30 Cdo 1712/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1712/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1712/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1712.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu funkční Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1712/2025-111 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Bytového družstva Dubina II., identifikační číslo osoby 25960717, se sídlem v Odoleně Vodě, Nad Štolami 459, zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 960/81, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 317 305 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 65/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 9. 2024, č. j. 26 C 65/2024-78, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 30 Co 22/2025-98, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 9. 2024, č. j. 26 C 65/2024-78, se zastavuje. II. Dovolání se ve zbývajícím rozsahu odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal náhrady škody v celkové výši 317 305 Kč s příslušenstvím, způsobené nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Nymburce v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 208/2021, který měl spočívat v poučení soudkyně adresovaném účastníkům během jednání dne 25. 10. 2022 o tom, že žalovaný nárok není škodou, že vady díla existovaly již v době předání díla a že právo se tak muselo promlčet uplynutím objektivní lhůty 10 let. Soud dle žalobce poskytl hmotněprávní poučení o promlčení nároku, čímž porušil rovnost stran, neboť může dát pouze poučení procesní povahy ve smyslu § 5 o. s. ř. Pokud by se soud pokusil o uzavření smíru mezi účastníky, čemuž byly obě strany nakloněny, a nevyslovil svůj právní názor, mohli účastníci uzavřít smír. Žalobci proto vznikla škoda spočívající v zaplaceném (a nevráceném) soudním poplatku ve výši 192 000 Kč a zaplacených nákladech řízení protistraně ve výši 125 305 Kč poté, co v řízení vzal žalobu zpět. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, č. j. 26 C 65/2024-78, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 317 305 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II). Rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním. Žalobce pro účely přípustnosti předložil následující otázky, které dle něj nebyly dosud řešeny: 1) zda je extenzivní sdělení soudu (po zahájení prvního jednání) stranám sporu, že má soud nárok za promlčený a sám podrobně promlčení specifikuje, pouhým sdělením předběžného právního názoru nebo hmotněprávním poučením soudu v rozporu s § 5 o. s. ř. a principem rovnosti účastníků řízení, 2) zda je sdělení předběžného právního názoru soudu, kterým poskytne jednomu z účastníků návod, jak přesně vymezit námitku promlčení nároku nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, 3) zda je nesprávným úředním postupem, pokud se soud pokusí o smírné řešení mezi účastníky až na konci jednání, během něhož nastaly skutečnosti, pro něž fakticky není možné smír uzavřít, 4) zda je rozhodnutí kompenzačního soudu, který žalobci nepřiznal nárok s odkazem na § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přepjatým formalismem odpírajícím účastníkovi právo na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem, a tím právo na spravedlivý proces ve smyslu § 36 odst.1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Dále se Nejvyšší soud zabýval tím, zda se ve zbývající části, jež směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jedná o dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. stran námitek žalobce vyjádřených v otázkách 1), 2) a 3), neboť v rámci nich ve skutečnosti konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu, který převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, totiž nevyplývá, že by soud sdělením, že má nárok žalobce za promlčený, poskytl jednomu z účastníků návod, jak přesně vymezit námitku promlčení a sdělil hmotněprávní poučení o procesních právech a povinnostech ve smyslu § 5 o. s. ř. Současně z formulace otázek dovolatele nevyplývá, v čem by mělo spočívat porušení § 99 o. s. ř. týkající se soudního smíru [viz otázka 3)], dle jehož odstavce 1, soud za účelem smírného řešení mimo jiné věc s účastníky probere, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí zveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; zde má soud prostor pro seznámení účastníků i s rozhodovací praxí soudu v obdobných věcech a o dalších skutečnostech, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti, přičemž toto ustanovení předpokládá, že si udělá předběžný názor na věc. Naopak, ze skutkových zjištění odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vyplývá, že žalovaný ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 208/2021 podal k žalobě vyjádření a mimo jiné namítl promlčení žalobcova nároku ve smyslu § 619 občanského zákoníku. Žalobce však řádné vznesení námitky promlčení popírá. Žalobcovy námitky proto přípustnost dovolání nemohou založit, neboť jde ve skutečnosti o námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Nadto otázky 1) a 2) přípustnost dovolán