30 Cdo 1156/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1156/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2021 Spisová značka:30 Cdo 1156/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1156.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ušlý zisk Náhrada za ztrátu na výdělku Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 28 předpisu č. 82/1998 Sb. § 355 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1156/2020-301 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce Z. B., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 211 174 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 272/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 11 Co 156/2019-258, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 11 Co 156/2019-258, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2019, č. j. 22 C 272/2015-204, se v rozsahu zamítnutí žaloby do částky 1 111 174 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se původně domáhal náhrady ušlého zisku v celkové výši 1 211 174 Kč, složené z částky 100 000 Kč jako odebraného příplatku za vedení, částky 231 616 Kč za nemožnost vykonávání služby pohotovosti, částky 321 010 Kč za služby přesčas, částky 292 199 Kč za odebrané kázeňské odměny a částky 266 349 Kč za odebrané zdanitelné odměny v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání vůči jeho osobě Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 35/2010, v němž nedošlo k pravomocnému odsouzení. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2019, č. j. 22 C 272/2015-204, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 211 174 Kč s úroky z prodlení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 300 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 11. 2019, č. j. 11 Co 156/2019-258, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, sp. zn. 0 SV 6/2010, bylo proti žalobci ve dnech 25. 2. 2010 a 27. 5. 2010 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona. V průběhu řízení byl žalobce vzat do vazby, a to usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2010, č. j. 3 Nt 3/2010-10, přičemž na osobní svobodě byl omezen ode dne 4. 3. 2010 do 25. 3. 2010. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 7 T 35/2020, byl žalobce uznán vinným za trestné činy spáchané v obdobích ode dne 3. 1. 2008 do 30. 12. 2008, od počátku roku 2008 do 31. 12. 2008, od 1. 1. 2009 do 1. 9. 2009 a od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2009. Naproti tomu byl žalobce zproštěn obžaloby ze skutků spáchaných v obdobích od 30. 1. 2006 do 7. 12. 2006 a od 13. 2. 2007 do 22. 11. 2007. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 67 To 304/2013, napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a věc dle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupil řediteli Krajského ředitelství policie ČR, hlavního města Prahy, neboť se nejednalo o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Ze sdělení náměstka pro Službu kriminální policie a vyšetřování (dále jen „SKPV“) ze dne 29. 10. 2014, č. j. KRPA 406739-1/ČJ-2014-0000ZT, vyplývá, že vzhledem k ustanovení § 186 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů účinnému do 31. 12. 2011 služební funkcionář věc uložil bez dalšího opatření, neboť subjektivní lhůta k uložení kázeňského přestupku již marně uplynula. Žalobce byl ke dni 1. 3. 2010 rozhodnutím ředitele obvodního ředitelství, doručeným mu dne 2. 3. 2010, zproštěn výkonu služby dle § 40 odst. 5 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Žalobci byla nařízena dosažitelnost v pondělí, středu a pátek od 8 do 15 hodin a bylo stanoveno, že ode dne zproštění výkonu služby po jeho dobu mu náleží služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu, který činil v plné výši 59 280 Kč. Rozhodnutím Policie České republiky, náměstka ředitele Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy pro SKPV ve věcech služebního poměru ze dne 2. 12. 2011 byl žalobce odvolán ze služebního místa vrchního komisaře Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy, Obvodní ředitelství Policie Praha 1, jako zástupce ředitele pro SKPV, a to ode dne 14. 12. 2011 z důvodu, že žalobce přestal splňovat podmínku držitele osvědčení fyzické osoby pro přístup k utajovaným informacím pro stupeň „Důvěrné“. K ukončení zproštění výkonu služby dle § 40 odst. 5 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů došlo ke dni 14. 1. 2014, rozhodnutí bylo doručeno 15. 1. 2014, přičemž ode dne skončení zproštění výkonu služby náleží žalobci služební příjem ze služebního místa, na které bude ustanoven. Ode dne 15. 12. 2011 byl žalobce přeřazen na volné služební místo vrchního komisaře Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy s požadavkem přístupu k utajovaným informacím pro stupeň „Vyhrazené“. Žalobce tak byl zařazen do 8. tarifní třídy s příjmem v celkové výši 55 280 Kč. Dne 10. 1. 2014 bylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž vyplývá, že řízení vedené proti žalobci bylo pravomocně ukončeno, skutky nejsou trestným činem, ale mohlo by se jednat o přestupek, podle bodu 3 se žalobci doplatí část služebního příjmu, o níž mu byl služební příjem po dobu zproštění krácen. Ze sdělení informace od Obvodního ředitelství Policie Prahy 1 ze dne 18. 12. 2018 vzal soud prvního stupně za zjištěné, že příplatek za vedení tvořící služební příjem vychází ze zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, součástí pozice vrchního komisaře u SKPV Obvodního ředitelství Prahy 1 je příplatek za vedení, jehož rozpětí je stanoveno interními akty řízení, a to v souvislosti s tím, jaké služební místo je daným komisařem zastáváno. Tento příplatek byl součástí pozice vrchního komisaře i v letech 2010 až 2014, je součástí pozice velitele SKPV Obvodního ředitelství pro Prahu 1 a bylo tomu tak i v letech 2010 až 2014. Od 1. 8. 2013 došlo k restrukturalizaci na vedení SKPV Obvodního ředitelství policie Prahy 1, kdy pozice velitele byla nahrazena vedoucími odborů ve služební hodnosti vrchních komisařů. Všem těmto funkcím náležel a stále náleží příplatek za vedení, a to i v letech 2010 až 2014, přičemž průměrné příplatky za vedení na pozicích obsazených vrchními komisaři Prahy 1 v letech 2010 až 2014 činily 4 187,50 Kč. 5. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně zhodnotil, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi dříve jmenovanými. Soud prvního stupně uzavřel, že ke zproštění výkonu služby došlo v důsledku trestního stíhání, a posléze bylo ukončeno náměstkem ředitele krajského ředitelství, neboť pominuly důvody tohoto zproštění výkonu služby a žalobci byl stanoven 50% služební příjem, který po ukončení zproštění měl být doplacen. Ze mzdových listů dle soudu prvního stupně nevyplývalo, jaká část služebního příjmu je tvořena příplatkem za vedení a ani z dalších listinných důkazů nevyplynulo, že by v důsledku trestního stíhání žalobce o takový příspěvek přišel, respektive proč by takový příjem neměl být doplacen v souladu s příslušným rozhodnutím, tvořil-li nárokovou část příjmu. Soud prvního stupně sice konstatoval, že žalobce prokázal, že byl v určité průměrné výši příplatek za vedení poskytován, že je funkcionářům vyplácen a že tvoří standardní část příjmů, ale z provedených důkazů nevyplývalo (a žalobce to ani netvrdil) jaká konkrétní část jeho příjmu byl