za dobu od 1. 5. 2017 do 19. 12. 2022. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) nejprve rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 13 C 262/2018-163, žalobu zamítl, tento první rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 8. 11. 2023, č. j. 68 Co 293/2023-227, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť žaloba trpěla dle odvolacího soudu vadami, které se soud prvního stupně nepokusil odstranit. 3. Soud prvního stupně tedy vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že tak i přes výzvu neučinila, usnesením ze dne 23. 5. 2024, č. j. 13 C 262/2018-258, odmítl žalobu o zaplacení částky 606 435 533 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 6 000 Kč (výrok II) a vedlejšímu účastníkovi částku 2 765 188,80 Kč (výrok III) a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobkyni (výrok IV). 4. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně ani po výzvě k odstranění vad podané žaloby a po poučení, v jakém směru je tuto žalobu třeba doplnit, jinak bude žaloba odmítnuta, vady ve stanovené lhůtě neodstranila. Nyní totiž žalobkyně uvádí, že jí vznikla škoda v celkové částce 830 528 812,86 Kč, což převyšuje původní žalobní návrh. Dále zcela nedoplnila tvrzení, jak jí různými tvrzenými nesprávnými úředními postupy měla v konkrétních obdobích vzniknout shodná výše škody na základě jiného závadného jednání, u nesprávného úředního postupu spočívajícího v nečinnosti správního orgánu neuvedla, v čem konkrétně v daném období, za které škodu vyčíslila, mělo toto nekonání spočívat, u některého jednání, které shledává nesprávným úředním postupem, neuvedla, jaká škoda jí vznikla, nebo sdělila, jaká škoda vznikla, avšak neuvedla, jakým popsaným nesprávným úředním postupem. 5. Odvolací soud k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 68 Co 202/2024-279 (které žalobkyně v dovolání chybně označuje č. j. 68 Co 202/2024-239; poznámka Nejvyššího soudu), usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované částku 300 Kč (výrok II usnesení odvolacího soudu) a vedlejšímu účastníkovi částku 172 074,10 (výrok III usnesení odvolacího soudu). 6. Odvolací soud po zopakování svých předchozích závěrů uvedených v jeho zrušujícím usnesení, na kterých setrval, uzavřel, že ačkoliv žalobkyně po výzvě soudu prvního stupně doplnila obsáhle listinné přílohy, její žalobní tvrzení zůstala nejasná a neurčitá, neboť opět neurčitě uvádí, že škodu dovozuje jak z rozhodnutí stavebního úřadu vedlejšího účastníka, tak z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, a to vždy jednotlivě, ale současně z obou společně s tím, že volbu jedné z možností ponechává na soudu. Současně uvedla, že uvedenými rozhodnutími jí vznikla převážná škoda, aniž by sdělila, jaký díl na ni připadá z celkově žádané náhrady. I po doplnění tedy není žaloba dle odvolacího soudu schopna projednání, neboť není zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá a proč, zda uplatňuje jeden nárok, či více nároků, z čeho měl ať už jediný nárok, nebo každý z více nároků vzniknout, v příčinné souvislosti s jakým (jediným či více) jednáním státu a v jaké výši. Odvolací soud tedy uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu odmítl. Náprava pak dle odvolacího soudu nepřišla ani s podaným odvoláním, kde je opět argumentováno překrýváním období jednotlivých nezákonných rozhodnutí, je argumentováno znaleckým posudkem a součet předestřených částek je vyšší než částka uplatněná (což samozřejmě možné je), avšak není zřejmé, kde žalobkyně slevila, co konkrétně z jaké dílčí jí vyčíslené položky nežádá (což možné není). II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které směřuje proti všem jeho výrokům. V dovol