30 Cdo 1286/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1286/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2018 Spisová značka:30 Cdo 1286/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1286.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Přípustnost dovolání Vady podání Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 čl. 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 6. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.5.2018II.ÚS 1673/18JUDr. Ludvík Davidodmítnuto29.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1286/2016-1073 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. J., zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce a) M. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, a b) RASTRA AG-CZ, a. s., v konkurzu, IČ 25288041, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, o náhradu škody ve výši 160 580 245 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 406/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 13 Co 506/2014-765, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a vedlejší účastníci na jeho straně jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, č. j. 13 Co 506/2014-765, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 8. 2014, č. j. 14 C 406/2009-549, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 160 580 245 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud uložil žalobci a vedlejším účastníkům na straně žalobce povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Žalobce se jako společník a akcionář společnosti RASTRA AG-CZ, a. s., v konkurzu domáhal částky 160 580 245 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 78/2006 a v souvislosti s ním nastalé konzumace aktiv společnosti RASTRA AG-CZ, a. s., v konkurzu, a dále zanedbáním dohledové povinnosti Krajského soudu v Hradci Králové, jako konkurzního soudu, který měl nedostatečně dohlížet na činnost správce konkurzní podstaty v konkurzním řízení vedeném pod sp. zn. 46 K 4/2000. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Žalobce v úvodu dovolání uvádí, že přípustnost dovolání dovozuje ve smyslu § 237 o. s. ř. od toho, že: „1) zneužití podle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničící s jistotou nesprávného právního posouzení věci k aplikaci Občanského soudního řádu ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, když soudci inkviziční (bolševickou) metodou nesporného řízení, kterým toto řízení nebylo, aplikovali Občanský soudní řád ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, k nalezení ‚materiální pravdy‘: 1.a) k legalizaci výnosů trestné činnosti nesprávným právním posouzením věci v rozporu s čl. 6 ÚMLUVY o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu č. 33/1997 Sb., který je označen ‚Trestné činy praní výnosů zločinu’, nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno, 1.b) k popření ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vzájemně se vylučující praxi nesprávných právních posouzení věci souběžně rozhodujících senátů odvolacího soudu, nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno 2) nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno nesprávné právní posouzení věci k popření ustanovení § 18 odst. (4) ZKV zákonem č. 82/1998 Sb. a 3) nesprávné právní posouzení věci ke korupční legalizaci výnosů z trestné činnosti, bezdůvodné obohacení organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie, na úkor žalobce, získaných útokem na vlastnická práva žalobce, prostřednictvím nezákonného trestního řízení proti žalobci a ovládacímu společníkovi úpadce RASTRA AG-CZ a.s. a prostřednictvím konkurzního řízení úpadce RASTRA AG-CZ a.s., zneužitého k útoku na majetek žalobce, která je dokonávána prostředky popření práva na spravedlivé soudní řízení v řízeních o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno.“ Dovolání je členěno do tří hlavních částí, v nichž se žalobce vyjadřuje k bodům, jež uvedl k přípustnosti dovolání. Výše citované body 1) až 3) dovolání neobsahují vymezení důvodu dovolání (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.). Námitky žalobce obsažené dále v dovolání (jež čítá dohromady 158 stran textu a seznam příloh) jsou značně nekoncentrované, přičemž převážnou část dovolání představuje polemika se závěry a postupy soudů v celé řadě jiných řízení a následné osočování soudů všech stupňů soudní soustavy a jiných státních orgánů z účasti na jednání justiční mafie. Podání je psáno způsobem obsáhlým, leč o to obtížněji srozumitelným, kdy bez zjevné systematiky dochází k rozčlenění textu do víceúrovňových seznamů s odrážkami (či číslováním), přičemž převážně není zřejmé, kde končí jeden argument a začíná jiný. Celé podání je propleteno desítkami odkazů a citací rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale též nižších článků soudní soustavy, z nichž žalobce vyvozuje závěry právní, ale též skutkové. Dovolání neudržuje nosné myšlenky (jádro), a tak vedle sebe kupí různé obecně přijímané postuláty, konkrétní právní závěry, vlastní tvrzení a dedukce. Námitky žalobce jsou značně nekoncentrované a nezřídka se míjí s tím, co je podstatou v dovolání řešené věci, tj. s otázkou, zda byl naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu jako jeden z nutných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. V části dovolání týkající se bodu 1) není pro nesrozumitelnost formulovaných námitek zcela zřejmé, proti čemu žalobce brojí. Navzdory výše uvedenému je ovšem přeci jen srozumitelná námitka žalobce uvedená v této části dovolání, že soudy učinily tzv. souhrnné zjištění. Uvedená námitka však nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit, neboť soudy respektovaly judikaturu soudu dovolacího týkající se nepřípustnosti souhrnných zjištění a v souladu s ní svá rozhodnutí odůvodnily (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uveřejněný pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2337/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3655/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2912/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 438/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1324/2015). Mínil-li žalobce uvedenou námitkou, že je rozsudek soudu nepřezkoumatelný (jeho skutkové a právní závěry vycházejí ze souhrnného zjištění), pak s ním nelze s ohledem na výše uvedené souhlasit. Námitka žalobce v části dovolání týkající se bodu 2), že Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové podle § 18 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání neoznámilo správci konkurzní podstaty v konkurzním řízení úpadce RASTRA AG-CZ a. s., že má důkaz dle § 112 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a to věc, která dle § 18a odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání náleží do konkurzní podstaty a nevydalo podnik úpadce do konkurzní podstaty RASTRA AG-CZ a.s. Na řešení této otázky však rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí a uplatněná námitka proto nemůže přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013;