30 Cdo 1556/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1556/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2007 Spisová značka:30 Cdo 1556/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1556.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1556/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně Ing. A. M., , zastoupené  advokátkou, za účasti A. Š., zastoupeného  advokátkou,  o opravě chyby v katastrálním operátu, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 500/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005, č. j. 32 Co 26/2005 - 113, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 32 Co 26/2005 - 113, a rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. 3. 2005, č. j. 5 C 500/2003 - 76, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, č. j. 5 C 500/2003 - 76,  zastavil podle § 96 odst. 1 o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby podané podle § 244 a násl. o. s. ř. řízení proti původním účastníkům K. ú. pro S. k. a Z. a k. i. v P., žalobu, jíž se žalobkyně domáhala „stanovení povinnosti K. ú. pro S. k. se sídlem v P. zapsat na list vlastnictví č. 2846 pro katastrální území S. B. parcelu č. 1585 o výměře 4231 m2 v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří, část obec S. B., číslo budovy č. p. 122 a způsob využití bytový dům“, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že geometrickým plánem ze dne 5. 4. 1962 došlo k rozdělení pozemku p. č. 1585 o výměře 4231 m2, který je t. č. v ideálním spoluvlastnictví žalobkyně a účastníka řízení, na pozemky p. č. 1585/1 až 1585/8, přičemž vlastníkem - uživatelem každé oddělené části původního pozemku byl jiný subjekt. Z dohody o vydání věci uzavřené dne 16. 10. 1991 dále zjistil, že povinná osoba státní podnik T. vydala žalobkyni a účastníkovi řízení mimo jiné st. parcelu č. 1585, sestávající z p. č. 1585/1 až 1585/8 se stavbami na nich stojícími. K. ú. P. rozhodnutím ze dne 14. 6. 2001, č. j. 190 - OR- 22/2001, opravil chybu v katastrálním operátu v souladu s geometrickým plánem z roku 1962 tak, že původní evidovanou st. parcelu č. 1585, včetně budov na ní stojících, zapsal jako parcely č. 1585/1 až 1585/8; toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím Z. a k. i. v P. ze dne 20. 9. 2002, č. j. 0 - 58/527/2001 - 2/Pav. K opravnému prostředku žalobkyně byla žaloba, jíž se domáhala přezkoumání citovaného rozhodnutí Z. a k. i. v P., usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2003, č. j. 28 Ca 782/2002 - 40, odmítnuta a žalobkyně byla poučena o možnosti podat žalobu podle části páté o. s. ř. u okresního soudu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedený postup správních orgánů byl správný, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že v dohodě o vydání věci z roku 1991 byly vydávané pozemky označeny jako pozemek č. 1585 a následně jako pozemky č. 1585/1 - 1585/8, neboť je nepochybné, že došlo k nepřesnému označení pozemků. Dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že námitky žalobkyně o nejasnosti důvodu vzniku geometrického plánu z roku 1962 byly vyvráceny rozhodnutím Z. a k. i. v P., z něhož je zřejmé, že k vypracování tohoto plánu, který má všechny náležitosti, došlo v rámci převodu správy pozemků v knihovní vložce č. 122. Protože rozhodnutí správních orgánů jsou správná, okresní soud žalobu podanou podle § 244 a násl. o. s. ř. zamítl.   K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, č. j. 32 Cdo 26/2005 - 113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování důkazu dohodou o vydání věci ze dne 16. 10. 2001, jíž st. podnik T. P. jako osoba povinná vydal žalobkyni a účastníkovi řízení pozemek p. č. st. 1585, a po provedení dalších důkazů, a to výpisem z evidence nemovitostí zapsaných na LV č. 2846 vydaným S. g. P. dne 30. 9. 1991, dohodou o převodu správy národního majetku uzavřenou mezi M., p. a c. K. a T. P. ze dne 22. 9. 1962 a kopiemi vložek pozemkové knihy č. 122 a č. 737 pro k. ú. S. B., vzal za prokázáno, že pozemek p. č. 1585 - mlýn zapsaný v knihovní vložce č. 122 pozemkové knihy pro katastrální obec S. B., která byla takto označena po přečíslování st. parc. č. 122, byla ke dni 1. 11. 1962 podle dohody o převodu ze dne 22. 9. 1962 a plánu ze dne 5. 4. 1962 rozdělena na p. č. 1585/1 mlýn čp. 122, p. č. 1585/2 garáž, parc. č. 1585/3, p. č. 1585/4, p. č. 1585/5, p. č. 1585/6, p. č. 1585/7 a p. č. 1585/8 silo. Ke stejnému dni pak byly z této vložky č. 122 pozemkové knihy odepsány st. p. č. 1585/1 mlýn čp. 122, p. č. 1585/3, p. č. 1585/4, p. č.1585/5, p. č. 1585/6, p. č. 1585/7 do vložky č. 730 této pozemkové knihy. Podkladem pro rozdělení p. č. 1585 a zápisu tohoto rozdělení v pozemkové knize byl jednak geometrický plán ze dne 5. 4. 1962, č. 646 – 05 - 209 – 920/62, o rozdělení této parcely na p. č. 1585/1 - p. č. 1585/8 a dále dohoda o převodu správy národního majetku uzavřená dne 9. 10. 1962 mezi národním podnikem M., p. a c. se sídlem K. jako podnikem předávajícím a N. p. T. se sídlem P., jako podnikem přejímajícím. Na základě této dohody podnik přejímající převzal do své správy mezi jinými i st. parc. č. kat. 1585/1 - mlýn čp. 122, p. č. 1585/3, 1585/4, 1585/5, 1585/6 a 1585/7, zapsané ve vložce č. 122, vytvořené podle geometrického plánu ze dne 5. 4. 1962 s odůvodněním, že budovy na shora uvedených parcelách jsou již z dřívějška ve správě přejímajícího podniku, tyto pozemky přešly při delimitaci na přejímající podnik a dohody je zapotřebí k provedení knihovního pořádku a k převodu z předávajícího podniku, v jehož účetní evidenci pozemky již nejsou.  Pozemky p. č. st. 1585/2 s garáží a p. č. st. 1585/8 se silem zapsané na LV č. 2845 pro kat. úz. S. B. byly převedeny do správy n. p. T. se sídlem v P. hospodářskou smlouvou o převodu správy národního majetku, kterou tento podnik uzavřel s n. p. M. a t. se sídlem v P. dne 21. 4. 1986. Odvolací soud dovodil, že k rozdělení původního pozemku podle PK p. č.  1585 v kat. území S. B. na 8 pozemků v roce 1962 geometrickým plánem, který byl národním majetkem, nebylo zapotřebí žádného rozhodnutí (§ 6 odst. 1 a ust. § 2 bod 3. zákona č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a o pronájmech zemědělské a lesní půdy). O tom, že došlo k rozdělení původního pozemku svědčí i skutečnost, že část nově vzniklých pozemků byla z původní vložky pozemkové knihy č. 122 odepsána do jiné vložky č. 730. Vzhledem k tomu, že údaje obsažené ve výpisu z evidence nemovitostí nebyly pro sepisování smluv závazné a výpis z katastru nemovitostí nebyl dokladem osvědčujícím pravdivost údajů o nemovitostech a o vlastnictví k nim, což platí i o výpisu z evidence nemovitostí vyhotoveného S. g. 30. 9. 1991, v němž je uveden i pozemek p. č. 1585 s čp. 122 zastavěná plocha ve vlastnictví státu – T. n. p. P., na základě kterého byla uzavřena dohoda o vydání věci, nelze výpis pokládat za závazný údaj o nemovitosti. Podle názoru odvolacího soudu došlo právě v době předání evidence pozemků z pozemkových knih na střediska geodézie u předmětného pozemku ke zřejmé chybě, neboť do evidence nemovitostí byly převzaty původní, již neaktuální údaje o pozemku. Katastr nemovitostí, který vznikl s účinností od 1. 1. 1993, převzal z evidence nemovitostí, která poskytovala pouze orientační údaje, tento mylný zápis, a proto byl správný postup katastrálního úřadu, když tuto evidentní nesprávnost údajů o parcele postupem podle ust. § 8  odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb. napravil, a správné je proto i citované rozhodnutí Z. a k. i. v P., stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhovanou „změnu žaloby“, jejíž připuštění žalobkyně žádala v průběhu řízení před soudy obou stupňů, nepokládal krajský soud vzhledem k obsahu navrhovaných změn za změnu návrhu na zahájení řízení ve smyslu ust. § 95 o. s. ř., ale pouze za jeho úpravu, a proto o připuštění změny návrhu nerozhodoval.   Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam, neboť řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu neb