30 Cdo 1101/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1101/2024 citace  Právní věta:Mimořádná opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví dle § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v době krizového stavu za účelem řešení krizové situace, příp. odstranění jejích následků, představují krizová opatření vydaná dle § 9 odst. 4 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona, a za škodu způsobenou jejich prováděním odpovídá stát dle § 36 odst. 1 krizového zákona. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1101/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1101.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody způsobená státem Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1 předpisu č. 240/2000 Sb. § 69 předpisu č. 258/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:56 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované (Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví) náhrady škody v podobě ušlého zisku, která jí měla vzniknout v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví vydanými za účelem zamezení vzniku, šíření a negativních dopadů pandemie COVID-19. Vycházel ze zjištění, že Ministerstvo zdravotnictví dle § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. (dále „zákon o ochraně veřejného zdraví“) v zájmu ochrany obyvatel v souvislosti s pandemií COVID-19 zakázalo přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů služeb vnitřních a venkovních sportovišť. Soud prvního stupně vycházel ze zákona č. 82/1998 Sb., přičemž uvedl, že posuzovaná mimořádná opatření jsou opatřeními obecné povahy, která nelze považovat ani za právní předpisy, neboť okruh jejich adresátů není nijak blíže místně ani osobnostně specifikován, a i předmět opatření je značně široký, ani za rozhodnutí správních orgánů, jelikož neurčují práva a povinnosti individuálně v určených případech. Dospěl tudíž k závěru, že žalované odpovědnost dle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu z takových mimořádných opaření nevznikla z důvodu neexistence individuálního rozhodnutí. Soud prvního stupně pak neshledal odpovědnost žalované za škodu ani dle zákona č. 240/2000 Sb. (dále „krizový zákon“) a uzavřel, že § 36 odst. 1 krizového zákona nezakládá odpovědnost za škodu způsobenou přijetím krizových opatření Ministerstva zdravotnictví, neboť ta sama o sobě mají povahu obecně závazného aktu a stát odpovídá jen za škodu způsobenou jeho činností při provádění takových konkrétních krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Odvolací soud k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobou uplatněný nárok posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb., neboť § 36 krizového zákona na danou věc aplikovat nelze. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mimořádné opatření jako opatření obecné povahy nelze považovat za rozhodnutí dle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedl, že se nejedná o rozhodnutí nezákonné, neboť posuzovaná mimořádná opatření nebyla zrušena pro nezákonnost, ale orgán, který je vydal, je zrušil proto, že pozbyla účinnosti, respektive pominuly důvody pro jejich vydání. Odvolací soud však rozsudek jako věcně správný potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním u Nejvyššího soudu, kterému byla k řešení předložena otázka aplikovatelnosti § 36 krizového zákona na náhradu škody vzniklé v souvislosti s opatřeními vydanými Ministerstvem zdravotnictví ohledně pandemie COVID-19 na základě zákona o ochraně veřejného zdraví v době krizového stavu k řešení krizové situace a odstranění jejích následků. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1101/2024-121 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně Sportplex Frýdek-Místek, s. r. o., IČO 26829495, se sídlem ve Frýdku - Místku, Na Příkopě 3726, zastoupené advokátem JUDr. Tomášem Nielsenem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/2, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 632 516 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 33/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 72 Co 202/2023-96, takto: Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 72 Co 202/2023-96, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2023, č. j. 19 C 33/2022-66, a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou (po vyloučení této části nároku k samostatnému řízení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2022, č. j. 8 C 605/2020-44) domáhá po žalované zaplacení částky 632 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 8. 2020 do zaplacení jako náhrady škody v podobě ušlého zisku, která jí měla vzniknout v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví vydanými za účelem zamezení vzniku, šíření a negativních dopadů pandemie COVID-19, a to mimořádným opatřením č. j. MZDR 12746/2020-1/MIN/KAN ze dne 23. 3. 2020 (ušlý zisk ve výši 67 047 Kč), č. j. MZDR 13361/2020-1/MIN/KAN ze dne 26. 3. 2020 (ušlý zisk ve výši 544 188 Kč), č. j. MZDR 13361/2020-3/MIN/KAN, ze dne 1. 4. 2020 (ušlý zisk ve výši 20 205 Kč) a č. j. MZDR 15190/2020-3/MIN/KAN ze dne 6. 4. 2020 (ušlý zisk ve výši 1 076 Kč), dále jen „posuzovaná mimořádná opatření“, neboť po dobu jejich účinnosti byla podstatným způsobem omezena či znemožněna její podnikatelská činnost spočívající v provozování posilovny, koupaliště, solária, sauny, poskytování wellness služeb a služeb vnitřních i venkovních sportovišť a současně byl omezen pohyb a sdružování se jejich potencionálních zákazníků. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. 19 C 33/2022-66, žalobu zcela zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Mimořádným opatřením č. j. MZDR 12746/2020-1/MIN/KAN ze dne 23. 3. 2020 Ministerstvo zdravotnictví dle § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 s účinností od 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do 1. 4. 2020 do 6:00 hod. zakázalo přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatele služeb vnitřních a venkovních sportovišť. Mimořádným opatřením č. j. MZDR 13361/2020-1/MIN/KAN ze dne 26. 3. 2020 Ministerstvo zdravotnictví dle § 80 odst. 1 písm. g) a dle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 s účinností od 27. 3. 2020 od 00:00 hod. do 1. 4. 2020 do 6:00 hod. zakázalo přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů služeb vnitřních i venkovních sportovišť. Mimořádným opatřením č. j. MZDR 13361/2020-3/MIN/KAN ze dne 1. 4. 2020 Ministerstvo zdravotnictví dle § 80 odst. 1 písm. g) a dle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 s účinností od 2. 4. 2020 od 6:00 hod. do 11. 4. 2020 do 6:00 hod. zakázalo přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů služeb vnitřních a venkovních sportovišť. Mimořádným opatřením č. j. MZDR 15190/2020-3/MIN/KAN ze dne 6. 4. 2020 Ministerstvo zdravotnictví dle § 80 odst. 1 písm. g) a dle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 s účinností od 7. 4. 2020 do konce nouzového stavu zakázalo přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů služeb vnitřních a venkovních sportovišť. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu ve