30 Cdo 1602/2008 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1602/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 6. 2009 Spisová značka:30 Cdo 1602/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1602.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1602/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. M s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalované L. K., správkyni konkursní podstaty úpadce M. spol. s r. o. v likvidaci, o zaplacení částky 1.785.106,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 36/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2007, č. j. 21 Co 99/2007-79,   t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2007, č. j. 21 Co 99/2007-79, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší soud České republiky úvodem svého rozhodnutí předesílá, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. května 2008, č. j. 45 K 27/99-352, byl ustanoven nový správce konkursní podstaty úpadce M. spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem shora, a to L. K., jak je již reflektováno v záhlaví tohoto rozsudku. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. září 2006, č. j. 8 C 36/2006-51, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po původně žalovaném J. W., správci konkursní podstaty úpadce M. spol. s r. o. v likvidaci, zaplacení částky 1.785.106,- Kč s příslušenstvím (specifikovaným úrokem z prodlení), a dále uložil žalobkyni povinnost, aby zaplatila žalované na nákladech řízení částku 70.245,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce od „daňového dlužníka“ – společnosti M., s. r. o., v likvidaci (nyní úpadce) koupil (specifikované) nemovitosti, které byly zatíženy (na základě přísl. rozhodnutí správce daně) zástavním právem ve prospěch Finančního úřadu v M. k zajištění daňové pohledávky. S účinností od 23. března 1999 byl na majetek daňového dlužníka prohlášen konkurs, kdy správcem konkursní podstaty byl (původně) ustanoven J. W. Dále okresní soud vycházel ze zjištění, že shora cit. finanční úřad v potvrzení ze dne 4. května 1999 vyčíslil dluh daňového dlužníka na částku 5.464.000,- Kč s tím, že po zaplacení této částky „bude uvolněno zákonné zástavní právo zatěžující předmětné nemovitosti.“ Dne 28. února 2000 správce daně poukázal žalované z důvodu daňového přeplatku částku ve výši 1.859.665,80 Kč. Podle okresního soudu v daném případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 454 obč. zák. Žalobkyně totiž plnila uvedenému správci daně za žalovanou (daňového dlužníka), na jejíž straně došlo dne 21. května 1999 ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši 5.487.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že na majetek daňového dlužníka byl prohlášen konkurs a jako správce konkursní podstaty byl ustanoven J. W., dospěl okresní soud k závěru, že v daném sporu je pasivně věcně legitimován správce konkursní podstaty úpadce (daňového dlužníka). Vzhledem k námitce promlčení, kterou v řízení vznesla žalovaná, okresní soud nakonec dospěl k závěru, že právo na vydání žalovaného bezdůvodného obohacení je již promlčeno, a to pro marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty dnem 21. května 2001, když řízení o vydání bezdůvodného obohacení bylo zahájeno žalobou, která byla podána u okresního soudu (až) dne 20. srpna 2001. Z tohoto důvodu proto okresní soud žalobu zamítl a přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobkyně krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem jako věcně správný potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud – jak se podává z odůvodnění písemného vyhotovení jeho rozsudku – převzal skutková zjištění, jež učinil nalézací soud, avšak vyjma „plnění žalobce finančnímu úřadu (které) přesahovalo jeho povinnost jako zástavního dlužníka“ (viz str. 5, poslední odstavec, věta první odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku), zjištěný skutek po právní stránce (na rozdíl od okresního soudu) posoudil s právním závěrem, že „plněním žalobce jako zástavního dlužníka po prohlášení konkursu mimo konkursní podstatu přímo zástavnímu věřiteli v rozsahu, v jakém byl žalobce povinen plnit do konkursní podstaty, byl porušen zákon o konkursu a vyrovnání a plnění takto poskytnuté je plněním z neplatného právního úkonu..“ Podle krajského soudu „plněním žalobcem finančnímu úřadu vznikl v uvedeném rozsahu závazkový vztah z bezdůvodného obohacení ve formě plnění z neplatného právního úkonu mezi žalobcem a finančním úřadem podle § 451 odst. 2 obč. zák. Na tom nic nemění, že finanční úřad v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání přijal toto plnění jako platbu daně a její část následně vrátil jako přeplatek daně žalovanému. Aplikace ust. § 59 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb. je možná jedině za splnění tam uvedených podmínek, tj. že šlo  o platbu daně za daňového dlužníka. Platbu provedenou žalobcem v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání nelze za platbu ve smyslu tohoto ustanovení požadovat. Žalobce proto není v souzené věci aktivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení – v rozsahu, v jakém měl žalobce plnit do konkursní podstaty – které mělo vzniknout podle skutkového vylíčení v žalobě žalovanému vrácením platby. Pokud takto vzniklo bezdůvodné obohacení žalovanému, pak na úkor finančního úřadu jako plnění bez právního důvodu. V této souvislosti lze ovšem poznamenat, že zástavní dlužník měl povinnost plnit do konkursní podstaty, plněním zástavnímu věřiteli se této povinnosti nezprostil a vrácením části plnění žalovanému se – zprostředkovaně – plnění dostalo do konkursní podstaty.“ Krajský soud – „pokud plnění žalobce finančnímu úřadu přesahovalo jeho povinnost jako zástavního dlužníka“ – se ztotožnil se závěry okresního soudu ohledně vzniku bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák. již k okamžiku, kdy žalobkyně takto plnila, a rovněž přisvědčil závěru soudu prvního stupně stran promlčení práva na vydání tohoto bezdůvodného obohacení. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) při uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. (t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci). Podle dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázky zásadního významu, které dovolatelka s podrobně v dovolání uplatněnou argumentací formuluje následovně: „A) Lze daňovou pohledávku vůči úpadci, která vznikla před prohlášením konkursu uspokojit jinak než prostřednictvím konkursu? B) Jakou právní povahu a jaké právní důsledky má plnění, které zástavní dlužník poskytl zástavnímu věřiteli v době po prohlášení konkursu na majetek osobního dlužníka na úhradu daňové pohledávky, která vznikla před prohlášením konkursu a která byla zajištěna zákonným zástavním právem váznoucím na nemovitostech ve vlastnictví zástavního dlužníka? C) Jakou právní povahu a jaké právní důsledky má plnění, které třetí osoba poskytla věřiteli v době po prohlášení konkursu na majetek dlužníka na úhradu daňové pohledávky, která vznikla před prohlášením konkursu a která nebyla nijak zajištěna? D) Jaký vliv na povahu a důsledky plnění uvedeného ad C) má skutečnost, že takové plnění třetí osoba poskytla na základě tvrzení, vydaného věřitelem v postavení správce daně, v němž věřitel vyčíslil daňovou pohledávku určitou částkou s tím, že po zaplacení této částky bude uvolněno zástavní právo váznoucí na nemovitostech ve vlastnictví třetí osoby v postavení zástavního dlužníka, když toto potvrzení se ukázalo být věcně nesprávným, neboť skutečný rozsah zákonného zástavního práva ke dni vydání potvrzení byl nižší, než částka uvedená v tomto potvrzení? E) Je přípustné, aby zástavní věřitel v průběhu konkursního řízení na majetek osobního dlužníka dosáhl uspokojení své daňové pohledávky, která vznikla před prohlášením konkursu, která není zajištěna a kterou zástavní věřitel do konkursního řízení nepřihlásil, takovým plněním poskytnutým přímo zástavním dlužníkem, které přesahuje rozsah zajištění pohledávky zástavního věřitele, resp. které přesahuje rozsah, v jakém byl zástavní dlužník povinen plnit dle § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání do konkursní podstaty osobního dlužníka? F) Jestliže zástavní dlužník poskytl správci daně jako zástavnímu věřiteli na d