30 Cdo 2017/2009 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2017/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 4. 2011 Spisová značka:30 Cdo 2017/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2017.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 11násl. obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 06.30.2011I.ÚS 1912/11JUDr. Ivana Janůodmítnuto09.14.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2017/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Ing. S. F., zastoupené Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 35, proti žalované Ing. M. H., zastoupené JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 165/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2008, č.j. 1 Co 291/2007-144, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 15.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Skalníka, advokáta se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. října 2005, č.j. 23 C 165/2004-61, výrokem I. uložil žalované povinnost doručit žalobkyni písemnou omluvu s uvedením plného jména a vlastnoručního podpisu žalované pod textem omluvy ve znění: „Vážená paní inženýrko, omlouvám se Vám za šíření nepravdivých tvrzení a nepodložených domněnek o tom, že existuje vážné podezření, že porušujete ve většině konkursních řízení, v nichž působíte ve funkci správce konkursní podstaty, ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání, že ve spojení s Ing. Světlým a společností MARKET TRADING CORPORATION, s.r.o., vyvádíte finanční prostředky z konkursních podstat úpadců, u nichž působíte ve funkci správkyně konkursní podstaty, a dále, že firma MARKET TRADING CORPORATION, s.r.o., má sloužit jako nástroj k nezákonnému odčerpávání finančních prostředků z konkursních podstat úpadců, u nichž působíte ve funkci správkyně konkursní podstaty. Rovněž se Vám omlouvám, že jsem neoprávněně zasahovala do Vašeho soukromí.“ Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna do tří dnů od právní moci rozsudku doručit následujícím adresátům: Krajskému soudu v Ostravě, JUDr. E. K., Mgr. P. B. a JUDr. K. H., a Komoře specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR písemnou omluvu ve znění: „Vážení, ve svém dopise z července 2004 jsem v souvislosti s osobou Ing. S. F., jakožto správkyní konkursní podstaty, uváděla své nepodložené domněnky o tom, že existuje vážné podezření, že Ing. S. F. porušuje ve většině konkursních řízení, v nichž působí ve funkci správce konkursní podstaty, ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání, že existuje podezření, že Ing. S. F. ve spojení s Ing. S. a společností MARKET TRADING CORPORATION, s.r.o., vyvádí finanční prostředky z konkursních podstat úpadců, u nichž ing. S. F. působí ve funkci správkyně konkursní podstaty. Pro tato svoje nepravdivá tvrzení jsem neměla jakékoliv důkazy, když navíc jsem neoprávněně zasahovala do jejího soukromí.“ Výrokem III. zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit na účet žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy podle 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč.zák.“) částku 120.000,- Kč. Výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně i žalovaná vykonávají funkci správkyň konkursních podstat. Žalovaná v červenci a srpnu 2004 rozeslala dopis, ve kterém vyjádřila vůči žalobkyni podezření z nezákonné činnosti v souvislosti s konkursními řízeními. Dopis adresovala do konkursních řízení, ve kterých žalobkyně vystupovala jako správkyně konkursní podstaty, a dále Komoře specialistů pro krizové řízení a insolvenci. Po provedeném řízení soud došel k závěru, že údaji o činnosti žalobkyně jako správkyně konkursních podstat obsažených v dopise žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, a že za ně odpovídá osobně, byť podklady k vypracování dopisu byly zpracovány v rámci konkursu Union Banky. Jednání žalované pak neposoudil jako výkon funkce správkyně konkursní podstaty, nýbrž jako „podnět občana k prošetření podnětu“. Tvrzení obsažená v dopisu byla „uváděna neúplně tak, že záměrně vyvolala mylný dojem a působila difamačně“. Za zásah do osobnostních práv považoval soud i údaj o tom, že žalobkyně a Ing. S. žijí ve společné domácnosti, neboť jde o intimní sféru rodinného života, že informace získala žalovaná za pomoci svých spolupracovníků a šetřením v místě bydliště žalobkyně a také v tom, jakým způsobem s údaji naložila. Při úvaze o satisfakci soud konstatoval, že postačí pouze zaslání osobního dopisu k rukám žalobkyně. Dopis žalované se stal součástí příslušných konkursních spisů v rámci výkonu soudnictví, příp. kontrolní činnosti komory. Za této situace jakýkoliv osobní dopis osobám, které podnět prošetřovaly není na místě. Pokud žalobkyně požadovala přiznání nemajetkové újmy v penězích, neshledal soud prvního stupně žalobu důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že dopis, který žalovaná odeslala, nebyl rozšiřován mezi veřejností ani v médiích, byl zaslán jen na orgány oprávněné věc řešit, čímž nebyla výrazně ohrožena vážnost žalobkyně. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. března 2006, č.j. 1 Co 263/2005-97, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části v odstavci I. výroku změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna žalobkyni doručit písemnou omluvu v již zmíněném znění. Výroky II. a III. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se především s jeho závěrem o pasivní legitimaci žalované. Uvedl, že podstatným je, zda jednání žalované bylo jednáním při výkonu funkce správkyně konkursní podstaty či v souvislosti s takovým výkonem, případně zda se jednalo o exces. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu v řízení správně zjistil, že dopisy (vyhotovené na hlavičkovém papíru úpadce) žalovaná podepsala jako správkyně konkursní podstaty úpadce Union Banka, a.s. „v likvidaci“. Z toho učinil závěr, že se jedná o úkony správkyně konkursní podstaty úpadce a nikoliv o podání občana. Způsob shromažďování údajů o činnosti žalobkyně byl prováděn v souvislosti s výkonem funkce správkyně konkursní podstaty. Nedovodil proto odpovědnost žalované jako fyzické osoby v řízení o ochranu osobnosti, neboť její jednání spočívající v sepsání a odesláním předmětných dopisů bylo konáním právnické osoby a žalovaná není v tomto řízení pasivně legitimována. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 31. října 2007, č.j. 30 Cdo 2444/2006-130, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že úvaha odvolacího soudu, že sporem dotčené jednání žalované bylo ve své podstatě jednáním právnické osoby, není přiléhavá, neboť správce konkursní podstaty je zvláštním procesním subjektem, který má samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům. Vrchní soud v Olomouci poté rozsudkem ze dne 1. října 2008, č.j. 1 Co 291/2007-144, ve věci rozhodl tak, že opětovně změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části v odstavci I. výroku a zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna žalobkyni doručit písemnou omluvu v již zmíněném znění. Výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR konstatoval, že jednání žalované v souvislosti se sepsáním a odesláním dopisů zaměřených proti žalobkyni nebylo činností právnické osoby, ale šlo o jednání fyzické osoby – občana. Žalovaná podle odvolacího soudu využila obecného zákonného petičního práva podle ustanovení § 1 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů. Odvolací soud posoudil podání, jimiž žalovaná upozorňovala na jednání žalobkyně, jako úsudky, domněnky, hodnotící soudy, jejichž pravdivost prokazovat nelze. Poukázal na to, že pokud žalovaná dále uváděla ke svým podezřením skutková tvrzení, ukázala se v drtivé většině správnými a pravdivými, neboť žalobkyně je sama odsouhlasila, nebo byla v řízení pr