30 Cdo 1472/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1472/2018 citace  Název judikátu:nesprávný úřední postup; písemný příkaz osoby pověřené výkonem státního dozoru Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2020 Spisová značka:30 Cdo 1472/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1472.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 41 odst. 2 předpisu č. 13/1997Sb. ve znění do 30.04.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1472/2018-120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobkyně PRELAX spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25375997, se sídlem v Přerově, Za Mlýnem 602/12, zastoupené Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem v Sobotíně, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy, identifikační číslo osoby 66003008, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody ve výši 3 278 816,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 67/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 72 Co 352/2017-78, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 72 Co 352/2017-78, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 3. 2017, č. j. 26 C 67/2016-41, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 3 278 816,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 19. 1. 2016 do zaplacení z důvodu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“. Nesprávným úředním postupem osoby pověřené výkonem státního dozoru (H.) dne 3. 7. 2013 došlo k vydání písemného příkazu zn. KULK 45235/2013, OD 671/2013-2/280A/Hk (dále jen „příkaz“), kterým Městu Turnov přikázala odstranění stacionárních měřičů rychlosti v jeho působnosti, a to nejpozději do 31. 7. 2013. Město Turnov následně písemnými přípisy požádalo žalobkyni o odstranění měřičů rychlosti, jelikož se jedná o její majetek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měřiče rychlosti v požadované lhůtě neodstranila, učinilo tak Město Turnov. Nesprávnost postupu spočívala v tom, že měřiče rychlosti jsou trvalou stavbou, na kterou byly vydány časově neomezené územní souhlasy a nikoli dopravním zařízením ve smyslu § 66 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Žalobkyně nadále nemohla používat měřiče ani ke svým vlastním účelům (např. pro sběr telematických dat), čímž jí vznikla škoda spočívající v rozdílu mezi náklady, které vynaložila na jejich pořízení (kupní cena) a zbytkovou, respektive výrobně – materiálovou hodnotou jednotlivých měřicích zařízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. 26 C 67/2016-41, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z prokázaných skutečností, že dne 3. 7. 2013 vydal Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy, protokol o kontrole, kterou provedl K. H. na silnicích I/10 a I/35 v lokalitách Malá Skála, Turnov, Karlovice, Ktová, a kterou bylo zjištěno umístění stacionárních měřičů rychlosti na uvedených silnicích bez platného povolení místní či přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Téhož dne 3. 7. 2013 Krajský úřad Libereckého kraje, prostřednictvím K. H., jako osoby pověřené státním dozorem, vydal písemný příkaz podle § 41 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kterým Městu Turnov nařídil odstranění dopravních zařízení (stacionárních měřičů rychlosti) umístěných ve výše uvedených lokalitách, a to z důvodu, že tam byla umístěna bez platného stanovení přechodné či místní úpravy provozu na pozemních komunikacích. Lhůtu pro odstranění dopravních zařízení určil do 31. 7. 2013 pod pokutou v maximální výši 100 000 Kč. Dne 9. 7. 2013 zaslalo Město Turnov žalobkyni výzvu k odstranění měřičů rychlosti, a to do 22. 7. 2013 s tím, že je jinak odstraní samo, přičemž výzvu k odstranění zopakovalo přípisem ze dne 22. 7. 2013 se stanovením lhůty do 25. 7. 2013. Dopisem ze dne 26. 7. 2013 Město Turnov žalobkyni oznámilo, že demontáž měřičů rychlosti bude provedena v termínu od 29. 7. 2013 do 31. 7. 2013. V dopisu ze dne 24. 7. 2013 adresovaným starostovi Města Turnov žalobkyně vyjádřila nesouhlas s demontáží. Podáním ze dne 29. 7. 2013 žalobkyně požádala v souvislosti s demontáží měřičů rychlosti stavební úřad Města Turnov o poskytnutí ochrany před zřejmým zásahem do pokojného stavu. Dopisem ze dne 31. 7. 2013 starosta Města Turnov žalobkyni oznámil, že k odstranění měřičů došlo na základě písemného příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru ze dne 3. 7. 2013, pod hrozbou sankce, a současně žalobkyni vyzval k odvozu zařízení do 22. 8. 2013. V reakci na to žalobkyně zaslala dne 22. 8. 20103 starostovi Města Turnov další dopis, v němž jej upozornila, že odstranění měřičů rychlosti považuje za neoprávněný zásah do svých vlastnických práv a zváží další právní postup ve věci. Žalobkyně dne 16. 7. 2015 uplatnila náhradu škody z nesprávného úředního postupu u Ministerstva dopravy, které jí přípisem ze dne 7. 1. 2016 oznámilo, že nárok neuznává, neboť ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. 4. Soud prvního stupně nejprve s ohledem na kupní smlouvu ze dne 20. 6. 2013 a předávací protokoly ze dne 3. 7. 2013 dovodil, že žalobkyně je vlastníkem v žalobě určených měřičů rychlosti a tedy je ve věci aktivně legitimována. Následně s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2010, č. j. 57 Ca 70/2009-67, dospěl k závěru, že Město Turnov jako adresát výzvy mohlo uplatnit opravné prostředky proti příkazu, respektive vydat se cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. a příkazu neuposlechnout, pokud by mělo za to, že se jedná o nezákonný postup správního orgánu. Dále vyšel z názoru, že pokud však bez dalšího Město Turnov výzvy uposlechlo a provedlo demontáž zařízení ve vlastnictví žalobkyně, je Město Turnov subjektem, který je žalobkyni odpovědný za případnou škodu tím vzniklou, neboť zasáhlo do majetkového práva žalobkyně bez jejího souhlasu a s vědomím, že žalobkyně tvrdila protiprávnost vydaného písemného příkazu. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalovaná není v tomto sporu pasivně legitimovaná, neboť žalovaný nárok měl směřovat proti Městu Turnov, jakožto subjektu, který demontáž zařízení ve vlastnictví žalobkyně provedl, přičemž teprve v tomto řízení by bylo možné zkoumat, zda žalobkyní tvrzený nesprávný úřední postup silničního správního orgánu skutečně nastal a zda bylo Město Turnov povinno písemného příkazu uposlechnout a následně demontáž zařízení, v případě nečinnosti žalobkyně, samo provést. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. 72 Co 352/2017-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II). 6. Odvolací soud se na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž by doplnil dokazování, plně ztotožnil s právním hodnocením věci provedeným soudem prvního stupně, jenž svůj závěr o nedůvodnosti žaloby odůvodnil nedostatkem příčinné souvislosti jakožto obligatorního předpokladu vzniku odpovědnostního závazku. S poukazem na ustálenou judikaturu ohledně tzv. teorie adekvátní příčinné souvislosti dále uvedl, že soud prvního stupně správně akcentoval, že za skutečnou příčinu vzniku žalobkyní tvrzené škody lze v daném případě považovat nikoli vydání předmětného písemného příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru, nýbrž vlastní jednání Města Turnov, které tohoto příkazu uposlechlo a demontáž žalobkyní vlastněných zařízení realizovalo, neboť kdyby k takovému jednání Města Turnov nedošlo, žalobkyni by žádná škoda nevznikla. 7. Odvolací soud zhodnotil tvrzení žalobkyně, že Město Turnov bylo bez dalšího povinno jemu adresovaný písemný pokyn osoby pověřené výkonem státního dozoru respektovat jako nepravdivé. V této souvislosti dodal, že příkaz k odstranění zjištěných nedostatků vydaný podle § 41 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 4. 2014, sice nebyl „příkazem“ ve smyslu § 150 správního řá