30 Cdo 1314/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1314/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1314/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1314.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za újmu Diskriminace Nezákonné trestní stíhání Dotčené předpisy:§ 26 předpisu č. 40/2009 Sb. § 172 odst. 1 písm. e) předpisu č. 141/1961 Sb. čl. 12 úmluvy 10/2010 Sb.m.s. čl. 13 úmluvy 10/2010 Sb.m.s. čl. 6 předpisu č. 209/1992 Sb. čl. 1 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 3 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 36 odst. 3 předpisu č. 2/1993 Sb. § 12 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 2 předpisu č. 198/2009 Sb. § 3 předpisu č. 198/2009 Sb. čl. 40 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.06.2025I.ÚS 1621/25 Tomáš Langášek zamítnuto<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>procesní - náhrada nákladů řízení - § 6229. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1314/2024-192 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce L. K., zastoupeného Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem v Ostravě, Veleslavínova 252/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 510 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 38 C 203/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2021, č. j. 57 Co 315/2020-111, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal po žalované zaplacení částky 510 250 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 12. 4. 2017 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pod č. j. KRPT-40856-56/TČ-2017-070774-0466, proti tomuto usnesení žalobce podal dne 13. 4. 2017 stížnost, která byla zamítnuta dne 26. 4. 2017. Následně byla na žalobce dne 24. 5. 2017 u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 ZT 78/2017 podána obžaloba pro skutek, kvalifikovaný jako přečin výtržnictví a ublížení na zdraví, přičemž Okresní soud v Opavě rozhodl usnesením ze dne 5. 4. 2019, č. j. 2 T 53/2017-198 tak, že dle § 314c odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále též jen „trestní řád“), § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu, trestní stíhání zastavil z důvodu dle § 172 odst. 1 písm. e) trestního řádu, jelikož žalobce nebyl v době spáchání činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. 2. Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 38 C 203/2019-68, zamítl žalobu o zaplacení částky 510 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 19. 7. 2019 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 908 Kč (výrok II). 3. V rámci skutkových zjištění vzal soud prvního stupně za prokázané, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že dne 19. 2. 2017 v době okolo 9:00 v obci XY, na ul. XY, v prodejně COOP, za přítomnosti více než tří dalších současně přítomných zákazníků, zcela bezdůvodně fyzicky napadl P. P., a to tak, že do něj v době, kdy jmenovaný stál u pokladního pásu prodejny a vykládal na něj nakoupené zboží, úmyslně vrazil svým nákupním vozíkem a poté, co se jmenovaný proti takovému jednání ohradil, verbálně, hrubě vulgárně, ale také fyzicky na něj zaútočil tak, že jej nejprve uchopil za oděv pod krkem, poté jej udeřil rukou sevřenou v pěst do obličeje a následně jej začal svýma nohama kopat do oblasti dolních končetin, což vyvolalo obrannou reakci jmenovaného spočívající v povalení obviněného na zem, kde jej zaklekl, kdy však ani verbální snaha P. P. o jeho uklidnění, ani fakt, že se jej pokoušel držet, nezabránila žalobci v pokračování v útoku na jmenovaného, neboť jej opakovaně kopal do oblasti ramene a zad, tímto gradujícím a opakovaným jednáním způsobil P. P. zhmoždění měkkých tkání v oblasti levé tváře, pravé strany hrudníku a bederní krajiny zad vpravo s krevní podlitinou tamtéž a částečné omezení hybnosti v daném úseku páteře, ale také drobnou oděrku kůže na levém koleni, tato poranění si vyžádala ošetření ve zdravotnickém zařízení a následnou dobu léčby delší 7 dnů, avšak nepřekračující dobu 6 týdnů, která však současně jmenovaného významněji neomezila na obvyklém způsobu života, přičemž vzhledem ke gradující agresivitě žalobce, způsobu útoku, jeho lokalizaci a razanci toliko šťastnou shodou náhod nedošlo ke způsobení závažnějších poranění. Po přípravném řízení byla na žalobce dne 25. 5. 2017 podána obžaloba. V trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 53/2017 Okresní soud v Opavě poté, co podle § 314c odst. 1 trestního řádu přezkoumal obžalobu, dospěl k závěru, že jednání žalobce naplňovalo znaky jak přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), když obviněný se uvedeného jednání dopustil na místě veřejnosti přístupném, a to v dopoledních hodinách přímo v prodejně COOP, přičemž hrubé neslušnosti se dopustil tím, že napadl druhého, zároveň svým charakterem a způsobem útoku nese i znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, když toto jednání bezprostředně směřovalo k tomu, aby žalobce poškozenému ublížil na zdraví a pouze vlivem šťastné shody náhod k závažnějšímu poranění poškozeného nedošlo, a usnesením ze dne 5. 4. 2019, č. j. 2 T 53/2017-198, jež nabylo právní moci dne 13. 4. 2019, soud trestní stíhání žalobce podle § 314c odst. 1 písm. a) trestního řádu a § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu zastavil, a to z důvodu podle § 172 odst. 1 písm. e) trestního řádu. 4. Podle soudu prvního stupně bylo tedy postaveno najisto (a mezi účastníky též nesporné), že uvedeného skutku, který by jinak naplňoval znaky přečinu výtržnictví a znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví, se žalobce dopustil a důvodem pro zastavení trestního stíhání byla skutečnost, že žalobce nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný, když na základě znaleckého posouzení znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Pavlem Hlavinkou, bylo zjištěno, že žalobce v době spáchání činu trpěl duševní poruchou chorobného nepřechodného rázu, zvanou psychopatizace osobnosti, po prodělané schizofrenní atace a byl jen částečně schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a nebyl schopen své jednání ovládat, jeho rozpoznávací schopnost byla snížena podstatně, nejméně o polovinu pásma a ovládací schopnost byla zcela vymizelá. Ze znaleckého posudku MUDr. Niny Drábkové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného dne 30. 7. 2019, soud prvního stupně zjistil, že žalobce trpí kvalifikovanou duševní poruchou, zvanou jako psychopatizace osobnosti, po prodělané schizofrenní atace do podoby kverulačně paranoidní, porucha není léčitelná, pouze léčbou částečně kompenzovatelná, duševní porucha narušuje žalobcovy rozpoznávací schopnosti a chování, je schopen rozhodovat o svém zdraví a zásazích do své duševní integrity, je schopen samostatně nakládat s finančními prostředky, movitým a nemovitým majetkem a spravovat své jmění, je schopen samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, je schopen vstupovat do vztahů, je schopen jednat s úřady a vyřizovat si své záležitosti, avšak jeho chování bude pravděpodobně ovlivněno vztahovačností. 5. Soud prvního stupně dále nevyhověl návrhu žalobce stran přerušení řízení a předložení návrhu na zrušení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále též jen „OdpŠk“), dle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky v té části, která se týká osob, které nejsou trestně odpovědné Ústavnímu soudu, kdy soud prvního stupně nepovažoval předmětné ustanovení uvedeného zákona za rozporné s ústavním pořádkem. Uvedené ustanovení vylučuje z osob oprávněných k náhradě škody, a ovšem i nemajetkové újmy, toho, kdo nebyl shledán trestně odpovědným, což je i případ žalobce v této věci. Soud považuje za absurdní, aby osobě, která se dopustila závadného jednání (fyzického útoku vůči jiné osobě), které by za jiných okolností bylo způsobilé k naplnění znaků přečinu výtržnictví a