30 Cdo 1575/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1575/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1575/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1575.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Exekuce Vady řízení Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1575/2024-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně H. Š., zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 353 024,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 111/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 53 Co 15/2024-282, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 53 Co 15/2024-282, se zrušuje, a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 353 024,29 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, Mgr. Zuzany Sobíškové, pod sp. zn. 180 EX 4671/16, jehož byla účastna jako manželka povinného. Uplatněná škoda představuje polovinu částky, která se nacházela na bankovním účtu žalobkyně vedeném u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., č. účtu 6514353601/7960 (dále také jen „Účet“), v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu. V době, kdy požádala o její výplatu, již byly peněžní prostředky z účtu strženy, a proto jí nebyla předmětná polovina částky vyplacena. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 47 C 111/2020-120, zamítl žalobu o zaplacení částky 353 024,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 9. 2019 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 285/2021-149, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II). 4. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 30 Cdo 868/2022-172, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 285/2021-149, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 4. 2021, č. j. 47 C 111/2020-120, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud konstatoval, že samotné jednání (nekonání) žalobkyně, která po dobu jednoho roku (od doručení exekučního příkazu) nepožádala o výplatu jedné poloviny finančních prostředků z předmětného účtu, nebylo způsobilé vyvolat vznik škody. Ve vztahu k posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním žalobkyně a vznikem škody tak bylo právní posouzení odvolacím soudem nesprávné. Nejvyšší soud dále uzavřel, že je správný dílčí právní závěr odvolacího soudu, že samotné nestanovení lhůty v poučení žalobkyně exekutorem nezakládá nesprávný úřední postup, avšak zdůraznil, že nelze dovozovat, že se ochrana peněžních prostředků ve výši dvojnásobku životního minima uplatní pouze do okamžiku odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle § 307 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také „o. s. ř.“), naopak tyto prostředky musí povinnému zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. I podle § 304b odst. 4 o. s. ř., ve znění zákona č. 139/2015 Sb., se ochrana peněžních prostředků ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku podle odstavce 1, uplatní i po odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle § 307 odst. 1 o. s. ř., a i v tomto případě tyto prostředky musí manželce povinného zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud dále uvedl, že nemohou-li být uvedené peněžní prostředky exekucí postiženy, bylo by v rozporu s elementární logikou, aby zákon ve vztahu k fakultativní žádosti manžela povinného o výplatu „chráněných“ finančních prostředků určoval jakoukoli lhůtu, nadto lhůtu propadnou či svými důsledky sankční, neboť je čistě na manželu povinného, zda a případně kdy o výplatu peněžních prostředků požádá. 6. Soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 47 C 111/2020-190, zamítl žalobu o zaplacení částky 353 024,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 9. 2019 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč (výrok II). 7. Odvolací soud (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 1. 12. 2022, č. j. 53 Co 318/2022-211, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II). 8. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 30 Cdo 1289/2023-231, opětovně zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 53 Co 318/2022-211, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 6. 2022, č. j. 47 C 111/2020-190, a věc znovu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nezkoumal, zda nesprávný úřední postup exekutorky byl příčinou vzniklé újmy (conditio sine qua non) a vzniklá majetková újma byla jejím adekvátním následkem, nýbrž pouze to, zda není i jiná příčina spočívající v porušení povinnosti Českomoravské stavební spořitelny, a. s. (dále jen „ČMSS“). Odvolací soud tak ve své podstatě vyloučil příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem exekutorky a škodou jenom na základě toho, že vzniklá majetková újma je důsledkem i další příčiny (porušení povinnosti ČMSS), což k vyloučení příčinné souvislosti nestačí. Rozhodné pro uplatněný nárok žalobkyně je tak posouzení, zda by ke škodě žalobkyně došlo i bez nesprávného úředního postupu exekutorky, spočívajícího v zaslání exekučního příkazu ze dne 8. 11. 2016 (jehož součástí je výzva k výplatě finančních prostředků), resp. doručení vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu, aniž exekutorka vyčkala rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k Účtu, přičemž není podstatné, zda za škodu odpovídá též ČMSS. Aby bylo možné učinit závěr o tom, že bezprostřední příčinou škody bylo jednání ČMSS (stržení žalované částky), musel by se odvolací soud vypořádat s otázkou, zda onou podstatnou příčinou vzniku škody nebyl právě nesprávný úřední postup exekutorky. Teprve po zodpovězení této otázky by bylo možné učinit závěr o tom, zda se v posuzovaném případě jednalo o řetězec příčin relevantně vycházející z nesprávného úředního postupu exekutorky jako primární a podstatné skutečnosti (příčiny), nebo byla příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem exekutorky a majetkovou újmou přetržena působením samostatné skutečnosti (příčiny) v podobě stržení žalované částky ČMSS. Nejvyšší soud konstatoval, že pokud odvolací soud uzavřel, že žalobkyni vznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním ČMSS, nikoliv v důsledku nesprávného úředního postupu exekutorky, a uvedenými otázkami se nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné. Nejvyšší soud zavázal soudy nižších stupňů, aby opětovně posoudily naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu se zaměřením na existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem exekutorky a vzniklou majetkovou újmou (včetně posouzení v čem konkrétně nesprávný úřední postup exekutorky spočívá), přičemž nemají opomenout ani časové souvislosti, tedy kdy nejdříve mohlo být ČMSS doručeno exekutorkou vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu, aniž by se jednalo o nesprávný úřední postup, a kdy žalobkyně požádala o výplatu poloviny finančních prostředků z Účtu. 10. Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, č. j. 47 C 111/202