30 Cdo 120/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 120/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2020 Spisová značka:30 Cdo 120/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.120.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Investiční fond Investiční společnost Dotčené předpisy:§ 450 obč. zák. § 26 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 120/2019-584 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobců a) M. S., narozené XY, bytem XY, c) B. V., narozené XY, zemřelé dne 7. 9. 2019, naposledy bytem XY, d) J. M., narozeného XY, bytem XY, f) F. K., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, proti žalované České republice – České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 864/28, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 213/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, č. j. 55 Co 168/2018-536, takto: I. Dovolací řízení se ve vztahu žalobkyně c) a žalované zastavuje. II. Dovolání se odmítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti části výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, č. j. 55 Co 168/2018-536, jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobci a), d) a f) a žalovanou. III. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, č. j. 55 Co 168/2018-536, jíž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2017, č. j. 19 C 213/2009-482 ve výrocích I, IV a VI. IV. Ve vztahu žalobkyně c) a žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. V. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyni a) a žalobci f) každému částku 6 576 Kč a žalobci d) částku 3 208 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V řízení se žalobci a), c), d) a f) spolu se žalobci b) Z. S. a e) L. H. prostřednictvím samostatně podaných žalob, jež byly spojeny ke společnému řízení, domáhali nároků z titulu náhrady škody, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem Ministerstva financí (dále též jen „ministerstvo“) spočívajícím ve vydání povolení pro vznik I. s. F.(dále jen „Investiční společnost“), v zanedbání dozoru nad její činností a nad činností jejího Podílového fondu F. A. (dále jen Podílový fond“ či „Fond“), jehož majetek byl zpronevěřen trestnou činností A. K., prokuristy a ředitele Investiční společnosti, a v postupu po odnětí povolení ke vzniku Investiční společnosti a k vydávání podílových listů, kdy podle žalobců nedošlo ke včasnému jmenování nuceného správce k zajištění majetku v Podílovém fondu a ke včasnému podání návrhu na jmenování likvidátora. Žalobci, kteří se zakoupením podílových listů stali podílníky Podílového fondu a kteří po ukončení likvidace Investiční společnosti a insolvenčního řízení obdrželi ze své tehdejší celkové investice nazpět pouze 65,155 %, v řízení požadovali po žalované náhradu skutečné škody spočívající v rozdílu mezi vloženými finančními prostředky a částkou, která jim byla po likvidaci fondu zpět vyplacena, tj. 34,845 % nominální hodnoty jimi vlastněných podílových listů. Takto v řízení požadovala žalobkyně a) zaplacení částky 139 380 Kč s příslušenstvím, žalobkyně c) zaplacení částky 104 535 Kč s příslušenstvím, žalobce d) zaplacení částky 83 628 Kč s příslušenstvím a žalobce f) zaplacení částky 139 380 Kč s příslušenstvím. Žalobci se v řízení domáhali též zaplacení ušlého zisku za dobu, kdy nemohli s finančními prostředky nakládat. Všechny nároky žalobců byly zamítnuty rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 10. 2011, č. j. 19 C 213/2009-198, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2012, č. j. 55 Co 75/2012-243. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2362/2015, však byly tyto rozsudky zrušeny v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o shora uvedených nárocích žalobců a), c), d) a f) na zaplacení skutečné škody, a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 12. 2017, č. j. 19 C 213/2009-482, uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 139 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 12. 2009 do zaplacení (výrok I), žalobkyni c) částku 52 267,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 15. 5. 2010 do zaplacení (výrok II), žalobci d) částku 52 267,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11. 5. 2010 do zaplacení (výrok IV) a žalobci f) částku 139 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 26. 1. 2010 do zaplacení (výrok VI), dále zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni c) částku 52 267,50 Kč s příslušenstvím (výrok III) a žalobci d) částku 31 360,50 Kč s příslušenstvím (výrok V) a rozhodl, že žalované se vůči žalobcům náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VII). 3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že dne 1. 11. 1994 bylo ministerstvem uděleno Investiční společnosti povolení ke vzniku a k vydávání podílových listů za účelem vytvoření Podílového fondu. Žalobkyně a) koupila 4 podílové listy o nominální hodnotě 100 000 Kč dne 2. 2. 1996. Žalobkyně c) koupila 15 podílových listů o nominální hodnotě 10 000 Kč ve dnech 5. 12. 1995, 10. 1. 1996 a 16. 1. 1996 a dále vlastnila dalších 15 podílových listů o nominální hodnotě 10 000 Kč zakoupených dne 2. 10. 1995. Žalobce d) koupil 9 podílových listů o nominální hodnotě 10 000 Kč ve dnech 13. 9. 1995, 17. 10. 1995, 31. 10. 1995, 1. 11. 1995, 2. 11. 1995 a 21. 11. 1995 a dalších 15 podílových listů o téže nominální hodnotě koupil ve dnech 5. 12. 1995, 21. 12. 1995, 3. 1. 1996, 4. 1. 1996, 15. 1. 1996, 18. 1. 1996, 9. 2. 1996, 19. 2. 1996 a 22. 2. 1996. Žalobce f) koupil 4 podílové listy o nominální hodnotě 100 000 Kč dne 8. 2. 1996. Současně se zakoupením podílových listů žalobci uzavřeli termínované kupní smlouvy o jejich odkupu s vysokým úročením. Dne 30. 9. 1995 byla ministerstvu doručena rozvaha Fondu vypracovaná k 30. 6. 1995, z níž bylo zjevné, že Investiční společnost prostředky získané z prodeje podílových listů nepoužívala ke koupi cenných papírů, neukládala je v plné výši na zvláštní účty u banky a jednala tak v rozporu s ustanovením zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění účinném do 30. 6. 1996 (dále jen „ZISIF“). Ministerstvo provedlo v Investiční společnosti kontrolu ve dnech 12. až 20. 3. 1996 v reakci na prohlášení prokuristy Investiční společnosti A. K. o tom, že klienty celou dobu podváděl, které vyšlo v tisku dne 9. 3. 1996. Při kontrole bylo zjištěno, že v rozporu se ZISIF nebyly od vzniku fondu až do dne provedení kontroly nakoupeny z prostředků Fondu žádné cenné papíry, že Investiční společnost od vzniku Fondu neukládala všechny peněžní prostředky na zvláštní účty u bank, ale ponechávala je v pokladně a že z prostředků Fondu bylo v rozporu se zákonem použito 40 000 000 Kč jako záruka na úvěr čerpaný u Bankovního domu Skala, a. s., společností P. i. a s. k., a. s. (dále jen „1. FSK“), v níž A. K. vykonával funkci předsedy představenstva a jíž byla z prostředků Fondu poskytnuta v rozporu se zákonem též záloha na (nerealizovaný) nákup cenných papírů ve výši 20 000 000 Kč a 50 000 000 Kč. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 18. 6. 1996 odňalo Investiční společnosti povolení ke vzniku a k vydávání podílových listů za účelem vytvoření Fondu za tato porušení zákona a za to, že nebyla oznámena změna statutárních orgánů. Rozklad podaný proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut ministrem financí dne 31. 1. 1997. V průběhu likvidace Investiční společnosti byla vyplacena žalobcům částka odpovídající 65 % nominální hodnoty jejich podílových listů a po prohlášení konkurzu na majetek Investiční společnosti další částka odpovídající 0,155 % jejich vkladů, a bylo nepochybné, že již v průběhu insolvenčního řízení neobdrží žádné další plnění. A. K. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 1999, sp. zn. 6 To 145/98, odsouzen za trestný čin zpronevěry svěřeného majetku v částce 40 000 000 Kč spáchaný tím, že jako prokurista Investiční společnosti uzavřel dohodu s Bankovním domem Skala, a. s., kterou vinkuloval částku 40 000 000 Kč k zajištění úvěru 1. FSK, přičemž poté, co vyčerpal úvěr ve výši 38 000 000 Kč, aniž by zaplatil jakoukoliv splátku, převedl částku 40 000 000 Kč