30 Cdo 1118/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1118/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2006 Spisová značka:30 Cdo 1118/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1118.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1118/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) Ing. P. M.,  a b) I. H., obou zastoupených advokátem, proti žalované obchodní společnosti V.-L.-P., a.s., o uveřejnění odpovědi, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 51/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005, č.j. 1 Co 303/2005-84,    t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005, č.j. 1 Co 303/2005-84, se zrušuje, a věc se vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. května 2005, č.j. 11 C 51/2004-55, uložil žalované uveřejnit do tří dnů od právní moci rozhodnutí v deníku V. P. na titulní straně a stejným způsobem jako byl uveřejněn napadený článek „K. na P. 6?“, bez užití fotografií žalobců, odpověď ve znění uvedeném ve výroku rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný uveřejnil dne 10. listopadu 2004 ve V. P. článek s názvem „K. na P. 6?“ a podtitulem „Směšný pronájem za volební podporu“, s použitím koláže podobizen I. H. a M. K., s prohlášením: “Pomůžu Ti do Senátu“ a „Přiklepnu manželovi galerii“. Sdělení bylo vytištěno ve větší části horní poloviny první strany vydání a pokračovalo ve stejném rozsahu na straně druhé opět v horní polovině této strany. Na obou těchto stranách je článek označen výraznými, barevně zdůrazněnými, titulky. Na první straně byla dále umístěna fotomontáž s podobiznou I. H. a M. K.; na druhé straně byla uveřejněna fotografie P. b. a fotografie M. K. Dne 27. prosince 2004 byla (žalovanou) ve večerníku P. uveřejněna odpověď (žalobců) s umístěním v černém rámečku na druhé straně ve spodní části tohoto vydání. Text odpovědi se shodoval s požadovaným zněním. Byl psán běžnou velikostí písma shodnou s ostatními otištěnými články. Nebyl barevně zvýrazněn a neobsahoval nadpis ve velikosti písma jakou měl napadený článek. V pravém dolním rohu byla uvedena jména žalobců, kteří o uveřejnění odpovědi žádali. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 13 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (dále jen „tiskový zákon“) s tím, že smyslem uveřejnění odpovědi je náprava závadného stavu, jenž byl navozen uveřejněním článku, který zasáhl do práv žalobců. Odpověď má proto stejným způsobem upoutat čtenáře jako napadený článek. Uveřejněná odpověď ve V. P. dne 27. prosince 2004 však tento účel nesplnila. Proto soud žalobě vyhověl. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. prosince 2005, č.j. 1 Co 303/2005-84, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle ustanovení § 220 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Především připomněl, že předmětem řízení byla pouze otázka, zda odpověď žalobců uveřejněná žalovanou dne 27. prosince 2004 splňovala náležitosti dané ustanovením § 13 odst. 1 písm. a) tiskového zákona, konkrétně, zda byla umístěním a formou rovnocenná a rozsahem přiměřená napadenému sdělení. Odvolací soud důvod změny rozhodnutí soudu prvního stupně shledal ve skutečnosti, že odpověď, kterou žalovaná již uveřejnila (dne 27. prosince 2004) podle jeho názoru naopak splňovala předpoklady obsažené v ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) tiskového zákona, když dovodil, že byla umístěním i formou rovnocenná a rozsahem přiměřená napadenému sdělení. To přesto, že původní článek s názvem „K. na P. 6?“ byl umístěn zhruba na polovině první a jedné třetině druhé strany V. P. (včetně fotografií), a s výrazným a barevně odlišným názvem článku a jeho podtitulku. Odvolací soud zde přihlédl k tomu, že předmětný článek se netýkal toliko žalobců, ale v převažující míře též M. K., místostarostky v P. a neúspěšné kandidátky do Senátu, v souvislosti se zneužitím funkce předsedkyně výběrové komise a její odpovědnosti za pronájem P. b. prvnímu žalobci za podporu druhé žalobkyně v senátních volbách. Dále zdůraznil, že ač odpověď žalobců zřejmě nezaujme čtenáře stejně jako sporný článek (když neobsahujme barevné fotografie upoutávající pozornost), přičemž zabírá přibližně jednu pětinu druhé strany periodika s výrazným uvedením toho, že jde o odpověď k předmětnému článku, s grafickým umístěním v rámečku, a se zcela shodným rozsahem textu jako měl uváděný článek (přestože se týkal i další osoby), odvolací soud považoval tuto odpověď za plně odpovídající zmíněné zákonné úpravě. Proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobců dne 25. ledna 2006, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 23. března 2006 včasné dovolání s tím, že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelé uvádějí, že předmětem sporu je povinnost žalované uveřejnit odpověď žalobců na titulní straně a stejným způsobem (byť bez užití fotografií žalobců), jak byl uveřejněn článek „K. na P.?“. Žalovaná požadovanou odpověď sice uveřejnila, avšak v příkrém rozporu s náležitostmi stanovenými v § 13 odst. 1 písm. a) tiskového zákona. Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud se touto otázkou zabývá, je rozporné, neboť dovozuje, že umístění zveřejněné odpovědi při spodním okraji druhé strany v přibližně jedné šestině její plochy, je rovnocenné formou i rozsahem článku uveřejněnému v horní polovině první strany vydání, s pokračováním na druhé straně opět v horní polovině, přičemž v obou případech přesahovala popsaná plocha více než 50% strany, při současném zvýraznění a barevném odlišení článku a jeho podtitulku. Dovolatelé dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v převažující míře se článek týkal především M. K. Protože dovolatelé mají zato, že odvolací soud nepostupoval tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, navrhují, aby napadený rozsudek byl dovolacím soudem zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.   K dovolání se žalovaná nevyjádřila. Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. Je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možno považovat za správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu zjištěny nebyly. Dovolateli uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na ž