30 Cdo 1123/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1123/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1123/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1123.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezákonné rozhodnutí Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Promlčení Exekuce Zastavení exekuce Skutečná škoda [ Škoda ] Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 82/1998 Sb. § 8 předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 32 předpisu č. 82/1998 Sb. § 3079 odst. 1 o. z. § 44 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. § 44a odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1123/2025-377 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) L. L., zastoupeného JUDr. Filipem Opatřilem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Vídeňská 676/7, b) J. L., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 21/2022, o dovolaní žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 15 Co 105/2024-269, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 15 Co 105/2024-269, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, č. j. 22 C 21/2022-252, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky ve výši 72 604 219,18 Kč, částky ve výši 29 474 246,58 Kč a částky ve výši 17 432 301,37 Kč (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) svým rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 15 Co 105/2024-269 (dále také „napadené rozhodnutí“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení vůči žalobci a) [výrok II rozsudku odvolacího soudu] a vůči žalobci b) [výrok III rozsudku odvolacího soudu]. 3. Takto soudy rozhodly o žalobě, kterou se žalobci domáhali náhrady škody představované úroky a úroky z prodlení, které přirostly k dluhům žalobců ze tří smluv o úvěru ze dnů 27. 11. 2009, 27. 7. 2010 a 15. 8. 2010. Žalobci byli zavázáni k úhradě jistin a příslušenství na základě rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 56 C 320/2018-160, č. j. 56 C 175/2019-99, a č. j. 60 C 199/2019-85 (data vydání rozsudků soudy obou stupňů ve svých skutkových zjištěních neuvádějí – poznámka Nejvyššího soudu), jež žalobci pro tvrzená pochybení státu (dále popsaná) vyústivší v nařízenou exekuci a s ní spojené generální inhibitorium nemohli včas uhradit. 4. Odpovědnost státu za tuto škodu odvozují jednak od nesprávného úředního postupu spočívajícího v postupu notářského kandidáta Mgr. Václava Vody, který podle jejich tvrzení pochybil při sepisu vykonatelného notářského zápisu ze dne 28. 1. 2013, NZ 37/2013, N 406/2012, když nerozpoznal, že k podpisu notářského zápisu, kterým žalobci uznali fiktivní dluh vůči R. Š., byli donuceni. To mělo vyplynout z postupu orgánů činných v trestním řízení proti R. Š., neboť tento byl za jednání během uzavírání vynucených smluv, které bylo kvalifikováno jako trestný čin vydírání, následně v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2016 pravomocně odsouzen pro vydírání. Po osobách, které se měly dopustit vydírání, žalobci škodu nepožadovali, neboť tyto osoby jsou nemajetné. 5. Za druhé žalobci odpovědnost státu spatřují také v následném „nezákonném exekučním řízení“ vedeném na základě výše uvedeného notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, a to u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 EXE 1082/2013. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Zdeněk Pánek, Exekutorský úřad Děčín. V daném exekučním řízení bylo žalobcům zakázáno nakládat se svým majetkem (zmiňované generální inhibitorium). K návrhu žalobců ze dne 9. 7. 2013 bylo exekuční řízení dne 8. 2. 2019 zastaveno, neboť v návaznosti na odsuzující trestní rozsudek, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2017, bylo shledáno, že odsouzený R. Š. (v exekučním řízení oprávněný) si zjednal přístup k formálně vykonatelnému notářskému zápisu (exekuční titul v předmětném exekučním řízení) trestným činem, a je tak nepřípustné v exekuci dál pokračovat, byť notářský zápis splňoval stanovené formální předpoklady. 6. K nároku na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu notáře odvolací soud uvedl, že se ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně. Ten shledal, že škoda vznikla tehdy, kdy se žalobci dozvěděli o zahájení exekučního řízení, ve kterém byl exekučním titulem předmětný vynucený notářský zápis. Tím byl i podle odvolacího soudu okamžik, kdy bylo žalobcům doručeno vyrozumění o zahájení exekuce spojené s poučením, že nemohou nakládat se svým majetkem vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržovat a spravovat majetek (tzv. generální inhibitorium). Žalobci již k tomuto okamžiku věděli o existenci svých dřívějších dluhů ze tří označených úvěrových smluv, jakož i o tom, že tyto dluhy nebudou s ohledem na nařízenou exekuci, vedenou na základě vůči nim vynuceného notářského zápisu, pro trvající účinky inhibitoria (a po dobu jeho trvání) řádně a včas zaplaceny. Tříletá promlčecí doba tak podle odvolacího soudu počala dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), běžet vůči jednotlivým žalobcům od 8. 7. 2013, resp. 4. 7. 2013, a tudíž uplynula po třech letech v červenci 2016. Úroky z prodlení se promlčují jako celek, žaloba byla podána až dne 28. 1. 2022, námitka promlčení uplatněná státem tak byla shledána důvodnou, promlčené právo proto nebylo možné přiznat. 7. K nároku na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí spatřovaného v „nařízení exekuce“, resp. pověření soudního exekutora [obě zmíněné skutečnosti, to je tvrzený nesprávný úřední postup notáře a nařízení exekuce odvolací soud považoval za dvě samostatné příčiny vzniku škody] odvolací soud dospěl k závěru, že pověření soudního exekutora JUDr. Zdeňka Pánka, Exekutorský úřad Děčín, vedením exekuce vydané Okresním soudem ve Zlíně dne 13. 5. 2013 pod sp. zn. 13 EXE 1082/2013 není rozhodnutím, které bylo následně zrušeno pro nezákonnost. Proto podle odvolacího soudu nebyl dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, tudíž ani nemohla počít běžet promlčecí lhůta ve smyslu § 32 odst. 1 věta druhá OdpŠk. 8. Z obou těchto důvodů odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. II. Dovolání 9. Oba žalobci [dále též „dovolatelé“] podali (každý s mírně odlišnou argumentací) proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svých advokátů včasná dovolání. 10. Žalobce a) přípustnost svého dovolání odvozuje od vyřešení tří otázek hmotného a procesního práva, které podle jeho názoru v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jde konkrétně o to, zda (1) v případě zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), běží promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk až ode dne doručení pravomocného rozhodnutí soudu o zastavení exekuce; dále, zda (2) začne promlčecí doba běžet v případě, kdy poškozená osoba nezná přesnou výši způsobené škody; a nakonec, zda (3) lze námitku promlčení vznesenou ze strany státu hodnotit jako uplatněnou v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy poškozený zahájí a řádně pokračuje v řízení o podaném návrhu na zastavení exekuce s tím, že s uplatněním nároku na náhradu škody vůči státu vyčkává až do pravomocného skončení takového řízení. 11. K první otázce dovolatel a) s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2150/2012, a ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5631/2015, uvádí, že existují i výjimečné případy, kdy je nezákonnost rozhodnutí konstatována v jiném řízení než v řízení o mimořádném opravném prostředku, případně kdy k odklizení nezákonného rozhodnutí vůbec nedojde. Podle žalobce a) tak pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce (resp. pověření soudního exekutora) nemusí být nutně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato nezákonnost kons