30 Cdo 2051/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2051/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 3. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2051/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2051.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Přípustnost dovolání Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1692/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2051/2021-587 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. T., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Liborem Hubáčkem, MBA, advokátem se sídlem v Benešově, Malé Náměstí 73, proti žalovaným: 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 182/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č. j. 70 Co 405/2020-553, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č. j. 70 Co 405/2020-553, se zrušuje v části výroku II, jíž bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 9. 2020, č. j. 15 C 182/2016-516, „se ve výroku I. a ve výroku IV. jen ohledně částky 8 174 Kč mění v rozsahu částky 60 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalovaná ČR – Ministerstvo spravedlnosti je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 18. 7. 2016 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 231 275 Kč s příslušenstvím se rozsudek ve výroku I. a ve výroku IV. v rozsahu shora uvedené částky 8 174 Kč potvrzuje“, jakož i ve výrocích III a IV, a věc se Městskému soudu v Praze v tomto rozsahu vrací zpět k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se po žalované 1) domáhá náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále též jen „OdpŠk“), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 37/2010 (dále též jen „posuzované řízení“), a to ve výši 283 101 Kč s tím, že tuto částku v průběhu řízení navýšil o 8 174 Kč z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení. Po téže žalované se žalobce rovněž domáhá náhrady škody ve výši 29 000 Kč, která mu měla vzniknout zaplacením soudních poplatků a nákladů povinného zastoupení (před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem) v souvislosti s výše uvedeným řízením, a ve vztahu k tomuto nároku dále požaduje zaplacení částky 27 500 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniknuvší mu v důsledku nepřiměřené délky kompenzačního řízení. 2. Vůči žalované 2) se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 9 791 017 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o jeho nárocích ze služebního poměru vojáka z povolání, které uplatnil podáními z let 2003, 2004, 2007 a 2009, a o nichž podle jeho názoru nebylo dosud rozhodnuto. Ve vztahu k tomuto nároku požadoval též navýšení náhrady nemajetkové újmy o 449 800 Kč z důvodu nepřiměřeně dlouze trvajícího kompenzačního řízení. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, č. j. 15 C 182/2016-516, žalobu vůči žalované 1) co do částky 283 101 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), rovněž zamítl žalobu vůči žalované 2) co do částky 9 791 017 Kč s příslušenstvím (výrok II), žalobu vůči žalované 2) co do částek 449 800 Kč a 27 500 Kč také zamítl (výrok III) a konečně zamítl žalobu vůči žalované 1) co do částek 29 000 Kč a 8 174 Kč (výrok IV). Ve výroku V pak rozhodl o náhradě nákladů řízení. 4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 70 Co 405/2020-553, nepřipustil rozšíření žaloby o částku 13 750 Kč (výrok I), dále ve výroku II rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV (v něm jen ohledně částky 8 174 Kč) změnil a žalované 1) uložil povinnosti zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu výroky I a IV (a to i ohledně částky 8 174 Kč) potvrdil, dále potvrdil výrok II a výrok III jen ohledně částky 449 800 Kč s příslušenstvím a výrok IV ohledně částky 29 000 Kč s příslušenstvím, přičemž ve výroku III, v části týkající se částky 27 500 Kč, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení a o náhradě majetkové újmy a zamítavý výrok směřuje proti žalované 2); jinak i v tomto rozsahu uvedený výrok potvrdil. Ve výrocích III a IV pak rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1), resp. mezi žalobcem a žalovanou 2). 5. Rozšíření žaloby o nárok ve výši 13 750 Kč uplatněný až v odvolacím řízení z titulu náhrady nákladů dovolacího řízení odvolací soud nepřipustil, neboť se jednalo o nový nárok. 6. Po zopakování a doplnění dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné co do jeho požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o žalobě na nečinnost správního orgánu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 37/2010, které trvalo 5 let a 7 měsíců a v němž došlo k nečinnosti v celkové délce 40 měsíců. Za přiměřenou pokládal odvolací soud peněžitou satisfakci ve výši 68 750 Kč, kterou snížil o 20 % (tedy na 55 000 Kč) z důvodu vyšší složitosti řízení, které probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Tuto částku dále zvýšil o 5 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení o tomto nároku (žalobce požadoval z tohoto důvodu zvýšení o 8 174 Kč). Pro další modifikaci této částky již odvolací soud neshledal důvod. Žalobci totiž sice nelze klást k tíži, že v průběhu posuzovaného řízení neučinil žádné kroky k urychlení řízení, má to však vliv na posouzení významu předmětu řízení. I když žalobce tvrdil velmi vysoký význam předmětu řízení, neučinil tomu odpovídající aktivitu směřující k urychlení rozhodnutí. 7. Žaloba nebyla důvodná co do požadavku na náhradu škody ve výši 29 000 Kč, která měla žalobci vzniknout zaplacením soudních poplatků v řízeních před Městským soudem v Praze, před Nejvyšším správním soudem a před Ústavním soudem, a dále zaplacením nákladů za povinné právní zastoupení v těchto řízeních, neboť tato náhrada by mohla být přiznána jen v případě nezákonnosti konečných rozhodnutí, ke kteréžto situaci však nedošlo. Rovněž žádosti o náhradu nemajetkové újmy ve výši 27 500 Kč za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení o nároku na náhradu škody nebylo možno vyhovět, neboť řízení o něm nebylo nepřiměřeně dlouhé. 8. Také žalobní požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši 9 791 017 Kč (navýšenou o 449 800 Kč jakožto zadostiučinění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení o tomto nároku) z důvodu nepřiměřeně dlouze vedených řízení o žádostech žalobce adresovaných služebním orgánům, o nichž podle žalobce nebylo dosud rozhodnuto, a ve vztahu k nimž proto příslušná správní řízení nadále trvají, není důvodný, neboť o těchto žádostech bylo příslušnými správními orgány v materiálním slova smyslu rozhodnuto (což bylo potvrzeno i rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu), a proto nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Tyto závěry se týkají i požadavků žalobce uplatněných v žádosti ze dne 29. 9. 2009 (adresované ministrovi obrany), vyjma tvrzeného nároku na náhradu za 229 a ½ hodiny výkonu služby během blíže neurčených třech let. Avšak ani ohledně tohoto finančního nároku se žalobce nemohl oprávněně domnívat, že mu bude vyhověno, neboť byl již dříve ze strany Ministerstva obrany upozorněn na to, že vznášení dalších finančních nároků je z důvodu promlčení bezpředmětné. Proto žalobce nemohl být v nejistotě, zda s takto uplatněným nárokem uspěje. 9. Rovněž tak za nesprávný úřední postup nelze považovat žalobcem formulované tvrzení, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádostech o nahlížení do spisu, neboť o takovém úkonu se žádné rozhodnutí nevydává a žalobce netvrdil, že by mu by