30 Cdo 2212/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2212/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2023 Spisová značka:30 Cdo 2212/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2212.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Odměna advokáta Dotčené předpisy:§ 31 předpisu č. 82/1998 Sb. § 26 předpisu č. 82/1998 Sb. § 1888 odst. 1 o. z. § 1890 odst. 1 o. z. § 2991 odst. 1 o. z. § 2952 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2212/2022-84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně K. A., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 61 774 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 214/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 68 Co 393/2021-65, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 68 Co 393/2021-65, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 5. 2021, č. j. 24 C 214/2019-42, se v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 59 774 Kč s příslušenstvím, jakož i v navazujícím výroku o nákladech řízení, zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 61 774 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající v nákladech řízení vynaložených v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Ministerstva dopravy ve správním řízení o žádosti o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla. Náklady na právní zastoupení žalobkyně v předmětném správním řízení byly uhrazeny společností V. W. C. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 24 C 214/2019-42, zamítl žalobu o zaplacení částky 61 774 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že advokát JUDr. Václav Vlk fakturoval za poskytování právních služeb žalobkyni v období od roku 2010 do 22. 3. 2019. Žalobkyně před začátkem správního řízení dne 1. 10. 2008 zmocnila svého manžela J. A. k uzavření dohody o společném záměru, vzájemné spolupráci a o úhradě nákladů spojených s řízením o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly a stanice měření emisí a o úhradě nákladů spojených s provozováním stanice technické kontroly a stanice měření emisí s panem B. Ch. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2019 obchodní společnost V. W. C., zastoupená jednatelem B. Ch. postoupila na J. A. pohledávku z titulu úhrady nákladů za právní služby JUDr. Václava Vlka, advokáta, ve správním řízení vedeném Krajským úřadem Moravskoslezského kraje pod sp. zn. DSH/18793/2009 Žďá, o udělení povolení k provozování stanice technické kontroly vyúčtovaných mimo jiné fakturami č. 52/2010 na částku 12 000 Kč, č. 142/2013 na částku 14 983 Kč, č. 260/2014 na částku 22 547 Kč, č. 80/2017 na částku 19 518,75 Kč, č. 316/2017 na částku 42 446,80 Kč, č. 16/2018 na částku 33 880 Kč, č. 310/2018 na částku 96 800 Kč s tím, že k účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky dochází podpisem smlouvy. Návrhy na provedení dalších důkazů soud pro nadbytečnost zamítl. 4. Podáním ze dne 23. 7. 2019 uplatnila žalobkyně svůj nárok na náhradu škody u žalované, která vyjádřením ze dne 31. 12. 2019, č. j. 128/2019-810-ODS/4, odmítla nárok žalobkyně uspokojit s tím, že v řešené věci nedošlo ke splnění všech zákonných podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu, neboť nebyla shledána existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonných rozhodnutí. 5. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 13 odst. 1 a § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že žalobkyni tvrzená škoda nevznikla. 6. Podle soudu prvního stupně bylo v řízení prokázáno, že náklady na zastoupení advokátem JUDr. Václavem Vlkem v předmětném správním řízení žalobkyně o udělení povolení k provozování stanice technické kontroly a stanice měření emisí, které žalobkyně uplatňuje v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Ministerstva dopravy a které byly právním zástupcem žalobkyně vyúčtovány výše uvedenými fakturami, byly uhrazeny společností V. W. C., tedy osobou odlišnou od žalobkyně. Není proto splněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk, a to vznik škody žalobkyni v podobě účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem (zmenšení jejího majetku), jež by náklady na zastoupení jako účastník uvedeného správního řízení fakticky vynaložila anebo by existoval (jí dosud neuhrazený) závazek vůči advokátu JUDr. Václavu Vlkovi. Žalobkyní tvrzená škoda vůči státu tedy v době rozhodování soudu neexistovala, neboť náklady na zastoupení hradila za žalobkyni třetí osoba, čímž závazek žalobkyně k úhradě nákladů na zastoupení advokátu zanikl a zanikla tím i pohledávka advokáta vůči žalobkyni. Žalobkyni takovou úhradou nákladů vznikl pouze závazek z titulu bezdůvodného obohacení (či ze smlouvy na základě citované plné moci, která však nebyla doložena), avšak vůči osobě, která pohledávku uhradila a která nebyla účastníkem předmětného správního řízení. Taková pohledávka třetí osoby však nemůže být žalobkyní nárokována dle § 31 odst. 1 OdpŠk. „Pokud žalobkyně namítala, že pohledávka postoupená společností V. W. C., na jejího manžela je ve společném jmění manželů,“ soud prvního stupně uvedl, „že pokud by takové tvrzení bylo pravdivé, pak by pohledávka zanikla splynutím, kdy žalobkyně by od jmenované společnosti postoupením nabyla svou vlastní pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení.“ Žalobkyní tvrzená škoda by tedy ani v takovém případě neexistovala. 7. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že výše náhrady činí 900 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II). 8. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalobkyně nedošlo ke vzniku škody, jejíž náhradu by mohla uplatnit vůči žalované. Pohledávku právního zástupce žalobkyně na úhradu odměny a nákladů spojených se zastupováním žalobkyně v předmětném správním řízení, případně v řízení proti nečinnosti správního orgánu, uhradila třetí osoba, jež nebyla účastníkem řízení, což znamená, že úhradou pohledávky právního zástupce žalobkyně za žalobkyní tato zanikla, přičemž žalobkyni vznikl dluh nový ve vztahu k třetí osobě, která za žalobkyni jejímu právnímu zástupci plnila dluh žalobkyně. Tento dluh však není dluhem, jenž by mohl být saturován formou náhrady škody žalovanou, neboť jakkoliv argumentace žalobkyně stran nového pojetí škody, kdy škodou je i vznik dluhu, je správná, tak takovým dluhem, jenž by mohl být saturován formou náhrady škody žalovanou, by byl dluh žalobkyně ve vztahu k jejímu právnímu zástupci, a nikoliv dluh žalobkyně ve vztahu k třetí osobě, společnosti V. W. C. 9. Odvolací soud dále uvedl, že pokud byla mezi žalobkyní zastoupenou manželem a uvedenou společností uzavřena dohoda o úhradě nákladů předmětného správního řízení včetně nákladů souvisejících s aktivitou žalobkyně namířenou proti nečinnosti správních orgánů, pak žalobkyni vůči uvedené společnosti případně vznikl dluh z uvedené dohody. Jestliže taková dohoda uzavřena nebyla, pak jí vznikl dluh z titulu bezdůvodného obohacení, kdy uvedená třetí osoba plnila za žalobkyni (plnila za jiného). 10. Tvrzení žalobkyně, že pohledávku společnosti V. W. C., uhradila do dne 22. 7. 2019, odvolací soud považoval nové tvrzení za nepřípustné v odvolacím řízení s odůvodněním, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by náklady jejího právního zastoupení uhradila u