30 Cdo 1217/2015 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1217/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2016 Spisová značka:30 Cdo 1217/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1217.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:čl. 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. čl. 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1217/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce Ing. B. Š., zastoupeného Mgr. Janem Růžičkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 707/51, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 357/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, č. j. 13 Co 421/2014-81, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, č. j. 13 Co 421/2014-81, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se na žalované domáhá zaplacení částky 111 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 142/2000. Žalobce tvrdil, že byť řízení, jehož předmětem bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, bylo do jisté míry složité, došlo postupem soudu k jeho nepřiměřenému prodloužení, a to především tím, že docházelo k nadbytečnému provádění důkazů znaleckými posudky a geometrickým plánem, že při vypracování znaleckých posudků docházelo k prodlevám a že vzhledem k nesprávnému postupu Okresního soudu ve Frýdku-Místku musel ve věci opakovaně rozhodovat odvolací soud. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 7. 2014, č. j. 19 C 357/2013-49, žalobě co do částky 37 400 Kč vyhověl (výrok I), žalobu co do částky 73 600 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 7 066,40 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že řízení vedené před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 142/2000 bylo zahájeno dne 14. 6. 2000 a ve vztahu k žalobci skončilo dne 19. 10. 2012, kdy nabylo právní moci usnesení o vstupu právního nástupce žalobce do řízení; řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo 12 let a 4 měsíce. Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke čtyřem pozemkům, žalobce v řízení vystupoval jako jeden ze dvou účastníků na straně žalované. V průběhu řízení ustanovil Okresní soud ve Frýdku-Místku celkem třikrát znalce a dvakrát znalecký ústav. Usnesením ze dne 14. 6. 2002 byla soudem ustanovena znalkyně Ing. Voznicová za účelem vypracování znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny vypořádávaných pozemků; posudek byl podán dne 14. 10. 2002. Usnesením ze dne 10. 3. 2005 ustanovil soud ke zpracování znaleckého posudku znalecký ústav, jemuž zadal shodný úkol jako předchozímu znalci; k podání znaleckého posudku došlo dne 6. 6. 2005. První rozhodnutí ve věci samé bylo Okresním soudem ve Frýdku-Místku vyhlášeno dne 19. 10. 2005, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2007 však bylo zrušeno a věc byla vrácena zpět Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 12. 6. 2007 ustanovil soud znalce z oboru geodézie a kartografie za účelem vypracování znaleckého posudku k otázce možnosti reálného rozdělení vypořádávaných pozemků; přes několikeré urgence ze strany soudu však znalec posudek nepodal, a byl proto povinnosti zpracovat znalecký posudek usnesením ze dne 19. 12. 2008 zproštěn. Usnesením z téhož dne ustanovil ve věci soud dalšího znalce, jemuž uložil shodný znalecký úkol; i tento znalec byl však usnesením ze dne 27. 3. 2009 povinnosti podat znalecký posudek zproštěn. Přípisem ze dne 22. 12. 2010 objednal soud vyhotovení geometrického plánu a usnesením ze dne 14. 2. 2011 vyzval účastníky řízení ke složení zálohy na jeho zpracování; k vyhotovení geometrického plánu však nedošlo. Soud prvního stupně ve věci samé opětovně rozhodoval rozsudkem ze dne 2. 11. 2011, jímž byla žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítnuta. K odvolání žalobce ve věci znovu rozhodoval Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, jenž usnesením ze dne 25. 4. 2012 napadený rozsudek ve vztahu k žalobci zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. Ten usnesením ze dne 25. 6. 2012 ustanovil znalecký ústav k vypracování znaleckého posudku k otázce obvyklé ceny vypořádávaných pozemků. Usnesením ze dne 21. 9. 2012 připustil Okresní soud ve Frýdku-Místku vstup nabyvatele spoluvlastnického podílu k předmětným pozemkům, Ing. L. A., do řízení místo žalobce. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2012; účast žalobce v řízení tím byla skončena. Žalobce následně dne 22. 3. 2013 u žalované uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení v celkové výši 226 600 Kč. Žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti žalobci přiznala na odškodnění částku 115 600 Kč. Rozdílu ve výši 111 000 Kč se žalobce domáhal podanou žalobou. Soud prvního stupně hodnotil délku řízení, po kterou se žalobce účastnil řízení, tj. 12 let a 4 měsíce, jako nepřiměřenou. Základní výši přiměřeného zadostiučinění poskytovanou za rok trvání řízení stanovil částkou 15 000 Kč, sníženou v prvních dvou letech trvání řízení na polovinu; tím dospěl k celkové základní částce 170 000 Kč. Z důvodu složitosti věci soud prvního stupně snížil základní částku o 40 %, neboť v řízení byli opakovaně ustanovováni znalci za účelem vyhotovení znaleckých posudků, bylo prováděno zaměření pozemků a ve věci celkem třikrát rozhodoval odvolací soud a dvakrát bylo rozhodováno o změně účastníků řízení. Nadto byly předmětné pozemky podle soudu prvního stupně pouze obtížně reálně rozdělitelné. Postup orgánů veřejné moci hodnotil soud prvního stupně jako „nikoli vždy bezprůtahový a efektivní“, především pokud se jednalo o „urgování znalců“. S ohledem na tuto skutečnost soud prvního stupně zvýšil základní částku přiměřeného zadostiučinění o 30 %. Z hlediska jednání poškozeného měl soud prvního stupně za to, že se žalobce nikterak nepodílel na průtazích řízení, a že tedy není dán důvod ani ke snížení, ani ke zvýšení základní částky. Rovněž význam předmětu řízení pro poškozeného měl soud prvního stupně za standardní, takže z uvedeného důvodu základní částku nijak nemodifikoval. Na tomto základě dospěl soud prvního stupně k výsledné částce přiměřeného zadostiučinění 153 000 Kč; od ní pak odečetl částku 115 600 Kč, kterou již žalobci vyplatila žalovaná v rámci předběžného projednání nároku. Žalobci tak bylo soudem prvního stupně přiznáno celkem 37 400 Kč. Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé (I) tak, že žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 37 400 Kč, zamítl, jinak jej v zamítajícím výroku ve věci samé (II) potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dokazování nijak nedoplňoval, a zcela tak vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce odvolací soud hodnotil věc ve shodě se soudem prvního stupně tak, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, s tím, že nemajetkovou újmu vzniklou tímto nesprávným úředním postupem je třeba odškodnit peněžitým zadostiučiněním (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Podle odvolacího soudu poškozenému s ohledem na extrémní délku posuzovaného řízení náleží základní částka ve výši 17 000 Kč za jeden rok řízení, snížená v prvních dvou letech na polovinu. Takto odvolací soud dospěl k základní částce peněžitého zadostiučinění ve výši 192 666 Kč za celé řízení. S ohledem na to, že řízení bylo složité „po stránce skutkové, procesní i právní“, bylo ovšem podle odvolacího soudu namístě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění o 40 %. Na rozdí