30 Cdo 1419/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1419/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2007 Spisová značka:30 Cdo 1419/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1419.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -I.ÚS 2121/07JUDr. Vojen Güttlerzrušeno02.11.2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1419/2007 U S N E S E N Í   Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně E. J., proti žalované V. f. n. v P., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 100/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2006, č.j. 1 Co 226/2006-83, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), aby jí žalovaný zaplatil částku 100.000,- Kč. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná neoprávněně zasáhla do její osobnostní sféry tím, že při gynekologické operaci, které se žalobkyně podrobila, jí bez jejího souhlasu (a tím proti její vůli) vyoperovali též oba vaječníky a vejcovody. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 2006, č.j. 32 C 100/2005-72 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že lékaři žalované postupovali lege artis. Žaloba proto nebyla posouzena jako důvodná. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. října 2006, č.j. 1 Co 226/2006-83, k odvolání žalobkyně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud především poukázal na skutečnost, že předpokladem odpovědnosti podle ustanovení l3 o.z. je existence zásahu do práv chráněných ustanovením § 11 násl. o.z., který je neoprávněný a současně objektivně způsobilý tato chráněná práva porušit, popřípadě ohrozit. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci. Podle názoru odvolacího soudu je pro posouzení věci rozhodující, zda nálezy učiněné na ováriích jsou „patologickým nálezem“. Takovýmto nálezem je podle soudu nález, který není v souladu s normálním stavem, resp. upozorňuje na nějakou chorobu. Není jím proto (výlučně) nález ve smyslu „s životem neslučitelný a zdraví porušující“. Provedením předmětného zákroku při znalosti zdravotní dokumentace žalobkyně, podmíněného reversu a zjištěním učiněným v operačním poli při operaci samotné, žalobkyně neporušila Úmluvu na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, ani § 27c zákona č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a v řízení nebylo prokázáno, že by její postup byl se zřetelem na uvedené nálezy na vaječnících non lege artis. Proto, že tak v řízení nebyla prokázána existence neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, soud neshledal existenci odpovědnosti žalované podle § 13 o.z. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni dne 5. prosince 2006, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Rozsudek Vrchního soudu v Praze žalobkyně napadla dne 3. ledna 2007 včasným dovoláním. Podává je z důvodu, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Obsah dovolání současně svědčí i o faktickém uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka z hlediska skutkových zjištění nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů. Poukazuje na to, že k posouzení toho, zda nález na vaječnících zjištěný operatérem v průběhu operace byl patologickým nálezem, je třeba odborných znalostí. Soud měl proto po slyšení účastníků ustanovit znalce, což se však nestalo. Dovolatelka pak poukazuje na důkazy, které byly soudy provedeny a současně kritizuje, pokud některé z navržených důkazů soud nevzal v úvahu. Připomíná, že léčebný postup žalované byl podivný a popisuje některé z etap tohoto procesu. Dovolatelka připomíná, že odvolací soud řešil odbornou otázku, zda nález na vaječnících byl patologický bez toho, že by vycházel ze závěrů soudních znalců. Sama trvá na tom, že nález zjištěný operatérem v průběhu operace nelze považovat za patologický nález, přičemž před operací si odstranění vaječníků nepřála. Proto odstranění vaječníků považuje za závažný neoprávněný zásah lékařů do podstaty integrity a organizmu v rozporu s čl.5 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny a § 27c zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Proto navrhla zrušení napadeného rozsudku soudu druhého stupně, stejně jako jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu - jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu. Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Tak tomu však v souzené věci není. Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání. Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§ 241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině