30 Cdo 190/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 190/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 6. 2021 Spisová značka:30 Cdo 190/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.190.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 82/1998Sb. § 8 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 190/2021-201 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) P. B., narozeného XY, bytem XY, b) J. B., narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 75/2018, o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020, č. j. 54 Co 160/2020-154, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020, č. j. 54 Co 160/2020-154, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2020, č. j. 65 C 75/2018-111, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se v řízení domáhají společně částky 1 278 400 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jim měla vzniknout znehodnocením jejich domu a přilehlých pozemků v důsledku nezákonných územních rozhodnutí a následné realizace stavby XY na pozemcích p. č. XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY (dále jen „Stavba“, kterýžto pojem je nadále vyhrazen zamýšlenému výsledku činnosti stavebníka, na rozdíl od pojmu „stavba“, který bude naopak užíván ve významu vlastní stavební činnosti – výstavby – či obecného označení blíže neurčeného stavení). Žalobci též požadují každý samostatně částku 500 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout ze stejného důvodu. Nemajetková újma pak spočívala v tom, že žalobci byli nuceni činit mnoho právních kroků na obranu proti nezákonnému rozhodování správních orgánů, což bylo zcela vyčerpávající a vysilující, přičemž tato újma byla umocněna pocitem beznaděje a marnosti z toho, že činěné právní kroky byly bezvýsledné, když navzdory potvrzené nezákonnosti umístění Stavby došlo k tomu, že je postavena a užívána. Dle žalobních tvrzení též nelze opomenout dotčení nemovitostí žalobců v důsledku negativních vlivů realizace Stavby (prašnost, hluk a vibrace ze stavebních strojů a technologií užívaných při výstavbě a pohyb jeřábu nad jejich pozemkem) a konečně negativní důsledky vzniklé v důsledku existence samotné Stavby, tedy zhoršení kvality okolního prostředí a pohody bydlení, trvalé narušování soukromí žalobců a dopravní zátěž v bezprostřední blízkosti nemovitostí žalobců. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 1. 2020, č. j. 65 C 75/2018-111, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) na náhradu nemajetkové újmy částku 117 450 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) na náhradu nemajetkové újmy částku 117 450 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce a) na náhradu nemajetkové újmy domáhal zaplacení částky 382 550 Kč s příslušenstvím (výrok III), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně b) na náhradu nemajetkové újmy domáhala zaplacení částky 382 550 Kč s příslušenstvím (výrok IV), zamítl žalobu v části, jíž se žalobci domáhali částky 1 278 400 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 6, Odbor výstavby (dále jen „úřad“), ze dne 2. 5. 2011, č. j. MCP6 038989/2011 (dále jen „rozhodnutí 1“), bylo rozhodnuto o podmínkách umístění Stavby a též o námitkách účastníků řízení. K odvolání žalobců bylo rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, Odbor stavební (dále jen „magistrát“), ze dne 25. 5. 2012, sp. zn. S-MHMP 713814/2011/OST/No (dále jen „rozhodnutí 2“), rozhodnutí 1 částečně změněno a částečně potvrzeno. Žalobci proti posledně uvedenému rozhodnutí podali správní žalobu, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 11 A 115/2012-57, tak, že rozhodnutí 2 bylo zrušeno a věc vrácena magistrátu k dalšímu řízení, neboť správní soud shledal napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněné, a tedy nezákonné ve smyslu § 78 odst. 1 zákona č. 150/2001 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Následně bylo dne 16. 4. 2014 vydáno rozhodnutí magistrátu, sp. zn. S MHMP/713814/2011/SUP/No (dále jen „rozhodnutí 3“), jímž bylo rozhodnutí 1 částečně změněno (doplněním znění výroku) a částečně opět potvrzeno. Na základě správní žaloby žalobce a) proti rozhodnutí 3 rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 6 A 107/2014-85, tak, že rozhodnutí 3 zrušil (opět z důvodu nezákonnosti ve smyslu § 78 s. ř. s.) a věc vrátil magistrátu k dalšímu řízení. Ten následně rozhodnutím ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. S-MHMP 960662/2017/STR, zrušil rozhodnutí 1 a věc vrátil úřadu k dalšímu řízení. Usnesením úřadu ze dne 6. 10. 2017, č. j. MCP6 082072/2017, bylo řízení o umístění Stavby s odkazem na § 94 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zastaveno. V mezidobí bylo totiž dne 8. 7. 2013 vydáno rozhodnutí úřadu o stavebním povolení, č. j. MCP6 036235/2013 (dále jen „stavební povolení“), na základě nějž bylo započato se stavebními pracemi na Stavbě, přičemž žalobci nebyli uvedeni v seznamu subjektů, jimž bylo rozhodnutí doručováno. Poté, co se žalobce a) dozvěděl o existenci stavebního povolení, podal žádost na obnovu řízení, jež byla zamítnuta rozhodnutím úřadu ze dne 27. 7. 2015, č. j. MCP6 063274/2015. K odvolání žalobce a) magistrát rozhodnutím ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. S-MHMP 1608385/2015/STR, posledně uvedené rozhodnutí úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Úřad následně rozhodnutím ze dne 7. 3. 2016, č. j. MCP6 018159/2016, návrh na obnovu řízení opětovně zamítl, přičemž k odvolání žalobce a) směřujícímu proti posledně citovanému rozhodnutí magistrát vydal dne 20. 6. 2016 rozhodnutí, sp. zn. S-MHMP 754022/2016/STR, jímž napadené rozhodnutí potvrdil. Stavba tedy byla na základě výše uvedeného stavebního povolení vybudována a zkolaudována rozhodnutím úřadu ze dne 4. 11. 2016, č. j. MCP6 096639/2016, a následně začala být využívána ke svému účelu, jímž je poskytování ubytovacích služeb. Stavba obsahuje v 1. PP hromadnou garáž o 19 místech pro osobní automobily, v 1. NP 4 ubytovací jednotky o kapacitě 6 osob, 4 kanceláře, v 2. NP 8 ubytovacích jednotek o kapacitě 12 osob a v 3. NP 7 ubytovacích jednotek o kapacitě 14 osob. Žalobci jsou vlastníky nemovitostí, které jsou v blízkosti Stavby a jejichž hodnota se měla v důsledku existence Stavby snížit dle žalobci předloženého znaleckého posudku o 1 278 407 Kč. 4. Po právní stránce se soud prvního stupně zabýval nejprve nárokem na náhradu škody. Konstatoval, že podmínka existence nezákonného rozhodnutí byla v projednávané věci splněna, když rozhodnutí 1, 2 a 3 byla pro svoji nezákonnost zrušena. Ohledně podmínky příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou však soud prvního stupně dospěl k závěru, že tato není dána. Dle soudu prvního stupně prvotní podstatnou příčinnou tvrzeného zásahu do hodnoty nemovitostí žalobců nebyla žalobci označená rozhodnutí 1, 2, a 3, neboť Stavba vznikla na základě stavebního povolení, na které ve smyslu § 94 odst. 5 stavebního řádu nemá zrušení rozhodnutí o umístění Stavby vliv. Pokud tedy došlo ke škodě na majetku žalobců, stalo se tak na základě stavebního povolení, které bylo z hlediska kauzálního nexu hlavní příčinnou (tedy tím rozhodnutím, které umožnilo realizaci Stavby), a nikoliv na základě územních rozhodnutí 1, 2 a 3. 5. Ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud prvního stupně uzavřel, že činnost správních orgánů projevující se ve vydání rozhodnutí 1, 2, a 3 naplňovala zcela jednoznačně předpoklady pro vznik žalobci tvrzené újmy. Skutečnost, že správní orgány opakovaně vadně rozhodovaly a navíc magistrát opakovaně nerespektoval závazný právní názor vyjádřený ve výše uvedených rozsudcích s