30 Cdo 1479/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1479/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1479/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1479.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skutečná škoda [ Škoda ] Dotčené předpisy:§ 2951 odst. 1 o. z. § 2969 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1479/2023-1288 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně STAUFČÍK, s. r. o., IČO 26277859, se sídlem v Boršicích č. ev. 112, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu škody ve výši 1 745 634,20 Kč s příslušenstvím a nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 109 C 42/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 12. 2022, č. j. 60 Co 220/2022-1245, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 12. 2022, č. j. 60 Co 220/2022-1245, a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. 5. 2022, č. j. 109 C 42/2014-1138, se v rozsahu, v němž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 812 022,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 812 022,97 Kč od 9. 10. 2014 do zaplacení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 19. 12. 2014 se žalobkyně domáhala náhrady škody původně ve výši 1 586 323 Kč s příslušenstvím (po rozšíření žaloby 1 745 634,20 Kč s příslušenstvím) a náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím s tím, že škoda a nemajetková újma byly žalobkyni způsobeny nezákonným rozhodnutím celních orgánů žalované, které spočívalo v nezákonném zabavení 315 ks motorových zádových rosičů ze strany orgánů státu. Rozhodnutí celních orgánů ohledně zabavení předmětných zádových rosičů byla shledána jako nezákonná v rámci soudního přezkumu na základě podané správní žaloby. Žalobkyně uvedla, že jí v příčinné souvislosti s uvedeným rozhodnutím vznikla škoda, a to jak škoda materiálního charakteru v podobě nemožnosti dalšího prodeje zádových rosičů (ušlý zisk, náklady spojené s jejich nákupem a dovozem a další náklady spojené se správním řízením a soudním řízením), tak i nemajetková újma spočívající v poškození dobrého jména žalobkyně v obchodních kruzích a v psychických obtížích jednatele žalobkyně. 2. Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. 109 C 42/2014-1138, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 575 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu ve zbylé části uplatněného nároku na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí ve výši 170 634,20 Kč s úrokem z prodlení (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV, V a VI). 3. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 812 022,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 762 977,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 10. 2014 do zaplacení a ve výrocích II, IV, V, VI a vrátil věc v této části soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně požadovala náhradu škody a nemajetkové újmy, která byla žalobkyni způsobena rozhodnutími celních orgánů počínaje dnem 22. 3. 2010, a jež spočívala v zajištění 315 kusů motorových zádových rosičů. Nezákonnost rozhodnutí celních orgánů byla dána, a to s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 6 Af 65/2012-196. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobkyně uspokojila část nároku žalobkyně spočívající v části požadovaných nákladů na právní zastoupení. 5. Soud prvního stupně posuzoval žalobkyní uplatněné nároky podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk). Uvedl, že škoda způsobená rozhodnutími celních orgánů žalované spočívala v poškození motorových zádových rosičů a v nemožnosti uvést je do prodeje v době, kdy byla žalobkyně po skončení jejich zajištění vyzvána k jejich vyzvednutí (5. 3. 2014), neboť se jednalo o výrobek, který podléhal nařízení vlády č. 365/2005 Sb. a od roku 2014 jej již nebylo možno uvést na trh. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že žalobkyně byla výrobcem předmětných zádových rosičů, a to podle § 2 písm. d) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, neboť žalobkyně specifikovala požadavky na technické řešení a navrhla technické řešení předmětného zádového rosiče. Uzavřel, že se jednalo o výrobky, které by v inkriminované době mohly být uvedeny na trh (přestože ES prohlášení ze dne 5. 10. 2007, tj. prohlášení o shodě, neobsahovalo uvedení, že zádový rosič odpovídal požadavkům nařízení vlády č. 365/2005 Sb., a nebyla provedena zkouška zážehového motoru z hlediska tohoto nařízení na zkoušku emisí), neboť bylo možné nechat vydat nové ES prohlášení nebo doplnit stávající, což žalobkyně hodlala učinit. Žalobkyně měla již před zajištěním rosičů dojednánu jejich dodávku na Slovensko v objemu 315 kusů. K zabránění prodeje došlo v důsledku nezákonného zajištění těchto rosičů celními orgány, neboť v době, kdy žalobkyně mohla stroje opětovně vyzvednout, nemohlo dojít k opětovnému prodeji předmětných zádových rosičů, neboť se jevilo značně neekonomickým tyto stroje prodávat za situace, kdy bylo zjištěno jejich postižení, zároveň je nebylo možné prodávat s ohledem na nařízení vlády. Podle soudu prvního stupně tak byla žalobkyni uvedenými nezákonnými rozhodnutími způsobena škoda spočívající v poškození motorových zádových nosičů a jejich nemožnosti je uvést do prodeje v době, kdy byla žalobkyně vyzvána k jejich vyzvednutí, když z celkového počtu 312 kusů bylo minimálně 27 rosičů nefunkčních a maximálně 159 rosičů nefunkčních (došlo k degradaci některých částí, především pryžových součástí, stejně tak byl problém s uvedením rosičů do chodu, přičemž uzavřel, že dlouhodobým skladováním nepoužívaného rosiče dochází k časově závislé materiálové degradaci součástí vyrobených na bázi syntetických materiálů, zejména pryže a plastických hmot; pokud by byly rosiče používány, k degradaci by docházelo pomaleji). Výše skutečné škody tak spočívá v nákupní ceně rosičů zaplacené žalobkyní, v poměrných nákladech na přepravu a také v poměrných nákladech na clo a celní řízení. Soud dále uvedl, že žalobkyni byla také způsobena škoda v podobě ušlého zisku ve výši 762 977,03 Kč (tato částka představovala rozdíl mezi cenou, kterou by žalobkyně obdržela za sjednaný odběr 315 kusů rosičů a shora uvedenými náklady souvisejícími s nákupem 315 ks rosičů). Za přiměřenou pak soud prvního stupně shledal i žalobkyní požadovanou částku na náhradu nemajetkové újmy, a to vzhledem k délce řízení v rámci správního řízení, k dopadu nezákonného rozhodnutí do každodenního života žalobkyně, stejně tak ve vztahu k jejímu jednateli, propadu obchodních aktivit žalobkyně, zhoršení jejího postavení na trhu a určité míře poškození jejího jména a pověsti. Ve vztahu k žalobkyní požadované skutečné škodě 170 634,20 Kč za náklady na právní zastoupení před správními orgány a před správními soudy pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že tomuto nároku nelze vyhovět, neboť žalovaná již v rámci předběžného projednání žalobkyni náklady na právní zastoupení uhradila. 6. Odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že je dána objektivní odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně a provedeného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyn